(9.40 hodin)
(pokračuje Kvapil)
Jedná se hned o § 2, kde se vymezují pojmy v tomto zákoně. Zde se bytovým domem rozumí stavba pro bydlení, která má nejméně dvě obytná podlaží a nejméně čtyři byty. Mám obavu, že toto omezení, resp. podmínka, především ta dvě obytná podlaží, nevidím příliš důvod pro to, aby podporovaná výstavba družstevních bytů musela být takto omezena. Pak hned v tomto paragrafu se definuje družstevní byt. Mám za to, že ta definice není v pořádku. Schválně ji budu citovat: "Družstevním bytem se rozumí byt v bytovém domě ve vlastnictví bytového družstva." Podle této dikce by to znamenalo, že ten byt jako jednotka musí být ve vlastnictví bytového družstva. Znamenalo by to, že ten obytný dům musí být předtím rozdělen na tzv. jednotky podle zákona o vlastnictví bytů, a znamenalo by to, že ten byt musí být jednotkou, kterou vlastní družstvo, a teprve pak by na něj spadala i ta správa podle zákona o bytových družstvech. Mám za to, že by zde docházelo k určité kolizi mezi společenstvím vlastníků a družstevními byty. Je potřebné si to ujasnit v rámci druhého čtení, ale chci pouze na tyto problémy upozornit.
Souhlasím i se svojí předřečnicí v tom, že zde ta podpora je omezována na výstavbu bytů maximálně do 90 metrů čtverečních. I toto je určitě potřebné zvážit v rámci projednávání ve výboru, protože jsou i početnější rodiny, pro které 90 metrů nemusí být tím, co je v jejich případě řešením bytového problému.
Poslední, co bych chtěl. Pan ministr zde řekl, že Státní fond rozvoje bydlení bude poskytovat dotace, půjčky, které se váží k této formě bydlení, a bude k tomu potřebné vydat příslušné nařízení vlády. Já bych chtěl požádat pana ministra, abychom návrh takového nařízení dostali ještě před projednávání tohoto návrhu zákona ve druhém čtení, abychom mohli posoudit i toto vládní nařízení.
Mám za to, že je tato problematika velmi závažná, teď myslím podpora družstevního bydlení a výstavby družstevních bytů vůbec, že bude vhodné, aby na půdě Poslanecké sněmovny byl uspořádán seminář, aby především osoby, které se prakticky zabývají družstevním bydlením, měly příležitost vznést připomínky k tomuto zákonu a aby byl námi řádně projednán. To považuji za potřebné, abych zde řekl.
Mám za to, že zákon je způsobilý, aby byl propuštěn do druhého čtení, a budu ho v tomto slova smyslu podporovat. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče, slovo má pan kolega František Vnouček, připraví se pan poslanec František Beneš.
Poslanec František Vnouček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, projednáváme dnes návrh zákona, na jehož přípravě jsem se téměř dva roky podílel, dovolte mi proto pronést několik slov k jeho vzniku.
V oblasti bydlení existují dvě tradiční formy uspokojování bytové potřeby - bydlení vlastnické a bydlení nájemní. Samozřejmě lze k tomu připočíst i bydlení, kde města mají své byty. Bydlení ve vlastním bytě či domě poskytuje velkou jistotu odvozenou od práva vlastníka, ale je obvykle finančně náročné, protože jeho pořízení vyžaduje značnou vstupní investici. Nájemní bydlení naopak nevyžaduje tuto vstupní investici, nebo ne v plné míře, a je proto obvykle dostupné i pro domácnosti, které nedisponují dostatečným množstvím finančních prostředků či nemohou získat úvěr.
