(12.30 hodin)
(pokračuje Krajíček)
A ejhle, co se nestalo! Něco zcela neočekávaného, nového, nezvyklého. Dne 9. listopadu mezi 16. a 17. hodinou zavolal předkladatel zpravodaji - to znamená mně - tohoto návrhu zákona a sdělil mi, že předkladatel žádný komplexní pozměňovací návrh zpracovávat nebude a chce projednat původní znění návrhu zákona. O této skutečnosti jsem informoval poslance výboru pro sociální politiku a zdravotnictví 10. listopadu s tím, že jde o novou situaci, která si vyžaduje přerušení projednání do další schůze našeho výboru.
Tento přístup předkladatele zaskočil nejen zpravodaje, ale i legislativní odbor Poslanecké sněmovny. Nicméně rozhodnutí výboru bylo ponecháno až na 11. listopadu, na další den, v souladu se schváleným programem jeho jednání. A jak mi sdělil předseda výboru, byl kontaktován taktéž předkladatelem 10. listopadu a ten jej přesvědčil, že výbor má tento návrh zákona na své schůzi projednat. A tak se podařilo koaličním poslancům toto projednání uskutečnit.
Ptám se: Pane ministře, probíhal tento proces pod vaší taktovkou, nebo to byl výmysl a uskutečnění vámi řízeného byrokratického týmu? Ani jedna varianta není příznivá. Pokud se totiž přihlásíte k režii tohoto postupu, tak to svědčí o vašem naprostém pohrdání současným systémem parlamentní demokracie a o ještě větším pohrdání vaším partnerským výborem pro sociální politiku a zdravotnictví, jehož usnesení pro vás nemá žádnou váhu. Svědčilo by to o tom, že cesta, na kterou jsme se vydali od listopadu 1989, není pro vás cestou perspektivní. Která cesta to však je, nechci ani předjímat. Zcela jistě se svými představami seznámíte své kolegy, u kterých budete hledat oporu pro svou kandidaturu na předsedu České strany sociálně demokratické.
Pokud platí varianta druhá, pak by to svědčilo o tom, že ve vámi řízeném resortu ke změně systému již došlo, aniž byste si toho byl možná vědom. Měli bychom si však být vědomi toho, že byrokratické instituce jsou v nesnázích, a to všeobecně. A to proto, že svět kolem nich se mění výrazně rychleji, než může probíhat jejich rozhodování. Pokud bychom chtěli něco změnit, pak vždy narážíme na enormní vnitřní rezistenci těchto institucí. Odpůrci změn budou vždy používat taktiky a argumenty, aby odložili každou změnu, která ohrožuje zavedené přístupy. Každý návrh změny bude vždy napadán jako neproveditelný nebo příliš drahý či obdobnými jinými pseudoargumenty. A tento postup projednávání návrhu zákona je přímo čítankovým příkladem byrokratického přístupu.
Ale teď už k samotnému návrhu zákona. Nechci a nebudu zde opakovat argumenty, které jsem uváděl v obecné rozpravě při projednávání návrhu v prvém čtení, kdy jsem navrhl vrácení návrhu předkladateli k dopracování jako vstřícný krok. Naším cílem by mělo být přijmout taková opatření, která povedou ke zlepšení situace v oblasti bezpečnosti práce a ochrany zdraví při práci, a ne pouze sledovat slaďování s přístupem Evropské unie k těmto otázkám, což se však této předloze příliš nepodařilo. Takovýto přístup pak naplňuje pouze duch rčení o nažraném vlku a koze, která zůstala celá.
Inspekce práce je multidisciplinární činnost, která probíhá v prostředí, kde se stýkají požadavky předpisů od obecně postavených až po velmi striktní - konkrétní stroje, zařízení, technologie, v některých případech bez znalosti nebezpečí a rizik, zejména u nových technologií, reálná ekonomika a reálná politika. Tyto prvky jsou velmi rychle proměnné a inspektor, potažmo inspektorát je musí vždy při svém o přístupu k řešení problémů striktně respektovat. Bez tohoto přístupu nelze inspekci práce provádět. Tedy inspektor v jakémkoli funkčním postavení musí kromě odborných znalostí využívat, případně zjišťovat i další podmínky v daném konkrétním jedinečném pracovním systému. Je to i jeden z důvodů, proč má být inspektor nezávislý na jakýchkoli přímých vlivech zvenčí. Inspektor práce musí mít jasně stanovený cíl, ze kterého lze snadno dovodit i používané nástroje. Inspekce práce musí mít jasně stanovený obsah, nebo chcete-li rozsah a předmět činnosti.
