(9.30 hodin)
(pokračuje Horníková)
Mně se tady podbízí taková otázka, na kterou předem odpovídám, že zřejmě odpověď není "ano". Státní fond rozvoje bydlení dnes disponuje několika miliardami prostředků získaných od daňových poplatníků. Otázka by mohla znít, zda Státní fond rozvoje bydlení ví, kam s těmito prostředky a zda úmyslně nevymýšlí program, kam tyto prostředky poskytnout. Věřím, že tomu tak není.
Takže bych si teď dovolila zcela věcně říci, v čem tento systém podpory bydlení není správný. Celý systém financování je drahý a náročný na objemy finančních prostředků. Tento systém dává minimální prostor pro uplatnění soukromých zdrojů. Tento systém nevyužívá dnes už dobře fungujícího bankovnictví. Tento systém podceňuje fungující systém hypoték. Tento systém naprosto nepracuje s kapitálem ze stavebního spoření. Tento systém dokonce nedává dostatečné záruky na ochranu vložených prostředků členů družstva, chybí zde ochrana proti "tunelování".
V systému, kde je poskytována takováto podpora, jednoznačně klesá konkurence, nezlevňují se ani stavební práce, ani ceny pozemků. Tento systém poskytuje podporu - a zde to řekl i pan ministr a potvrdil i zpravodaj - tento systém, tentokrát to nejsou staří - mladí, lidé do 36 let - tento systém podporuje střední vrstvu. Tato střední vrstva za tuto podporu zaplatí tím, že bude bydlet v bytě, který má omezenou velikost, tj. do 90 metrů čtverečních, v tomto systému tato střední vrstva ze svých vlastních zdrojů zaplatí tyto byty, alespoň z větší části, a v tomto systému tato vrstva nikdy tyto byty nebude vlastnit.
Ptám se, kam skutečně míří tento zákon a kam směřuje. Padla zde hypotéza, že podporujeme nájemní bydlení. Pak se ptám, jestli skutečně tento zákon podporuje nájemní bydlení. Přestali jsme užívat zákon, který podporoval nájemní bydlení, nájemní bydlení, které stavěly obce s dotací 320 tisíc na bytovou jednotku, 80 tisíc na infrastrukturu. Tento systém se neosvědčil. Já jsem ale bohužel přesvědčena, že cesta nevede ani přes často laická vedení družstev, která efektivně nedokáží zvládnout náročnou funkci investora. To bychom měli nechat developerským managementům. Najdou-li se šikovná družstva a jejich managementy, pak říkám ano, ale za rovných podmínek pro všechny. Dotace buď všem, anebo nikomu.
Pan ministr zde zmínil usnesení, která mají charakter evropských usnesení, usnesení OSN. Přiznám se, že mě to také zaujalo a usnesení OSN jsem si našla a dovolila bych si vám ho teď odcitovat. Usnesení OSN, které je určeno k bytové výstavbě a je výzvou pro všechny státy. Toto usnesení zní takto: "Vytvořit příznivé prostředí, ve kterém by se družstva mohla uplatňovat" - a teď podotýkám: pozor! - "na rovném základě se všemi ostatními formami ekonomických subjektů." To znamená, aby bytová družstva nebyla popelkou, já tomu rozumím, a pokud tento záměr bude mít tato vláda, určitě ho podpořím. Ale tím, že poskytujeme státní dotace bytovým družstvům a ne ostatním subjektům, tím jednoznačně nevytváříme rovné prostředí, ale určitou skupinu podnikatelských subjektů jednoznačně zvýhodňujeme.
Dovolte mi závěr. Závěrem se skutečně nabízí základní otázka, co očekáváme od tohoto zákona. Očekáváme podporu družstev, nebo očekáváme podporu nájemního bydlení? Pokud očekáváme podporu nájemního bydlení, tak si tady dovolím navrhnout recept: zákon o kondominiu, který určí pravidla nájemního bydlení, novela občanského zákoníku, kde budou jasně dána rovnocenná pravidla mezi vlastníkem a nájemníkem, a deregulace nájemného; k tomu adresný sociální příspěvek. O deregulaci zde mluvit nechci, to už by byl skoro folklor.
Pokud očekáváme, že tento zákon podpoří družstevní výstavbu a družstevnictví jako takové, pak říkám ano, protože tento problém je řešen v současné době ve třech právních úpravách, které nejsou v pořádku. Je to zákon o vlastnictví bytů 72/1994 Sb., je to obchodní zákoník, je to občanský zákoník. A to, čemu říkám zásadně ne, jsou státní dotace. Pokud chceme v tomto zákoně opět zvýhodňovat určitou skupinu, pak se nám to skutečně podaří. Pokud nechceme přerozdělovat prostředky vybrané od daňových poplatníků, pak tento zákon podpořit nemůžeme.
A proto mi dovolte, vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, abych navrhla zamítnutí tohoto zákona. V případě, že neprojde, navrhuji vrácení předkladateli v duchu, ve kterém jsem zde hovořila, a navrhuji, protože je to zákon zásadní, potřebný a náročný, prodloužení lhůty o 20 dnů. Děkuji. (Potlesk).
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní kolegyně. Slovo má pan poslanec Tomáš Kvapil, připraví se pan kolega František Vnouček.
Poslanec Tomáš Kvapil: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, dovolte mi několik slov k navrhovanému zákonu o podpoře výstavby družstevních bytů.
Podle způsobu užívání se tradičně bydlení dělí, nebo existují tři formy bydlení. A to bydlení vlastnické, bydlení nájemní a mezi tím, řekl bych, jakási přechodná forma je bydlení družstevní. Obě tyto formy mají v České republice nebo na území českých zemí dlouholetou tradicí. Tento způsob užívání bytů je také dlouhodobě i formou jinde v Evropě. Co ty jednotlivé formy znamenají?
Jestliže někdo vlastní byt či dům, tak samozřejmě, pokud v tom bytě bydlí, je to to tzv. vlastnické bydlení. Pokud ovšem někdo bydlí u jiného a užívá byt formou nájemní smlouvy, jedná se o klasické bydlení nájemní. A ta meziforma, o které jsem se zmínil, nebo přechodová forma, je právě bydlení družstevní. Znamená to, že ten byt je užíván na základě řádné nájemní smlouvy, vlastníkem bytu je právnická osoba, kterou nazýváme družstvo, ale současně nájemce je zpravidla také členem toto družstva a osobně se může podílet i na výkonu všech záležitostí, které ta právnická osoba má. Má to svoje velké výhody, samozřejmě i různá úskalí, ale také to znamená, že uživatel bytu se i finančně podílí na tom, aby takový byt vznikl, podílí se i na investicích atd. A právě tato forma bydlení má u nás dlouhodobou tradici, už zde bylo řečeno, že od dob Rakousko-Uherska. Především za první republiky nabyla velkého rozvoje, pak i v době, bohužel, socialismu tato forma byla jakýmsi způsobem i zdiskreditována, nicméně je jasné, že i do budoucna by si měla udržet svůj rozměr na trhu s byty a se způsobem užívání bytů.
Proto bych chtěl říci, že tento návrh zákona je dobrým počinem a je nutné samozřejmě se zamýšlet i nad tím, jak jsou jeho parametry nastaveny. Zde si v prvním čtení dovolím upozornit na některé věci, u kterých mám nejméně otazník, nebo případně v rámci druhého čtení budu navrhovat nějaké změny.
***