(18.50 hodin)
(pokračuje Šeich)
To je zcela bezprecedentní zásah do suverenity právnických osob, a jestliže jsme měli možnost sledovat, jak jednoduché a jak beztrestné je v českém právním řádu podávat trestní oznámení, je zcela zjevné, že trestní oznámení na konkurenci budou zcela běžnou praxí.
Musím učinit ještě jednu poznámku, která by mě před několika měsíci možná ani nenapadla, a to je poznámka týkající se spolehlivosti české policie. Jestliže takovýto silný nástroj bude v rukou české policie v době, kdy se dějí teatrální zatýkání obviněných, kdy se dějí zcela zásadní průlomy do soukromí v podobě razantního nárůstu odposlechů, v době, kdy žádná zákonná pravidla nejsou respektována, já myslím, že bude-li takovýto nástroj v rukou policie, dočkali bychom se ještě pěkných věcí a podnikatelé, stav, který touto vládou opravdu není příliš milován, by se mohli dočkat ještě zcela legální kriminalizace.
Chci pouze říci, že pokud tento zákon bude prosazen, bude to opravdu velmi silný nástroj v rukou policie, jestliže máme možnost sledovat, jak státní zastupitelství a soudy často velmi mechanizovaně a automaticky přistupují k silným opatřením v době, kdy ještě nemají dostatek důkazů o porušení nějakého pravidla zákonných předpisů. Můžeme se obávat toho, že se objeví nejrůznější kauzy typu - podnik byl zavřen z důvodu později neprokázaného obvinění, spousta nezaměstnaných zůstala po tomto podniku. Vláda vytvářela své nástroje aktivní politiky zaměstnanosti, ale ve skutečnosti tyto podniky rušila.
Opravdu se domnívám, že tento nástroj v rukou této vlády a této policie je opravdu jen další bič na podnikatele. Ve svém vládním programu tato vláda neustále mluví o podpoře tohoto stavu, ale ve skutečnosti fakticky ničí stav podnikatelů a živnostníků, a tento zákon má být dalším bičem na tento stav podnikatelů a živnostníků, kteří už za této vlády jsou dostatečně sužováni, a myslím si, že si další bič nezaslouží.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Šeichovi. Nyní se o slovo přihlásil pan poslanec Jan Kavan. Dalším, kdo bude mluvit, je pan poslanec Zdeněk Jičínský. Nyní tedy pan poslanec Jan Kavan. Prosím, máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Jan Kavan: Vážená paní předsedající, vážení poslanci, vážené poslankyně, já tu nechci zpochybnit potřebu tohoto zákona, ani nebudu argumentovat, že by právnické osoby měly být jaksi zcela nepostižitelné, pokud poruší zákon, ale rád bych v rozpravě dostal odpovědi na několik otázek, které mě napadly a které mě trápí po přečtení návrhu zákona. Pozorně jsem poslouchal své předřečníky a některé tyto věci zde už zazněly, budu je tedy možná opakovat, ale budu velmi stručný. Zúžím své vystoupení čistě na otázky:
Za prvé. Rád bych se zeptal, proč tento návrh nezná promlčení. Jedná se snad v případě právnické osoby vždy o nějaké zločiny proti lidskosti, které jsou nepromlčitelné? Použít ustanovení trestního zákoníku je vyloučené, protože promlčecí lhůty se liší podle odstavců a toto členění navrhovaný zákon nezná.
Za druhé. Jak už bylo řečeno, je velmi zarážející, že by se právnická osoba mohla dopustit znásilnění nebo pohlavního zneužití podle § 4. Dalších příkladů je tam více.
Za třetí. Protože není omezen počet dní, po které lze uložit pokutu, znamená to, že by pokutu bylo možné uložit v maximální výši třeba na věčné časy podle § 13?
Za čtvrté. Proč je porušena zásada rovnosti před zákonem nejen beztrestností některých subjektů - Česká národní banka, samospráva - ale i zvláštním ustanovením v případě běžných ústavů? Odkazuji na paragrafy 3 a 15.
Za páté. Proč je porušena zásada rovnosti před zákonem, proč je porušena ústavní nezávislost soudů povinností vyrovnat se se stanoviskem České národní banky, případně ministerstva nebo Komise pro cenné papíry v případě trestné činnosti peněžních ústavů? Odkazuji na § 15.
Za šesté. Proč se navrhovatel domnívá, že páchání trestné činnosti peněžními ústavy vyžaduje jejich zvláštní ochranu? Mohu připustit, že například likvidace České pošty by měla ještě vážnější následky než likvidace peněžního fondu, a přesto pošta žádnou podobnou ochranu nemá, přitom třeba porušení listovního tajemství bude bezpochyby jejím častým ohrožením. Stejně to platí o energetických zařízeních, vodárnách a podobně. Zase odkazuji na § 15.
Proč k postihu právnických osob nestačí dnešní úprava správních deliktů, doplněná zákonem o likvidaci nebo zákazu činnosti právnické osoby v případě kvalifikovaného porušení zákona nebo činnosti v rozporu se státem chráněnými zájmy, když samozřejmě trestání správních deliktů odpovídá všem mezinárodním úmluvám?
Proč návrh sankcionuje pokutou půl milionu korun povinnou právnickou osobu za nezveřejnění rozsudku ve veřejných sdělovacích prostředcích, když přece víme, že právnická osoba může pouze o zveřejnění požádat, nikoliv o zveřejnění rozhodnout, a její žádost samozřejmě může být ze strany sdělovacích prostředků odmítnuta? Nebo snad soudce může rozhodnout o zveřejnění pouze v těch sdělovacích prostředcích, u kterých by měl jakousi, nevímjakou, jistotu, že zveřejnění neodmítnou? Odkazuji na § 34.
Měl bych otázek více, ale omezím se ještě na poslední: Proč je urážka soudu nebo policejního orgánu právnickou osobou z hlediska výše pokuty daleko závažnější než urážka fyzickou osobou, když je v obou případech poškozen stejný objekt? Odkazuji na § 28.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, nenavrhuji zamítnutí v prvním čtení, ale považuji za nutné, abychom si v rozpravě tyto nejasnosti vysvětlili, případně aby došlo k náležitým úpravám návrhu textu. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Prosím nyní pana poslance Zdeňka Jičínského. Po něm bude hovořit paní poslankyně Zdeňka Dundáčková.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, budu velmi stručný. Nebyl jsem tu přítomen diskusi, takže nebudu reagovat na názory, které se tu objevily. Chci se jen spolu s kolegou Kavanem přimluvit za to, aby Sněmovna propustila tento návrh do druhého čtení i při vědomí jeho spornosti, protože přece jen ta problematika je závažná a neměli bychom se uzavírat vážnému jednání o nových věcech, nových trendech i v oblasti trestního práva. Já samozřejmě nemohu předjímat, jaká bude vůle Sněmovny, ale neměli bychom teď jen po stručných vystoupeních, byť byla argumentovaná - tu argumentaci nikterak nepodceňuji - docházet k zápornému závěru.
Tak jako jsem doporučoval, abychom propustili do druhého čtení návrh trestního zákona, myslím, že spolu s ním bychom měli projednat i tento návrh a snažit se, pokud bychom měli za to, že intence je správná, dát mu rozumný rozměr, to znamená omezit okruh skutkových podstat.
***