Investorská role obcí, která byla podporována bývalými programy, které umožňovaly sdružování prostředků obcí a budoucích bydlících, však byla spojena se značnými problémy. Obce ve většině případů realizovaly výstavbu ve sdružení s právnickou osobou, jejímž prostřednictvím se na výstavbě finančně podíleli i budoucí nájemníci, kterým bylo na základě smlouvy o smlouvě budoucí toto bydlení převáděno po uplynutí stanovené lhůty do vlastnictví. Jednalo se tak ve skutečnosti o podporu výstavby bytů s odloženým vlastnictvím. Tato skutečnost byla dlouhodobě a právem kritizována. To byl také důvod, proč jsem jako náměstek ministra pro místní rozvoj navrhl vyhlásit v roce 2003 nové programy sociálně zacílené, které jsou ručeny pro rodiny s nižšími příjmy, důchodce, zdravotně postižené i jinak sociálně potřebné osoby. Zároveň jsem tehdy zahájil práce na novém systému státní podpory výstavby družstevních bytů, protože samotný princip sdružování soukromých a veřejných finančních prostředků je zcela v pořádku. V průběhu přípravy zákona se ukázalo, že není třeba vytvářet novou specifickou právnickou osobu, protože existující právní řád poskytuje v této oblasti dostatek možností.
Variantu založenou na členském principu tradičně reprezentuje družstevní bydlení a bytová družstva, která jsou podle obchodního zákoníku definována jako družstva, která zajišťují bytové potřeby svých členů a která jsou svou právní úpravou ze všech právnických osob v obchodním zákoníku upravena nejvhodněji.
Praxe jasně prokázala, že družstevní bydlení spojující poměrně široká uživatelská práva na straně jedné a finanční participaci nájemců na straně druhé vystavuje velmi přijatelnou a perspektivní formu bydlení pro mnoho domácností, zejména rodiny se středními příjmy. Současně však bylo nutné, aby určité otázky týkající se zejména nájmu bytu a omezování dispozic nemovitosti byly upraveny odchylně od obecné občanskoprávní úpravy. Vzhledem k poskytnuté veřejné podpoře na výstavbu družstevních bytů také bylo nutné vyloučit možnost převodu těchto bytů do vlastnictví podle zákona o vlastnictví bytů.
Cílem návrhu bylo vytvoření právního rámce pro poskytování podpory ze Státního fondu rozvoje bydlení na výstavbu nájemních bytů. Těžištěm navrhované úpravy byla ustanovení o podmínkách, které musí bytové družstvo dodržovat, chce-li využívat státní podporu na výstavbu těchto bytů. Podmínky byly proto koncipovány tak, aby bylo zajištěno účelné a bezpečné využití státních prostředků a jejich ochrana a aby bylo zabráněno přeměně takto podporovaných bytů na vlastnické bydlení.
Návrh zákona neobsahuje ustanovení upravující výši podpory. Tato otázka bude upravena prováděcím předpisem nařízení vlády, což umožní operativně reagovat na vývoj v oblasti bydlení. Výše podpory i celkový způsob financování výstavby jsou navrženy tak, aby tato forma družstevního bydlení byla přístupná a přitažlivá především pro domácnosti se středními příjmy, které se mohou na pořízení svého bytu částečně finančně podílet.
Jsem přesvědčen, že očekávaným výsledkem budoucí realizace zákona a souvisejícího prováděcího předpisu bude opětovný rozvoj družstevní bytové výstavby a posílení pozice družstevního bydlení na trhu s byty. Těší mne, že jsem ke vzniku tohoto zákona přispěl svým působením v exekutivě, kde jsem se přesvědčil, jak nelehko se nový zákon rámuje do existujícího právního řádu a jak složité jsou všechny legislativní souvislosti s ostatními zákony. Z tohoto důvodu doporučuji, vážení kolegové, nenarušovat bez důvodů hodných zvláštního významu propracovanou strukturu zákona příliš četnými pozměňovacími návrhy. Mějme na paměti především realizovatelnost zákona a jeho rychlé uvedení do praxe, tak aby již v příštím roce mohla být zahájena výstavba alespoň několika set nových bytů, v nichž najdou svůj domov stovky rodin.
Doporučuji proto přijmout vládní návrh zákona v navržené podobě. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nyní má slovo pan kolega František Beneš, připraví se pan poslanec Eduard Vávra, po něm pan kolega Snítilý Evžen. Dalšími přihlášenými jsou pan poslanec Křeček a pan poslanec Beneš. Tak vás mám hezky zkompletované. Prosím.
Poslanec František Beneš: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, v naší republice existuje velká skupina občanů, kteří nemohou získat vlastní byt. Vše by přitom mohlo být zdánlivě jednoduché. Stavební firmy by byly ochotny a docela určitě schopny postavit potřebný počet bytů.
***