(10.20 hodin)
(pokračuje Vlčková)
Navíc jsem přesvědčena, že výši státní podpory v čase obměňovat nelze. Vyhlášená dotace a podmínky úvěru musejí být pro všechny družstevníky stejné. Obě položky podpory by měl vymezovat zákon, nikoliv nařízení vlády.
A konečně za čtvrté. Za systémový problém vládní předlohy považuji navrhovaný rozsah podnikatelských aktivit bytových družstev, který má málo společného s bydlením a jeho dostupností. Navíc mám silné pochybnosti, zda patnáct let po sametové revoluci bylo dobou dostatečnou, aby si lidé dokázali svůj majetek ochránit. Příklady tunelování družstev jsme zažili v Praze, v Úvalech a jinde.
Vážení přítomní, opětovné zavedení státní podpory bytového družstevnictví považuji za správné a pro český bytový trh užitečné. Ve svém krátkém vystoupení jsem se snažila upozornit na některé systémové chyby tisku 816, které je třeba změnit, což znamená, že tento zákon je třeba projednávat. Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Petr Lachnit.
Poslanec Petr Lachnit: Paní místopředsedkyně, děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi k této problematice přičinit pár slov.
Bydlení je jedno ze základních lidských práv, v tom se jistě shodneme. Právě proto, že je tak obecně definováno, tak také na jeho naplňování budeme mít vždy odlišné pohledy podle určité politické příslušnosti, politického spektra. Diskusi, která tady probíhá, považuji za korektní.
Položme si otázku, jestli u nás je bezezbytku toto lidské právo naplněno v České republice, a já si myslím, že každý, kdo na takovouto otázku chce odpovědět poctivě, tak musí říci, že ne u všech skupin a ne u všech obyvatel. Povšimněme si třeba, jak v uplynulých deseti letech narostl počet bezdomovců. Vždyť jsou u nás přece desetitisíce lidí, kteří nebydlí nikde. To jsou přece věci, které dříve nebývaly. Dokonce bydlet musí i imigranti, kteří přijdou z jiných států, kteří tady samozřejmě žádné bydlení nemají, a my jsme povinni jako demokratická a humánní společnost se o ně postarat, aby měli kde bydlet. I takové věci jsou potřebné.
Čili jde zřetelně o problém komplexní a zároveň strukturovaný především sociálně, zprostředkovaně, věkově, zdravotně, teritoriálně, protože něco jiného je bydlení ve venkovských oblastech, něco jiného v malých městech, něco jiného v městech, kde je vysoká hustota urbanizace; to vše přece chce své prostředky. Co dnes velmi ovlivňuje poptávku po bydlení, je přece také možnost, aby lidé sehnali v daném místě práci, kde chtějí bydlet nebo kde bydlí. Dnes zažíváme nábor lidí ze závodů Toyota a Peugeot z Kolína, kteří chodí na severní Moravu a trahují pracovní síly pro tento závod s tím, že jim nabízejí mimo jiné i bydlení. Toto je rovnost přístupu. Jak to, že tam bydlení je, a na Ostravsku zase není práce. Takže vidíte souvislosti, jsou velmi komplikované.
Struktura podpůrných nástrojů pro politiku bydlení je velmi pestrá. Už tady bylo o tom řečeno, je to od úrokových dotací k hypotékám, stavební spoření, zvýhodněné půjčky mladým, obcím, ale výstavba také domovů s pečovatelskou službou, protože musíme reagovat na to, že naše populace stárne a potřebuje speciální bydlení na stará kolena, a viděli byste, jaké jsou pořadníky na tato zařízení, a požadavky jsou nenaplněny. Dále sem spadá výstavba technické infrastruktury. Prokazatelně levnější je to při hromadném bydlení než třeba pro bydlení individuální. To je přece jasné, že to tak je, a jsou pro to ukazatele a čísla. Stavby kanalizací, výstavba kolektorů, čistíren odpadních vod, to všechno souvisí s rozvojem bydlení mimo jiné. Bylo zde zmíněno odstraňování vad panelové výstavby, revitalizace sídlišť, výstavba občanské infrastruktury, protože nemůžeme přece bydlet tak, jak se to dělalo dříve. Nejsou dětská hřiště, nejsou tam vysázené stromy atd. atd. Vždyť lidi bydlení v takovýchto sídlištích duševně poškozuje. To je také prokázáno. I o to se musíme starat.
