(18.20 hodin)
(pokračuje Filip)
Mrzí mě, že pan místopředseda Ivan Langer si nepamatuje, co jeho politická strana v roce 1993 dělala.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane místopředsedo, a nyní prosím, aby se slova ujala paní poslankyně Vlasta Parkanová. Poté bude hovořit pan poslanec Marek Benda.
Poslankyně Vlasta Parkanová: Dámy a pánové, pojem právnická osoba je určitá právní fikce, a mohlo by se tedy zdát, že její trestání je vlastně trestáním fikce, které z faktického hlediska žádný význam nemá. Skutečnost je ale jiná. Předložený návrh zákona o trestání právnických osob ve skutečnosti netrestá onu právní fikci. Prostřednictvím právnické osoby jsou nutně trestány osoby fyzické. Navržené tresty, jako je propadnutí majetku, propadnutí věci, peněžitý trest, zákaz činnosti, postihuje v první řadě reálné majitele právnické osoby. Já tuto právní konstrukci nezpochybňuji ani ji nekritizuji, ale chci upozornit na skutečnost, že samotný název tohoto návrhu zákona, který odkazuje na trestní odpovědnost právnických osob, je do značné míry zavádějící.
Trestní odpovědnost právnických osob je předmětem řady mezinárodních úmluv a je zakotvena i v evropské legislativě. A právě dokumenty Evropské unie, které se Česká republika zavázala implementovat na základě dohody o přidružení, argumentuje i předkládací zpráva tohoto návrhu zákona. Musím říci, že s potřebou zavedení trestní odpovědnosti právnických osob souhlasím. Nicméně se domnívám, že zvolený způsob úpravy této věci je značně nešťastný. Zatímco doporučující akty práva vymezují jen malý okruh trestných činů, které mohou spáchat právnické osoby, vládní návrh zákona tyto trestné činy rozšiřuje do více než stovky skutkových podstat. A také okruh osob, jejichž činy lze přičíst právnické osobě, je podstatně širší, než požaduje odpovídající evropský předpis. Návrh jde tedy daleko nad rámec evropských doporučení a svým způsobem mohu říci, že by mohl být dalším hřebíkem do rakve podnikatelského prostředí v této zemi.
Abychom se přesvědčili o pravdivosti tohoto tvrzení, stačí nahlédnout do srovnávací tabulky, ze které jednoznačně vyplývá, že trestní odpovědnost právnických osob se má podle legislativy ES vztahovat na podvody, aktivní korupci a praní špinavých peněz, jakož i pomoc nebo návod ke spáchání těchto činů. Naproti tomu vládní návrh zákona mezi trestné činy, které mohou spáchat právnické osoby, řadí mimo jiné poškozování cizích práv, sexuální nátlak, pohlavní zneužívání, šířené nakažlivých nemocí, zkrácení daně, poškozování lesa, neoprávněné zaměstnávání cizinců, diskriminace skupiny lidí, podněcování útočné války, a ještě bych mohla dlouho pokračovat. Jak jsem říkala, jde téměř o 150 skutkových podstat, přičemž připomínám, že zavedením trestní odpovědnosti právnických osob není nikterak dotčena trestní odpovědnost osob fyzických, které jsou pachateli nebo spolupachateli protiprávního jednání. Přičitatelnost těchto trestných činů právnické osoby se nemá vztahovat jen na osoby, které mají v rámci této právnické osoby vedoucí funkci založenou na oprávnění rozhodovat jejím jménem, vykonávat kontrolu v jejím rámci nebo zmocnění zastupovat ji, jak předpokládá příslušný evropský předpis, ale automaticky každý člen statutárního orgánu, a dokonce i zaměstnanec při plnění pracovních úkolů. Sankcionován pak nemá být jen čin spáchaný ve prospěch dotyčné právnické osoby, ale i na její úkor či v zájmu jiného subjektu. Z takto konstruované trestní odpovědnosti se fakticky nelze vyvinit, protože ji lze právnické osobě přičíst i tehdy, pokud neprováděla potřebnou kontrolu nad činností zaměstnanců, a nebrání ji dokonce, ani nepodaří-li se zjistit, která konkrétní osoba jednala nepovoleným způsobem. Výsledkem je faktická objektivní odpovědnost, tedy odpovědnost bez zřetele na zavinění.
