(17.50 hodin)
(pokračuje Vojíř)
Nebo na této farmě je jeden stožár a na něm postavená elektrárna využívající proudění vzduchu, a zase dojde k tomu, že on tuto primární energii spotřebuje na své účely.
To, co máme my před sebou, je zákon, který ovšem v takovémto duchu není postaven. Tento zákon je postaven na průmyslovém využití. To znamená, umožňuje spalování biomasy souběžně např. s uhlím. Říká, že je možné, aby tady vyrostly větrné farmy. Naopak říká, že ovšem u vodních zdrojů neboli u vodních elektráren nebudou započítávány ty, které mají vyšší výkon než deset megawattů, a když takto budu postupovat, tak najednou zjistíte, že v nějakém prostředí, např. spoluspalování, výkon nerozhoduje, ale u vodních elektráren výkon rozhoduje. A člověk se musí ptát, proč to tak je.
Principy, které jsou zahrnuty v tomto zákoně, když bude přijat, hovoří o tom, že je zřejmé, že cena takto vyrobené elektrické energie není konkurenceschopná, a tak musí být určitým způsobem dorovnávána. To znamená, že cena na trhu je základní část a k ní bude přičtena položka, která bude tak velká, jak vysoko stanoví Energetický regulační úřad cenu elektrické energie z příslušného zdroje elektrické energie. Například u větrné energie je dnes 2,70 Kč, u solárního zařízení je to 6 Kč, u malé vody, jestli se nepletu, je to asi 1,50 Kč. Tržní cena je přitom někde kolem 1 Kč. Ten rozdíl bude jistou formou dorovnáván.
Těch forem je několik. První forma, která je diskutována, je ta, že bude existovat tzv. povinný výkup. Regulátor stanoví cenu, tu maximální, tu limitní, na nějaké úrovni, která by měla pokrýt náklady a přiměřený zisk, a ten povinný výkup může být realizován až po dobu 15 let ,s tím, že jak byl přijat energetický zákon, nesmí distribuční ani přenosová soustava dále obchodovat, takže může tuto energii pouze použít na krytí ztrát, které vzniknou při rozvodu elektrické energie.
Druhý princip je princip, kdy dochází k příspěvku, to znamená příspěvkový model, příspěvkový princip. V tomto případě bude operátor trhu uvolňovat příslušnou částku, která zase bude stanovena Energetickým regulačním úřadem o něco výše než v tom prvním modelu, aby byl motivační. Bude to znamenat, že subjekt svou energii na trhu umístí za tržní cenu a dostane příspěvek do té regulované.
Třetí model, který myslím již bude opuštěn, ale je korektní sdělit, že tady existuje, je model zelených certifikátů jako finančních derivátů, které by produkovaly finanční prostředky pro krytí právě toho rozdílu mezi tržní cenou a tou regulovanou.
To, co je z toho zřejmé, je to, že někdo to musí zaplatit. Není to stát, stát tomu nepřidá, není to kraj, není to město. To bude systém samofinancující se, a pak to znamená, že se tato cena musí promítnout do konečné ceny zákazníkovi a je jedno, jestli je to občan nebo podnikatel anebo továrna. Když to jsou dnešní 3,2 % bez velkých vod takzvaných a s velkou vodou zhruba 5,1 % podílu, tak to celá soustava nějakým způsobem unese. Když tato hodnota vystoupá na 8 % a následně možná až na nějakých 16 až 19 %, dostaneme se skutečně do obtíží - do obtíží dvojího typu.
První bude, že cena energie pro koncového zákazníka se zvedne už výrazně. Druhá obtíž, budete-li mít nastaven např. povinný výkup, bude znamenat, že dojde k vytváření úzkého hrdla přenosu, protože když budete mít větrnou farmu na nějakém jednom místě, budete to muset z toho místa vykoupit, tak vám nebude stačit profil na přenos ostatní energie. Tento problém je už dnes zjevný v Německu, kdy Německo je lídrem v oblasti výroby elektřiny z větrných elektráren a mají s tím velké potíže. Jenom jedna z těch firem, které provozují tyto sítě v daném území, odhaduje, že vynucená investice v horizontu dvou až tří let bude dosazovat 500 mil. eur. Myslím, že je zřejmé, že to se už někde promítnout musí. V Německu např. poměrně zásadně se zvýší ceny elektrické energie díky velkému podílu cen z obnovitelných zdrojů energie. Holandsko např. před více než rokem prohlásilo, že tento přístup nebyl šťastný a nebyla naplněna očekávání.
Vrátím-li se k tomu, k jakým potížím ještě může dojít - nikde v tomto zákoně a ani v důvodové zprávě není řečeno, jak to bude vypadat se záložními zdroji, protože všechny tyto typy obnovitelných zdrojů energie nemohou pracovat kontinuálně, i když i u vod je to někdy složité. Takže musíte mít na území buď České republiky, anebo musíte mít nakoupeny kapacity mimo republiku tak, abyste byli schopni okamžitě, když dojde k výpadku jednoho zdroje, nahradit jej druhým. Tyto záložní zdroje se také zpoplatňují a také to znamená, že dojde k tomu, že se ta cena promítne do koncové ceny pro zákazníka.
Proč to takto obsáhle říkám. Říkám to proto, že chci přesvědčit Sněmovnu, že tento zákon není šťastný. I bez tohoto zákona dnes fungují právě 3,2 %, potažmo 5,1 % s velkou vodou a fungují dobře. V energetickém zákoně je i nadále zachován princip výkupu této elektřiny. Žádná statistika např. dál nepokrývá to, kolik malých zdrojů v obytných domech či usedlostech funguje na biomasu. Myslím, že kdyby se to započetlo, zjistili bychom, že se dostaneme možná na 6 %. Ale otázka zní: máme si hrát s procenty a máme tlačit na ekonomiku, když to není nezbytně nutné? Jiné podmínky jsou totiž v Čechách, jiné v Německu a jiné ve Španělsku, jiné jsou v Rakousku. Mohl bych zde hovořit o tom, že když bylo sucho, tak Rakousko nesplnilo kjótský limit právě proto, že muselo zapojit tepelné elektrárny, Finsko jakbysmet. Já si myslím, že je zapotřebí, aby existoval vyvážený mix v oblasti energetiky. Vedle jaderné energetiky, rozvoje jaderné energetiky zaměřené např. na nové reaktory PPMR (?) nebo zvyšování účinnosti klasických tepelných elektráren, to znamená ať už spalování uhlí nebo plynu, tak samozřejmě jistá rozumná forma alternativních zdrojů.
Já jsem, dámy a pánové, přesvědčen o tom, že nemusíme podléhat každé direktivě, kterou Evropa přijala, možná z různých důvodů, pod tlakem tu Německa, tu Francie, tu Španělska, tu Itálie. Myslím si, že jsme dnes rovnoprávnými členy Evropské unie. Byl bych pro, abychom tento zákon odmítli, případně v měkčí variantě vrátili k přepracování a směřovali k tomu, co jsem naznačil - aby ten zákon pouze řešil malé decentralizované zdroje výroby elektřiny a pak klidně i tepla z obnovitelných zdrojů elektřiny, aby např. řešil i spalování druhotných surovin a abychom vyvolali jednání v rámci Evropské unie o tom, že tato norma není normou ekonomickou.
***