Tomu odpovídá i široká participace dalších orgánů vrcholové státní správy. O bydlení se zajímá nejen Ministerstvo pro místní rozvoj, ale i Ministerstvo práce a sociálních věcí, zdravotnictví, financí a především nezapomeňme na obce, protože to je ona teritoriální lokalizace. Čili obce mají jednoznačně politiku bydlení jako součást určité sociální politiky, kterou pokud se nechtějí zabývat, tak dělají jenom to, že problém přehazují na jiné, solidnější, kteří se tím zabývat musí.
Vlastnické formy jsou v rozsahu od plného vlastnictví státem, obcí nebo firmou přes formy finančního spolupodílení se až po formu soukromého vlastnictví. Opět tomu odpovídají nástroje podpory, o kterých jsme tady již hovořili.
Co se týče historie. Samozřejmě družstevní forma je formou prostřední, spoluvlastnickou, čili nejlépe se hodící pro něco, čemu říkáme střední vrstvy. A kdybychom to nedělali, tak bychom vlastně museli buď nutit lidi, aby šli na soukromé vlastnické vztahy, a na to ale oni peníze nemají, anebo bychom to museli financovat přece všechno. Takže mezistupeň je velmi vítaný, a proto také i dnes - protože jsme byli nedávno na exkurzi ve Vídni, ve Vídni i dnes, a to je na margo toho, co se říkalo, proč máme u nás tuto tradici, je 80 % bytového fondu družstevního. Potvrdil mi to primátor Vídně, se kterým jsme nedávno hovořili.
Já nevidím žádné obavy z toho, že by se tato forma vlastnictví mělo podpořit. Skutečně přesně v této části byl určitý dluh. To, že si družstva mohou vzít hypotéky, to je sice pravda, ale jednotlivý družstevník si nemůže zpravidla vzít takovou hypotéku jako člověk, který je tak situován, že může uvažovat o soukromém vlastnictví, o individuálním bydlení. Dívejme se na to s rozumem.
Já jsem pro to, propustit tento zákon dál. Všechny pozměňovací návrhy, které umožní v tomto duchu, abychom si vytvořili další instrument pro podporu bydlení a pro naplnění základního lidského práva v České republice, jsou vítány. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní se přihlásil pan poslanec Vladimír Doležal, který je zatím posledním přihlášeným do obecné rozpravy.
Poslanec Vladimír Doležal: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Dovolte mi, abych i já k tomuto tématu něco řekl. Stejně jako já jste určitě svědky mnoha úžasných nápadů, které nám přednáší pan ministr Paroubek, a mnoho z nás je vždy překvapeno. Já jsem až do dnešního dne žil v přesvědčení, že jsou to pouze mediální hry, to znamená zviditelňovací, potažmo předvolební tahy, aby se nám někdo ukázal a vylepšil v obraze. Bohužel to není úplně pravda, protože tady máme první dílo, o kterém musím konstatovat, že mě, když nic jiného, děsí. Je to těžké.
Léta se snažíme vyřešit otázku bydlení, a když se vyhnu otázce deregulace, protože ta se pomalu a jistě řeší za nás, tak se dostáváme do tématu, že problém je v počtu výstavby bytů. Ale je problém v tom, že musíme někoho podporovat? Já se domnívám, že nikoliv. Problém je úplně někde jinde. Je to přílišná ochrana nájemníků a problém, jak si s nimi poradit, když neplní své závazky. Vždyť není problém stavět domy a získat do nich lidi. Je problém ale vybírat pak nájemné a peníze za služby. Nechci lidem vyčítat, že na to nemají, ale oni to dělají záměrně, protože vědí, že je z bytu nikdo nedostane, protože jejich práva jsou taková, že mohou na úkor státu výhodně spořit.
A pojďme proto řešit otázku raději jinak. Upravme toto právo tak, aby byla vymáhatelnost těchto pohledávek a majitelé mohli, popř. družstva, nájemné vybírat.
***