(12.20 hodin)
(pokračuje Páralová)
Za skutečnou kuriozitu lze označit fakt, že nyní poprvé zákon mluví o poskytování poradenství inspektoráty bezúplatně. Za bezúplatnou poradou však musí zaměstnanec nebo zaměstnavatel cestovat takovou dálku, že svůj náklad spojený s cestou bude počítat ve stokorunách, v lepším případě v desetikorunách, o ztrátě času nemluvě, protože u některých lokalit Pardubického kraje můžeme označit cestu do Hradce Králové veřejnými prostředky jako celodenní výlet.
Současný ministr i odboroví předáci často hovoří o tom, jak je třeba chránit zaměstnance proti zlým zaměstnavatelům, a jako odstrašující příklad uvádějí potravinové řetězce - supermarkety. I tento zákon pomáhali psát právě zástupci odborů. Jak je potom možné, že zákon jakoby nepochopitelně obchází nejpalčivější problém právě v supermarketech, a sice nedodržování pracovní doby? Například v § 15 odst. 1 písm. m) je za přestupek označeno nevedení evidence pracovní doby. Z praxe je ale známo, že mnozí zaměstnavatelé sice docházku vedou, avšak neodrážející skutečný stav věci. Přestupkem by tedy mělo být i vedení docházky v rozporu s ustanovením § 94 zákoníku práce. Jenomže pak by měly úřady nástroj účinně zasáhnout na obranu zaměstnanců a odborářští předáci by neměli důvod se vymezovat vůči zaměstnavatelům. Ti by přišli o svou volební kampaň na velice lukrativně placené funkce v odborech.
Kontrola dodržování pracovněprávních předpisů úřady práce funguje. Navíc je v silách zaměstnanců kontrolních oddělení úřadu v rámci místní příslušnosti mapovat jednotlivé zaměstnavatele. Lidé na úřadech práce mají velké zkušenosti. Mají za sebou drahá školení za peníze daňových poplatníků.
Realizace předloženého návrhu zákona o inspekci práce by byla finančně velmi nákladná, a to nejen s ohledem na nutnost vytvoření materiálního zázemí, ale i s ohledem na nutnost navýšit v této souvislosti počet úředníků. Vláda zamýšlí delimitovat asi jednoho zaměstnance z každého úřadu práce. Pokud by ale zůstalo pouze u toho, nebylo by možno kontroly z této oblasti považovat za účelné a výchovný cíl a preventivní cíl by ustoupil zcela do pozadí, protože by ve výsledku bylo kontrol provedeno daleko méně.
Kladu si tedy otázku, proč nyní, když dokonce i vláda tvrdí, že musíme šetřit všude, budeme likvidovat to, co funguje, a draze budovat totéž někde jinde. Myslím, že by pan ministr financí Sobotka, místo aby nám zde tento návrh předložil, měl raději zvednou prst a vysvětlit svému kolegovi Škromachovi, že opravdu, ale opravdu nejsou peníze na takovéto nákladné a zcela zbytečné hrátky. Stejně tak by měl zvednout prst na pana ministra Škromacha i pan ministr Urban jako ministr průmyslu a obchodu a stejně tak i pan ministr Jahn.
Současná právní úprava v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je velmi složitá, nepřehledná a dělá potíže i odborníkům, natož zaměstnavatelům, zvláště malým firmám. Má zásadní připomínka proto směřuje ke skutečnosti, že převážná část textu zákona, a sice § 10 až § 34, tj. celkem 25 paragrafů z celkového počtu 46, řeší přestupky a správní delikty, takže celkový dojem ze zákona je, že se jedná o trestní pracovní právo.
Ohromné rozpětí pokut vytváří další prostor pro korupce. V případě, že si inspektor usmyslí, že malého podnikatele zlikviduje, tak jej prostě zlikviduje. Správní soud pak při případném odvolání může pouze konstatovat, že přestupek byl spáchán. Pokuta je v rozmezí od nuly do dvou milionů korun, jak nařizuje zákon, a už vůbec nemůže vzít soud v úvahu, zda je, či není pokuta přiměřená. Ve slušných zemích, kde skutečně bojují proti korupce, a ne jen o ní pouze mluví, mají totiž sazebníky.
Navrhovaná norma se nejen točí zády k jakémukoliv zjednodušení. Naopak právní prostředí se ještě zhoršuje. Navíc bourá zažité zvyklosti, a tím vnáší do systému další zbytečné komplikace a náklady. Marně jsme se snažili, já i zpravodaj tohoto zákona Miroslav Krajíček, panu ministrovi vysvětlit, že zde přestává legrace, protože se jedná o bezpečnost, zdraví, o životy lidí. V případě, že bude tento zákon přijat, bude to znamenat nevratné změny k horšímu. Pokusím se to panu ministrovi Škromachovi vysvětlit s použitím jeho vlastního slovníku, snad mě lépe pochopí.
Pan ministr Škromach v předvolebním zanícení použil na půdě Parlamentu slovo - a teď s prominutím - bordel. Pane ministře, takzvaný bordel je slušně organizovanou jednotkou naproti tomu, co nastane v případě, že bude přijat tento zákon v systému bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. (Potlesk zprava.)
Proto dávám návrh na zamítnutí této předlohy a děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Zazněl návrh na zamítnutí. Pokračuje obecná rozprava. Ptám se, kdo se do ní dále hlásí. Hlásí se pan poslanec Krajíček.
Poslanec Miroslav Krajíček: Děkuji, pane předsedo, za udělené slovo. Vážené kolegyně a kolegové, členové vlády. Na úvod mého vystoupení mi dovolte malou rekapitulaci průběhu projednávání vládního návrhu zákona o inspekci práce.
Tento návrh zákona jsme projednávali v prvním čtení na 33. schůzi Poslanecké sněmovny v pátek 18. června 2004 jako poslední bod této schůze, a proto mu byla z naší strany věnována taková pozornost, jaká byla. Účast při projednávání byla takřka poloviční. Po ukončení rozpravy Poslanecká sněmovna rozhodla o přidělení tohoto zákona k projednání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, který jej projednal na své 28. schůzi 30. září 2004 a přijal usnesení, ve kterém přerušil projednávání návrhu zákona do doby předložení komplexního pozměňovacího návrhu zpracovaného předkladatelem, tzn. Ministerstvem práce a sociálních věcí. Toto rozhodnutí přijal zejména proto, že v této předloze zákona jsou zapracovány rozpory zejména se zákonem o zaměstnanosti, novým zákonem zaměstnanosti i dalšími normami.
Výbor se dohodl po přijetí tohoto usnesení na vytvoření pracovní skupiny, která s předkladatelem projedná svá stanoviska ještě před zpracováním komplexního pozměňovacího návrhu. Pracovní schůzka proběhla v měsíci říjnu na půdě Poslanecké sněmovny a byly konstatovány zásadní připomínky k návrhu zákona s tím, že začátkem měsíce listopadu proběhne další schůzka, kterou bude iniciovat předkladatel, jejímž účelem bude projednání zpracování komplexního návrhu. Tato schůzka se však již neuskutečnila.
Výbor pro sociální politiku a zdravotnictví mezitím schválil návrh programu své 30. schůze 11. listopadu, do kterého zařadil projednávání tohoto návrhu zákona, protože předpokládal, že předkladatel do tohoto termínu bez problému naplní usnesení výboru pro sociální politiku a zdravotnictví z 30. září.
***