(15.40 hodin)
(pokračuje Emmerová)
Všeobecná fakultní nemocnice v Praze pod novým vedením hospodaří v tomto roce vyrovnaně a její ekonomiku lze považovat za stabilizovanou. Fakultní Thomayerova nemocnice se dostala do oblasti vyrovnaného hospodaření v posledních dvou měsících. Prozatím ztrátové hospodaření Fakultní nemocnice Na Bulovce je předmětem intenzivní práce nového ekonomického managementu jmenovaného v září tohoto roku. Podobné příklady řízení nemocnic lze najít i jinde v Evropě i ve Spojených státech.
Vážená paní poslankyně a všichni přítomní, děkuji za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji paní ministryni a ptám se paní poslankyně Talmanové jestli ještě položí nějakou otázku. Není tomu tak. Děkuji.
Pak tedy poprosím paní poslankyni Dundáčkovou, protože ta si vylosovala pořadí nyní a měla by interpelovat paní ministryni ve věci zpřístupnění informací pacientům a pozůstalým. Prosím.
Poslankyně Eva Dundáčková: Nejsem si jistá, zda teď, když paní kolegyně Talmanová konzultuje ještě odpovědi s paní ministryní, mohu přednést svoji interpelaci, tak aby jí paní ministryně rozuměla.
Děkuji, teď už můžu a běží mi navíc čas. Děkuji.
Paní ministryně, dovolte mi, abych v úvodu řekla, že vás vnímám jako osobu, která po většinu svého života se prezentovala jako osoba se silným sociálním cítěním. A s o to větším nepochopením sleduji vaše výroky, které se týkají informovanosti pacientů, resp. pozůstalých o zdravotním stavu a výroky o tom, že můžeme pacienty informovat pouze o tom, co je pro ně vhodné. Dovolte mi také, abych uvedla, že se mi nejedná o kvalitu poskytované péče v jednotlivých zdravotnických zařízeních. Na toto téma vás již interpelovala paní kolegyně Talmanová a odpověď, byť se mi zdála neuspokojivá, není opravdu předmětem mé interpelace.
Jedná se mi o to, kdo, proč a jakým právem brání pacientům ve zpřístupnění informací o jejich skutečném zdravotním stavu. Kdo, proč a jakým právem brání rodině zemřelého, tzn. pozůstalým, dozvědět se, řekněme, souvislosti úmrtí, nemoci a toho, co se stalo součástí jejich každodenního života. Vždyť i pro ně je velmi důležité se s událostí, ať již očekávanou nebo neočekávanou, nějakým způsobem srovnat. Je to součástí jejich života, jejich každodennosti, jejich přemýšlení o tom, zda svůj minulý život naplnili dobře, a hledání cest, jak se srovnat se skutečností. Samozřejmě je to ještě mnohem důležitější u těch, kteří jsou žijící, kteří bojují možná se zákeřnou, možná s méně závažnou nemocí a kteří strádají tím, že nedostávají úplné informace o tom, jaký je jejich skutečný stav, na co se mají připravit, jaký je možný vývoj jejich nemoci, nedokáží připravit své rodiny na to, co s jejich nemocí souvisí.
Prosím vás proto o váš osobní názor, nikoliv pokud možno o zprávu úředníků o této věci.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Paní ministryně Milada Emmerová by měla nyní odpovědět na tuto interpelaci. Prosím, paní ministryně, máte slovo.
Ministryně zdravotnictví ČR Milada Emmerová Vážený pane předsedo, paní poslankyně, vážení přítomní, měla jsem tady připravené samozřejmě citace z různých zákonných ustanovení a ze všech těchto dokumentů, ze kterých vyplývá, že samozřejmě pacient má právo na informace, ale zatím nemá právo na nahlížení do dokumentace nebo její kopírování atd. Já se právě domnívám, že jde o terminologické nedorozumění. Na informace má pacient dnes, včera bezesporu právo. A je povinností každého lékaře, tedy toho, který má humánní a sociální přístup, aby pacientovi tyto informace podal, tzn. s využitím dostupné dokumentace.
