(16.30 hodin)
(pokračuje Hojda)
Dále volba členů Rady Státního fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie (bod 70) z dnešního dne:
Počet vydaných hlasovacích lístků 186, odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků 170. Neodevzdáno tedy 16. Pro pana Michala Breganta odevzdáno 74 hlasů, pro paní Jessicu Horváthovou odevzdány 2 hlasy, pro pana Otakara Koska odevzdáno 67 hlasů, pro paní Alenu Müllerovou 3 hlasy, pro Radka Pernicu žádný hlas, pro Jana Šustera 1 hlas.
V prvním kole nebyl zvolen nikdo, do druhého kola postupují tito kandidáti: Michal Bregant, Otakar Kosek, Alena Müllerová a Jessica Horváthová. Druhé kolo tajných voleb by se mohlo uskutečnit zítra opět před polední přestávkou.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji panu předsedovi.
Budeme pokračovat v programu tam, kde jsme ho opustili, když jsme přerušili projednávání vládního návrhu zákona o inspekci práce (bod 19). Přerušili jsme obecnou rozpravu uprostřed.
Požádal bych pana ministra Škromacha a poslance Krajíčka, aby znovu zaujali místo u stolku zpravodajů, abychom mohli pokračovat v obecné rozpravě tam, kde jsme ji opustili. Z obecné rozpravy žádné písemné ani ústní přihlášky nemám, takže se ptám, jestli se někdo ještě do obecné rozpravy hlásí. Opakuji - je to obecná rozprava k vládnímu návrhu zákona o inspekci práce, jedná se o sněmovní tisk 685, jsme ve druhém čtení, a o slovo se hlásí ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, vážení páni poslanci, paní poslankyně, chtěl bych pouze krátce reagovat na některé příspěvky, které tady zazněly v diskusi.
Samozřejmě můžeme vést diskusi o tom, že by ta představa mohla být jiná, nebo že by mohla být taková. Pravda je, že tento návrh zákona byl projednáván poměrně dlouho, včetně věcného záměru zákona, byl projednáván i se sociálními partnery, jak zaměstnavateli, tak odbory, myslím že na výboru. Samozřejmě že mě netěší, když nenajdeme shodu na některých ustanoveních, ovšem tak jak bylo řečeno, názory se různily, ale myslím si, že na dotaz, zda by poslanci ODS podpořili tento návrh zákona, kdyby byl upraven podle jejich návrhu, odpověď zněla ne. Čili ten problém je v tom, že samozřejmě to, co by bylo možné vylepšit, tak určitě by vylepšit bylo možné, ale není možné zákon přepracovávat na základě dohody, která v podstatě nepřinese podporu tomuto zákonu. To si myslím, že by bylo trošku složité a komplikované.
V zásadě bych chtěl říci, že celý tento systém by měl vést v konečné fázi k zjednodušení a zpřehlednění tohoto systému. Stávající stav, kdy kontrolní orgány v této oblasti jsou roztříštěny do různých organizací, jako je úřad práce, inspektoráty bezpečnosti práce, a do budoucna je možné uvažovat ještě o dalších činnostech, které by mohly přejít pod tuto jednu instituci, která by v podstatě zajišťovala servis nebo kontrolu v celé této oblasti, což si myslím, že by bylo dobře.
Zazněla tady i kontroverzní stanoviska v otázce sankcí, které jsou obsaženy v zákoně a které byly výrazně sníženy právě i na základě veřejné a politické diskuse už při přípravě věcného záměru tohoto zákona. Každopádně je potřeba říci, že sankce jsou většinou přiměřené jednak i velikosti organizace, jednak i způsobu provinění nebo nedodržení zákona. V zásadě nemusí mít obavu žádná firma, žádná instituce, která dodržuje zákony a předpisy, a tudíž v podstatě si nemusí lámat hlavu výší nebo nevýší sankcí. Naopak si myslím, že by více prospělo, ale tady přece jenom jsme šli na kompromis, kdyby tyto sankce byly výraznější, a možná že v některých řekl bych až extrémních případech by mohly být pro některé firmy nebezpečné, ale z toho hlediska, které by odpovídalo míře zavinění. Zeptal bych se filozoficky, jaká je cena zdraví nebo života člověka, který utrpí pracovní úraz, a to třeba díky nedostatečné ochraně zdraví při práci.
Základní princip, kdy dneska úřady práce vykonávají i kontrolní činnosti v oblasti pracovněprávní - kolektivní vyjednávání mezd a další - si myslím, že dlouhodobě není systémový a znamená problém, protože na jedné straně úřad práce se má zabývat tím, aby jednak poskytl servis pro uchazeče o zaměstnání a jednak aby určitým způsobem vytvářel i podmínky pro vytváření nových pracovních příležitostí a pracovního trhu. Na druhé straně má vlastně kontrolovat a sankcionovat stejné firmy, které naopak v tom regionu vytvářejí zaměstnanost. Takže tento krok je systémový, je obvyklý, a my s panem zpravodajem už jsme tady svedli nejednu diskusi i o jiných případech. Samozřejmě naším cílem je vylepšit tuto oblast.
Pokud jde o otázku financí, vycházíme ze skromných možností státního rozpočtu, a po dohodě s Ministerstvem financí vlastně tyto instituce budou fungovat v rámci finančních možností, které byly na tuto oblast vydávány do nynějška, takže by nemělo docházet k nějakému navýšení úředníků, byť osobně jsem přesvědčen, že právě možná určitou racionalizací v jiných oborech by mělo být více lidí v terénu, to znamená těch, kteří mohou kontrolovat, případně i v jiných institucích, které jsou přímo ve styku s terénem.
Další věc, která s tím souvisí, je v tom, že samozřejmě čas ukáže; ne každý zákon musí být dokonalý. Myslím, že tady zazněly některé připomínky, o nichž nejsem tak zcela přesvědčen, že jsou tak zásadního charakteru, a trošku mě mrzí, že nebyly uplatněny ve druhém čtení ve výboru. Výbor schválil některé změny, které určitě přispějí ke kvalitě tohoto zákona, a byl bych rád, kdyby se nám podařilo změnit systém, který v této oblasti je, a pokud by to přineslo byť jediný zachráněný lidský život, případně zabránění úrazu, tak si myslím, že to má smysl. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, pane ministře, za vaše vystoupení a hlásí se o slovo také ještě v obecné rozpravě pan poslanec Krajíček. Prosím, pane poslanče. Je to ještě všechno součást obecné rozpravy, ano.
Poslanec Miroslav Krajíček: Děkuji vám, pane předsedo. Dovolím si, vážené kolegyně a kolegové, zareagovat jenom velmi krátce na to, co nám řekl pan ministr. Pro zpracování komplexního pozměňovacího návrhu nebo jeho nezpracování přece nemůže být prioritní podpora opozice návrhu zákona, ale pro jeho přijetí by měl být prioritou pro předkladatele alespoň zájem na odstranění vad v předkládaném textu návrhu. O nic jiného v tomto případě nešlo, takže bych prosil, abychom to nezaváděli někam, kam to směřováno nebylo.
Na závěr obecné rozpravy mi, vážené kolegyně a kolegové, dovolte, abych pouze konstatoval, že projednáváme vládní návrh zákona, který je připraven z mého pohledu velmi povrchně.
***