Inspekce práce by tedy měla mít stanoven konkrétní cíl: Bude jako kontrolní orgán pouze konstatovat stav, podobně jako současný Nejvyšší kontrolní úřad? Bude zároveň prosazovat dodržování předpisů a zároveň odstranění nežádoucího stavu i s případným využitím postihu jako krajního prostředku? Bude zároveň vynucovat dodržování předpisů především ukládáním postihů? Neměli bychom si, pane ministře, nejprve odpovědět na tyto otázky a přitom respektovat dokument Společné principy pro inspekci práce ve vztahu k bezpečnosti a ochraně zdraví na pracovišti, odsouhlasený výborem vedoucích inspektorů práce Evropské komise, a toto vtělit do navrhovaného textu zákona? Předkládaný návrh zákona tento dokument nerespektuje zejména v části Klíčové principy, v článcích Plánování a monitoring, Odbornost inspektora a jeho nezávislost a Pravomoci inspektora. Proč jste to dopustil? Je to podivné zejména u vlády, která si dává přívlastek proevropská.
Složitost systému dokumentuje i současný stav počtu předpisů, které problematiku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci řeší. Když jsem se chtěl dozvědět, kolik těchto předpisů dnes v našem právním řádu existuje, tak jsem tuto odpověď nezískal ani na ministerstvu, v jehož gesci tato problematika je. Když jsem se tento stav pokusil zjistit, tak jsem se dopracoval k číslu 1 147. Prosím, abyste si všichni uvědomili, jak velké je to číslo. A to jsem přitom přesvědčen, že v tomto čísle nejsou obsaženy zdaleka všechny předpisy tuto problematiku řešící. Toto připomínám jenom proto, abychom si uvědomili složitost systému bezpečnosti práce.
V důvodové zprávě si můžeme přečíst, že návrh zákona si klade za cíl soustředit do jednotné právní úpravy nejen otázky související s bezpečností a ochrany zdraví při práci, ale i kontrolu pracovněprávních předpisů, z nichž vznikají zaměstnancům práva nebo povinnosti v pracovněprávních vztazích. Takové soustředění skoro všech kontrol do jediného úřadu nepovažuji za dobré a zejména je nepovažuji za funkční. Toto rozšíření kompetencí i na obecné pracovní podmínky ve smyslu obecných i principů pro inspekci není považováno ani za základní součást inspekce práce, jak je zřejmé z přijatého dokumentu výboru vedoucích inspektorů práce Evropské komise, takzvaného SLIC. A přináší podle zkušeností zemí, které se touto cestou vydaly - mám na mysli Slovensko, Slovinsko a Maďarsko - takřka neřešitelné problémy v institucionalizaci, zajišťování odborně způsobilých inspektorů, vysvětlení nesprávných představ veřejnosti o cílech činnosti, mám na mysli individuální nároky plynoucí z pracovněprávních vztahů, které bude i nadále řešit nezávislý soud. Inspekce bude působit preventivně, ale nevyřeší individuální spory ani neposkytne jakékoli plnění jménem zaměstnavatele nebo státu, jak plyne z představ poškozených.
Zejména příklad a zkušenosti Slovenska bychom měli respektovat při předkládání návrhu zákona o inspekci práce, a ne opakovat chyby, které se již v praxi podařilo jednoznačně určit. Základ systému bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je v České republice i na Slovensku shodný, a lze tedy předpokládat, že reakce na změnu budou obdobné.
Pokud tuto předlohu přijmeme, budeme ji muset ve velmi krátké době novelizovat. Je to naším cílem?
Vážené kolegyně a kolegové, své kritické připomínky k návrhu zákona, které jsem uvedl já i někteří z vás, kteří vystoupili v obecné rozpravě při projednávání této předlohy v prvém čtení, si dovolím rozšířit ještě o některé připomínky k některým paragrafům.
***