Pokud jsem říkala, že pacientovi není nic platné nahlížet do dokumentace, tím jsem ho nechtěla nijak degradovat, ale tím jsem chtěla jenom říct, že jestliže bude mít nějaké závěry v chorobopisu, které jsou psané latinsky, které jsou psané řečí odbornou, že to pro něj není ta správná informace. Informace má podávat ošetřující lékař, který má tuto informaci volit v takové podobě, aby vyhovovala intelektu, vzdělání, stáří a psychickému stavu tohoto nemocného. A to je právě úkolem ošetřujícího lékaře, aby to správně odhadl. Tedy pacient má právo na informace bezesporu, zatím nemá právo na nahlížení do dokumentace a její kopírování. A toto právo, pokud o to bude pacient nebo jeho příbuzní stát, tak to bude zakotveno v novele zákona č. 20/1966, zákona o péči o zdraví lidu. Pokud nedojde ke slovu zákon zcela nový, zákon o zdravotní péči.
Samozřejmě musíme dbát také na to, jaký náhled na to má sám nemocný. A ten jestliže si zakáže podávat vysloveně některým osobám informace, tak je potřeba toto respektovat. Samozřejmě je také situace, kdy nemůžeme respektovat zcela přání nemocného, a to v případech, kde jde o ochranu veřejného zdraví. Tam potom jestliže u nemocného zjistíme otevřenou tuberkulózu, tak nemůžeme respektovat jeho přání, aby jeho rodina o tom nevěděla. To naopak je potřeba, abychom zařídili vyšetření všech členů rodiny, s kterými přicházel do styku při tomto infekčním onemocnění.
Domnívám se, že jsem snad osvětlila ten rozdíl, co to je dokumentace a co to je informace. Na těch svých původních tvrzeních trvám. Ovšem jestliže je vůle po tom, aby nemocný mohl mít dokumentaci, já proti tomu nejsem. Já jsem ovšem jako lékařka vždycky vystačila s tím, podat směrodatnou informaci přístupnou nemocnému a jeho příbuzným při nahlížení do dokumentace.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, paní ministryně. Prosím paní poslankyni, která má k dispozici minutu.
Poslankyně Eva Dundáčková: Paní ministryně, já vám děkuji za to ujištění, že sama jste si vědoma práva pacienta na informace, že zároveň chcete ctít i právo, respektovat právo pacienta na to, aby některé informace o něm nebyly podávány osobám, které on sám určí, byť by to pravděpodobně byli jen rodinní příslušníci. Jen se ptám, jestli v rámci norem, které připravujete, přichází v úvahu i alternativa, která se týká zpřístupnění právě dokumentace. Protože se přiznám, že v tomto směru nemáme shodný názor na věc, a já jsem přesvědčena, že ne všichni pacienti jsou lidé, kteří nedovedou číst a kteří třeba nejsou znalí latiny.
Trochu se obávám, že to je přežitek jak minulé doby, tak určitého - a prosím, neberte to osobně - povýšeného pohledu některých lékařů na pacienta jako člověka, který navíc se nachází ve velmi nepříjemné situaci a je odkázán na lékaře a jeho informace. Zároveň bych chtěla říci, že jsem si vědoma toho, že je mnoho lékařů, kteří podávají informace zcela bezprostředně, kvalitní, v celém rozsahu, bez ohledu na to, zda se jedná o vážné, nebo méně závažné onemocnění, že si těchto lékařů velmi vážím a vím, že jich není málo. Nicméně jiní pacienti se velmi těžko dočkávají informací (Předsedající: Promiňte, čas.) o samotném zdravotním stavu a o navrhovaných způsobech léčby.
Prosím proto ještě o krátkou odpověď na zpřístupnění dokumentace pacienta.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím paní ministryni Emmerovou, aby se ujala slova.
Ministryně zdravotnictví ČR Milada Emmerová Chtěla bych paní poslankyni Dundáčkovou ujistit o tom, že užívání latiny v medicínském dorozumívání není výsadou nebo nějakou výlučností nebo povýšenectvím nebo ukázkou "já umím latinsky, tak to tak píšu", ale zkrátka a dobře tato záležitost je nutná, pokud máme správně formulovat diagnostické závěry, pokud se máme dorozumívat na mezinárodní úrovni, pokud se máme užít anatomii, normální anatomii člověka atd. Takže myslím, že to asi víc nemusím přibližovat.
***