(18.10 hodin)
(pokračuje Langer)
Na okraj jen podotýkám z pohledu legislativní "kvality" tohoto návrhu, že obchodní zákoník obsahuje nikoli náhodou pojem "neplatnost společnosti", zatímco návrh používá pojem "neplatný vznik", a to už je samo o sobě ukázkou kvality, legislativní kvality tohoto návrhu.
Nicméně proti přijetí návrhu lze namítat i z důvodů obecnějších, a dovolte mi, abych některé z nich uvedl.
Uvědomme si, co to je právnická osoba. Je to umělý subjekt, je to fikce, kterou vytvořila a popsala právní teorie pro usnadnění některých lidských činností dávno, dávno v minulosti. Nicméně platí, že za tuto fiktivní osobu vždy jedná konkrétní osoba fyzická, ve všech jejích věcech její statutární orgán, v jednotlivostech to může být někdo jiný, ale vždy konkrétní fyzická osoba.
Návrh jde paradoxně dokonce tak daleko - a už to můj předřečník zmínil - že za jednání zaměstnance právnické osoby by mohlo být možné trestně stíhat právnickou osobu. A je asi zbytečné připomínat, jak široké je spektrum typů či druhů právnických osob a že tomu odpovídá málo či více strukturovaná a složitá podoba jejich vnitřního uspořádání. A na tomto místě je jen stěží možné domýšlet důsledky, jaké by mohla takto navrhovaná právní konstrukce trestní odpovědnosti právnické osoby za jednání zaměstnance mít pro obsah pracovních smluv, a velmi by mě zajímalo, jak by se s tím vypořádal pan navrhovatel a zda vůbec je on schopen odhadnout důsledky pro znění pracovněprávních smluv v případě zavedení trestní odpovědnosti právnické osoby za jednání zaměstance.
Podle mého přesvědčení za snahou kriminalizovat právnické osoby je, obávám se, jedno jediné a to je hledání systému sankcí, na jejichž základě bude možné dosáhnout na majetek právnické osoby. A takováto snaha je podle mne založena na velmi pochybném a chybném přesvědčení, že právnická osoba je jenom jakási schránka pro majetek a zástěrkou pro fyzické osoby.
Ne nadarmo si pamatuji na slova jednoho dnes již bývalého slovenského politika, který vytáhl do boje proti zločinným "eseročkům" a doporučoval dokonce jejich zrušení, neboť "eseročka" byla původcem všeho zla. Připomíná mi to také tak trochu debatu, kterou jsme tady měli k zákonu o hluku, kdy někteří členové vlády toto tažení proti oněm "eseročkům" nebo obchodním společnostem následovali i z tohoto místa.
Platí samozřejmě, že právnickou osobou poškozeného člověka či věřitele určitě zajímá náhrada škody nebo zaplacení pohledávky. Jsem ale přesvědčen, že k tomu, aby se domohl svých oprávněných nároků, vedou úplně jiné cesty, než je cesta trestněprávní, neboť cesta trestněprávní v tomto případě je chybná a neefektivní.
Návrh se například s problémem - a dodávám, že s velmi složitým problémem - vypořádání pohledávek v případě trestu zrušení právnické osoby rozsudkem trestního soudu vypořádává poměrně snadno, ale zcela přitom pomíjí situace, které mohou nastat. Co když současně probíhá konkurs, co když současně probíhá nucená správa? Jsem přesvědčen, že zásady pro ukládání jednotlivých druhů trestů jsou v návrhu navíc příliš vágní a obecné.
Trestní odpovědnost právnických osob otevírá přirozeně i otázku obavy z kriminalizace podnikání. Nelze vyloučit to, že této normy bude účelově zneužíváno k podávání účelových trestních oznámení, a to jako prostředku konkurenčního boje, a po mírně řečeno přehmatech, které v poslední době předvádí policie, lze důvodně těžko očekávat, že by si takto odborně náročnou agendu rychle a fundovaně osvojila a poradila si s ní.
