(Jednání pokračovalo v 15.15 hodin.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Milí kolegové, můžeme pokračovat. Pauza uplynula. Můžeme pokračovat ústními interpelacemi na ostatní členy vlády. Máme tady 29 přihlášených a vylosovaných.
Prvním interpelujícím by měl být pan poslanec Walter Bartoš, který interpeluje paní ministryni Petru Buzkovou. Požádal bych pana poslance Waltra Bartoše, další bude pan poslanec Martin Říman.
Poslanec Walter Bartoš: Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážená vládo, dámy a pánové, když jsem se zde před třemi týdny pokusil interpelovat paní ministryni Buzkovou v době její nepřítomnosti, vyjádřil jsem obavy, že se tato její nepřítomnost bude opakovat každé tři týdny, a musím potvrdit, že tyto mé obavy se potvrdily. Paní ministryně neplní své ústavní povinnosti. Já proto nebudu svou interpelaci dnes přednášet a jenom shrnu svou řeč do jedné věty, do jednoho konstatování - že práce a paní ministryně Buzková se naprosto vylučují.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Platí tady ustanovení jednacího řádu, tak jak jsem ho přečetl i minule, vzhledem k tomu, že paní ministryni se omluvila z našeho jednání.
Dalším interpelujícím bude pan poslanec Martin Říman na ministra Františka Bublana. Prosím pana poslance Římana.
Poslanec Martin Říman: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, ano, děkujeme, že tady dnes jste. Je to dnes 18. interpelace, která je přednášena, a první, na kterou bude přednesena odpověď. Jsme za to vděční.
Vážený pane ministře, sobota večer, 30. října, město, ve kterém žiji, jedu po jedné z hlavních silnic tohoto města, přede mnou policejní vůz, já jedu asi 400 m za ním, evidentně policejní vůz nespěchá, jede pomalu, asi čtyřicítkou, na křižovatce zahne doprava, já shodou okolností za ním, máme stejný směr jízdy, a jak už to tak bývá, před křižovatkami asi padesáti- až stometrová plná čára, aby se nepředjíždělo v okruhu křižovatky, a po dvaceti metrech, kdy policejní auto zahnulo doprava, tak najednou udělá prudký obrat doleva, bez jakéhokoli výstražného signálu, blinkru či něčeho takového, o modrém majáčku ani nemluvě, přejede tuto plnou čáru a pokračuje v opačném směru. Já jsem neměl tolik drzosti, abych udělal totéž, sledoval toto auto a zapsal si jeho espézetku, čehož lituji.
Nicméně jedná se o příběh, který není pro nás pro nikoho ojedinělý, dokonce jsme podobné scénky měli možnost vidět přednedávnem i v televizi.
Moje otázka, pane ministře, v této souvislosti zní: Jakou autoritu může mít policie mezi občany při takovém chování? Jakým právem vůbec mohou takoví policisté kontrolovat a sankcionovat dodržování pravidel, které takovým způsobem bezdůvodně flagrantně porušují? Protože jistě zákonnou legitimitou disponují, ale věřím, že mi dáte za pravdu, že ten, kdo chce vynucovat jisté chování, musí disponovat také autoritou morální. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: To byly dvě minuty pro interpelujícího a nyní prosím pana ministra Bublana, aby se ujal slova a odpověděl. Má na to pět minut.
Ministr vnitra ČR František Bublan Vážený pane poslanče, děkuji vám za tento příběh. Přiznám se, že jsem zažil podobné situace, takže asi nejste sám. Hledat na to odpověď je samozřejmě velmi těžké. Já mohu mluvit jenom obecně, tak se o to pokusím, jak mně to teď půjde na jazyk.
Když jsem nastoupil do této funkce, tak jsem si dal předsevzetí, že se budu snažit o to, aby morální úroveň policistů rostla. Jsou pro to určité nástroje, které jsou nastavené, některé se teprve budují, některé nám umožní určitě vámi schválený zákon o služebním poměru, takže v tomhle jsem celkem optimista. Budu se snažit o to, aby skutečně policie byla tím, kdo vymáhá dodržování zákonů, ale sama je dodržuje. Jenže je tu jeden háček. Můžeme mluvit o policii, můžeme mluvit o jiných profesích, můžeme mluvit třeba i o poslancích, to je jedno. Někdy je to obraz celé společnosti. My jsme trochu v takové fázi, že zákony jsou od toho, aby se obcházely, morálka je také trošku jakoby pokleslá v celé společnosti, a ono se to projeví samozřejmě všude a projeví se to i u policie.
Nechci tady kázat, ale mám jednu zkušenost, že ten, kdo zákony nedodržuje, kdo udělá nějakou, jak se říká, myšku nebo něco na silnici, tak to udělá jednou, dvakrát, třikrát, a popáté se mu to třeba nevyplatí. A stejně tak je tomu i u policie. Ten, kdo porušuje vnitřní předpisy, kdo se chová nestandardně a kdo zneužívá své pravomoci, tak na to jednou doplatí.
***