(17.20 hodin)
Poslanec Vladimír Koníček: "Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR žádá ministra financí, aby předložil koncepci nakládání s majetkem Fondu dětí a mládeže v likvidaci po převodu na Ministerstvo financí k 1. lednu 2005 a aby tuto předal Poslanecké sněmovně k 31. 12. 2005.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Zahajuji hlasování pořadové číslo 103. Kdo s návrhem souhlasí, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko "ano". Kdo je proti? Děkuji.
Hlasování skončilo. Hlasovalo 111 poslanců, 97 pro, 1 proti. Návrh byl přijat.
Poslanec Vladimír Koníček: "Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR žádá ministra financí, aby do 30. května 2005 předložil Poslanecké sněmovně informaci o převodu akcií Mladé fronty, a. s., na soukromé subjekty."
Místopředseda PSP Jan Kasal: Zahajuji hlasování, které má pořadové číslo 104. Kdo s návrhem souhlasí, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko "ano". Kdo je proti? Děkuji.
Hlasování skončilo. Hlasovalo 111 poslanců, 92 pro, 2 proti. I tento návrh byl přijat.
Nemýlím-li se, bylo to poslední usnesení, které bylo k hlasování předloženo. Tím končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu zpravodaji Koníčkovi.
Nyní se podle schváleného pořadu budeme věnovat bodu
30.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 2/1991 Sb.,
o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů, a zákon
č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky
na úseku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 721/ - prvé čtení
Z pověření vlády předložený návrh uvede místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach. Pane místopředsedo, ujměte se slova.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, paní poslankyně, páni poslanci, dovolte mi, abych předložil návrh zákona, kterým se mění zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Návrh zákona se předkládá proto, že Ústavní soud zrušil nálezem uvedeným pod číslem 199/2003 Sb. ustanovení § 7 zákona číslo 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, a to dnem 31. března 2004. Ustanovení § 7 upravovalo rozšiřování závaznosti kolektivních smluv vyššího stupně na další zaměstnavatele.
Věřím, že při posuzování návrhu vezmete v úvahu, že institut rozšiřování závaznosti kolektivních smluv existuje i v jiných demokratických zemích. Je v Evropě hojně používán. Je to opatření proti deformování konkurenčního boje. Slouží k tomu, aby se zabránilo neodůvodněné konkurenční výhodě těch zaměstnavatelů, kteří se brání kolektivnímu vyjednávání nebo nechtějí poskytovat zaměstnancům výhody obvyklé a přiměřené u obdobných zaměstnavatelů. Tak si vytvářejí výhodnější cenu práce a lepší postavení na trhu na úkor svých zaměstnanců.
Ústavní soud sám institut rozšiřování závaznosti kolektivních smluv vyššího stupně také nijak nezpochybnil. Vytkl však způsob, jakým byl v právním řádu upraven.
Ministerstvo práce a sociálních věcí jako předkladatel intenzivně jednalo při přípravě návrhu zákona se sociálními partnery. Podařilo se vypracovat návrh, s nímž sociální partneři souhlasí, a to jak zástupci zaměstnavatelů, tak zástupci odborů, a který podle mého přesvědčení je v souladu s ústavním pořádkem. Byla zvolena koncepce, že přímo zákon stanoví všechny podmínky rozšíření závaznosti kolektivních smluv vyššího stupně na další zaměstnavatele, stanovení zákonných podmínek, resp. požadavek veřejného zájmu na rozšíření závaznosti kolektivních smluv ve stanovených případech. Přitom by rozšíření ani povolení výjimek podle předkládaného návrhu nemělo záviset na uvážení státního orgánu. Chceme, aby proces rozšíření byl transparentní a aby nezávisel na momentální politické vůli.
Malou poznámku musím učinit k faktu, že druhá část předkládaného návrhu obsahuje návrh na změnu zákona č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti, který byl v době předložení návrhu součástí platného právního řádu. Jak víte, nedávno Parlament ČR schválil nový zákon o zaměstnanosti, kterým byl zákon č. 9/1991 Sb. zrušen. Situaci bude nutné vyřešit poslaneckým pozměňovacím návrhem.
Jsem přesvědčen o tom, že předkládaný návrh je v souladu s ústavním pořádkem naší republiky a bude dobře plnit svůj účel. V současné době institut rozšiřování závaznosti kolektivních smluv vyššího stupně v právní úpravě chybí a sociální partneři jeho nedostatek naléhavě pociťují. Proto vás žádám o podporu a schválení tohoto návrhu, aby byl vytvořen další potřebný nástroj také proti nekalé konkurenci.
Věřím, vážené paní poslankyně a páni poslanci, že tento zákon propustíte do druhého čtení, kde bude možné provést technickou korekci, jejíž potřeba vznikla díky tomu, že tento zákon již je v Poslanecké sněmovně delší dobu a bylo by dobré o něm rozhodnout. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji, pane místopředsedo a ministře. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro první čtení pan poslanec Stanislav Grospič.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji. Dovolte mi, pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, abych krátce uvedl jako zpravodaj předkládaný vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.
Na návrh 52 poslanců Ústavní soud, jak zde již bylo zmíněno, dne 11. června 2003 možnost státu rozšiřovat dohodnuté závazky ve vyšších kolektivních smlouvách na neorganizované a další zaměstnavatele zrušil. Z ústavněprávních důvodů tedy vláda předkládá nový model rozšiřování závaznosti vyšších kolektivních smluv, a to přímo ze zákona, na základě společného podnětu reprezentativních tzv. organizací zaměstnavatelů a zaměstnanců. Podmínky utváření ceny práce v celých odvětvích národního hospodářství má tedy definovat napříště podle předložené novely nikoliv stát, nýbrž dominantní svazy zaměstnavatelů a odborů, a to přesto, že většina zaměstnanců ani zaměstnavatelů v nich organizována není.
Za kladné stránky předloženého vládního návrhu lze rozhodně považovat institut rozšiřování vyšších kolektivních smluv na další zaměstnavatele, který je evropským modelem a který se v zahraničí, zejména v Německu, široce uplatňuje. Také v České republice se tento institut rozšiřování vyšších kolektivních smluv za svoji čtrnáctiletou působnost osvědčil. V rámci kompatibility s Evropskou unií je nezbytné tuto praxi zachovat i nadále.
Za záporné stránky předloženého návrhu lze považovat odmítnutí institutu rozšiřování závaznosti vyšších kolektivních smluv pro malé zaměstnavatele do dvaceti zaměstnanců, a právě v těchto malých organizacích jsou podmínky práce nejhorší.
***