Vláda se domnívá, že předkládaný návrh zákona je plně slučitelný s evropskými předpisy. Já si myslím, že tomu tak není. Bylo by totiž mylné tvrdit, že v mnou uvedených oblastech pouze jdeme nad rámec požadavků Evropské unie. Ve skutečnosti je touto extenzí porušována celá řada evropských trestněprávních principů, požadavků a zákazů. Při přijímání zákonů stanovících trestní odpovědnost právnických osob bychom v každém případě měli respektovat zásadu přiměřenosti a z hlediska přičitatelnosti a odpovědnosti za trestný čin respektovat pravidlo subjektivní trestní odpovědnosti, které je vlastní celému systému českého i evropského trestního práva. V opačném případě pouze vytvoříme snadný nástroj pro zabavování majetku lidí, kteří se subjektivně ničeho nedopustili. Připomínám, že se nemusí jednat jen o podnikatele. Může jít i o drobné akcionáře, různé fondy atd.
Z těchto důvodů se domnívám, že pokud návrh zákona postoupí, musí nutně doznat změn, a to velmi výrazných a zcela zásadních. Pokud tento návrh Sněmovna nevrátí předkladateli k přepracování, pak nás čeká intenzivní spolupráce mezi ústavněprávním výborem a Ministerstvem spravedlnosti v rámci projednávání ve výboru. V takovém případě bych navrhovala prodloužit lhůtu k projednávání ve výboru o 100 dní, abychom šli ruku v ruce s trestním zákoníkem. Ale necháme se překvapit, jak věc dopadne. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, paní předsedkyně. Nyní prosím pana poslance Marka Bendu, po něm bude hovořit paní poslankyně Marie Rusová.
Poslanec Marek Benda: Vážená paní místopředsedkyně, vážení členové vlády, dámy a pánové, první, co bych chtěl udělat, je kratičce zareagovat na vystoupení pana místopředsedy Filipa, které myslím, že bylo mylné. Předpokládám, že jej čerpal z důvodové zprávy, ale pokud důvodovou zprávu přečte správně, tak je zcela evidentní, že v roce 1993 nemohla žádná vláda přijmout žádné závazky o zakotvení trestní odpovědnosti právnických osob do českého právního řádu, protože tato odpovědnost nebyla ještě na evropské úrovni stanovena. Mluví se o pozičních dokumentech ke kapitole 24 této úmluvy, ale tyto poziční dokumenty byly přijímány už za vlád jiných, jak jistě víme. Stejně jako všechny úmluvy o možném trestání právnických osob jsou z let 1997/1998 a následujících. To jenom ke korekci, abychom byli korektní a neoznačovali druhého místopředsedu jako člověka, který nečetl návrh.
Druhá věc. Chci se připojit ke všem svým předřečníkům a říci, že si myslím, že tento návrh zákona je obrovský omyl, který vznikl snad nepochopením toho, co se na evropské úrovni chce, o co se evropská legislativa snaží, kde cílem bylo zabránit jednáním, a to bych řekl dokonce možná prioritně, oněch veřejných korporací, které jsou zde vyloučeny, jako jsou územně samosprávné celky i stát, zabránit jednáním, která vedou k poškozování zájmů Evropských společenství, to je de facto k rozkrádání peněz Evropských společenství, později rozšířeno ještě na jednání, která mají onen nejzávažnější charakter v rámci mezinárodní spolupráce, jako je praní špinavých peněz, boj proti terorismu a drogy.
Toto by snad byly věci, se kterými by se dalo souhlasit, kdyby vláda návrh zákona předložila takto a pokoušela se důsledně ctít, co Evropská unie požaduje. Vláda návrh zákona bohužel předkládá v podobě, o které se nedá mluvit jinak než jako o kriminalizaci podnikání, a navíc, o které se nedá mluvit než jako o naprosto nešťastném a pro mě až nepochopitelném průlomu do od římského práva trvající zásady, zásady zavinění. Já prostě nechápu, kam až došli navrhovatelé, kdy u trestných činů, kde u fyzické osoby se samozřejmě zavinění bude zkoumat, ať jsou to vraždy, loupeže, desítky dalších a jen velmi vymezené trestné činy i v novém trestním kodexu jsou bez zavinění, jsou s objektivní odpovědností, resp. s možností se případně vyvinit, ale i neúmyslného charakteru. Kdežto u právnické osoby všechny trestné činy, které tam vláda zahrnula, jsou v této objektivní odpovědnosti bez zkoumání zavinění, bez zkoumání toho, jestli právnická osoba, která samozřejmě žádnou vůli nemá, takže se tam žádná vůle najít nedá.
***