Na okraj připomínám - a již to zde bylo zmíněno - že rovněž státu je přiznána pro oblast soukromého práva povaha právnické osoby. Nicméně návrh nepředpokládá trestní odpovědnost státu, České národní banky či jednotek územní samosprávy a ani sdružení majetku nadací či nadačních fondů. Tím by podle mne byla založena - jen zdůrazňuji to, co zde bylo již zmíněno - významná a nepřijatelná nerovnost mezi subjekty práv a povinností.
Dovolte mi ještě jeden mezinárodní rozměr této normy.
Návrh zavádějící trestní odpovědnost právnických osob jde kromě výše uvedeného podle mého předsvědčení zcela nad rámec mezinárodněprávních závazků České republiky i nad rámec doporučení, která v této oblasti existují. Jde o návrh ultraacquis. V důvodové zprávě zmiňovaný evropský Corpus iuris, tedy kodex primárních zásad trestního práva, vyslovuje zcela odlišné cíle. Je zaměřen na ochranu ekonomických zájmů Evropské unie. A odvolávám se v tuto chvíli na Druhý protokol k Úmluvě o ochraně finančních zájmů Evropských společenství z roku 1997. Pokud nahlédnete do tabulky srovnávající návrh s právem Evropské unie, zjistíte, že návrh je porovnáván většinou pouze s rámcovými rozhodnutími.
A na tomto místě je třeba se ptát pana ministra, jestliže Ministerstvo spravedlnosti tvrdí, že jde o závazek České republiky - viz včerejší prohlášení tiskového mluvčího Ministerstva spravedlnosti - z jakého dokumentu tento závazek vyplývá? A pokud tedy vyplývá, do kdy je třeba jej splnit? A pokud je třeba jej splnit, pak je potřeba položit otázku, proč drtivá většina všech členských zemí Evropské unie tento závazek nesplnila a proč Česká republika na sebe v podobě horlivého žáka opětovně bere tento závazek jako jedna z prvních? A je potřeba si také položit otázku, nakolik je Česká republika a její instituce - soudy, státní zastupitelství a policie - vůbec schopna tento závazek naplnit, a to nejen z důvodů personálních, odborných, ale také finančních. Zná tedy tyto výhrady Ministerstvo spravedlnosti, nebo nás všechny uvádí vědomě v omyl?
Vážené kolegyně a kolegové, z výše uvedených argumentů a výhrad podle mne plyne jeden jediný možný závěr. Myšlenka trestní odpovědnosti právnických osob v navrhovaném provedení je pochybná. Kvalita předloženého návrhu je ještě pochybnější. Návrh sám o sobě je nepřepracovatelný, návrh této normy je zcela nadbytečný. Byl bych velmi rád, kdybychom si toto všechno přiznali, byl bych velmi rád, kdybychom se nepřetlačovali z pozice vlády, vládní koalice a opozice, byl bych velmi rád, kdybychom do našeho rozhodování zapojili zdravý rozum, zdravou úvahu, zdravé rozhodování a kdybychom společně tento velmi nekvalitní a zbytečný návrh odmítli.
Proto se připojuji k návrhu na zamítnutí tohoto návrhu zákona již v prvém čtení. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane místopředsedo. Nyní se o slovo hlásí místopředseda Sněmovny Vojtěch Filip, poté paní zpravodajka paní poslankyně Vlasta Parkanová. Prosím, pane místopředsedo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Paní předsedající, paní a pánové, já zcela souhlasím s tím, co tady řekl pan kolega Pospíšil, dokonce i s tím, co říkal pan kolega Ivan Langer. Ale v jedné věci s ním zásadně nesouhlasím.
Já musím připomenout, že to nebyla tato vláda, ale vláda České republiky, která 22. prosince 1993, když se přihlašovala k Evropské dohodě o přistoupení České republiky k Evropským společenstvím, tedy tato vláda pod vedením současného prezidenta republiky se zavázala, že při nové kodifikaci trestního práva zavede trestní odpovědnost právnických osob. Já skutečně zásadním způsobem nesouhlasím s tím, aby existovala trestní odpovědnost právnických osob, ale na druhou stranu bych byl rád, kdyby ty argumenty, které tady snášel pan kolega Pospíšil a pan kolega Langer, nebyly postaveny do politické roviny, ale do roviny právní.
***