(18.00 hodin)
(pokračuje Pospíšil)
A nyní, když dovolíte, několik poznámek k samotnému textu.
Dámy a pánové, já si dovolím konstatovat, že základním, klíčovým problémem daného textu je to, že neobsahuje ochranu práv třetích osob, které se nikterak nepodílejí na trestné nebo protiprávní činnosti, ale jsou určitým způsobem spojeny s právnickou osobou a v případě, že právnická osoba bude postižena, například majetkovým trestem, tak také ony budou postiženy. A to je podle mého názoru velmi zásadní zpráva, kterou bychom měli našim občanům říci, zda chceme takovéto nebezpečí přijmout v tomto návrhu zákona, nebo zda je pro nás takovéto nebezpečí a odkrytí karet před třetími osobami přijatelné.
Uvedu konkrétní příklad. Akciová společnost, drobný akcionář uloží své peníze do obchodní společnosti. Stará paní si koupí na stará kolena akcie velké společnosti, vedení společnosti spáchá nějakou trestnou činnost, postižena bude celá akciová společnost, bude zabaven její majetek - a já se ptám, dámy a pánové, pana ministra, jak tato dáma, která uložila své úspory do akciové společnosti, své úspory získá zpět! Jak takovýto občan, který naletěl podvodníkům, získá své peníze a nebude poškozen nejen podvodníky, ale následně i státem, který zabaví majetek akciové společnosti? Myslím si, dámy a pánové, že to je kruciální otázka, a proto ten návrh bychom měli podrobit velmi tvrdé kritice, pokud náhodou postoupí do dalšího čtení.
Samotná úprava v konkrétních paragrafech je podle mého názoru zcela nedostatečná, leckdy až absurdní. Poukáži na absurditu v § 4, kde jsou vyjmenovány trestné činy, na které se vztahuje trestní odpovědnost právnických osob. Považte, dámy a pánové - právnická osoba podle nás může spáchat znásilnění, právnická osoba může spáchat sexuální nátlak, právnická osoba u nás může pohlavně zneužívat! To jsou podle mě tak zvláštní úpravy, které ve světě nemají obdoby; ty jsou spíše k pousmání než k tomu, že by měly být předmětem seriózní diskuse.
Chci upozornit na to, a nyní vážně, že v § 4 ve výčtu trestných činů nejsou jenom ty trestné činy, které objektivně můžou být spojeny s činností právnické osoby, nějaké daňové, hospodářské delikty, ale jsou tam i další trestné činy, které podle mého názoru vždycky spáchá konkrétní osoba, s činností právnické osoby jako takové nikterak nesouvisejí. Považte, dámy a pánové, že v § 4 je uvedeno cca 130 trestných činů, které může spáchat právnická osoba, to znamená většinu trestných činů podle tohoto návrhu může spáchat právnická osoba. To je podle mého názoru nepřijatelné a ve srovnání se zahraničními právními úpravami je to opravdu nevídané.
Další poznámka, kterou chci učinit, se týká právnických osob, které mohou být trestněprávně odpovědné. Paragraf 3, který toto upravuje, bez dalšího zdůvodnění vylučuje z trestní odpovědnosti Českou republiku, Českou národní banku a územní samosprávné celky, to znamená obce a kraje. Chápu, že stát coby suverén by asi neměl být trestně odpovědný. Chápu i to, že to mohou být územní samosprávné celky. Chápu i to, že to může být Česká národní banka. Jsou-li to tyto subjekty veřejného práva, pak se ptám, proč jiné subjekty veřejného práva do tohoto výčtu zahrnuty nejsou. Proč Fond národního majetku, Česká televize atd., jiné subjekty veřejného práva zřízené speciálním právním předpisem, respektive zákonem, mohou být trestně odpovědné. Podle mého názoru v tom není logika a není jasné, proč pro určité subjekty veřejného práva neplatí tato úprava a pro určité bude platit. Absurditu vymezení podle mě podtrhuje ještě ta skutečnost, že u územních samosprávných celků platí to, že pokud územní samosprávný celek zřídí k výkonu své činnosti nějakou příspěvkovou organizaci - například divadlo, knihovnu, nemocnici - v podobě samostatného subjektu, samostatné příspěvkové organizace, pak takováto právnická osoba - nemocnice, divadlo, krajská knihovna - bude trestněprávně odpovědná. Ale pokud knihovna, nemocnice, divadlo nebude mít podobu samostatného subjektu, ale bude součástí kraje, tedy pouze útvar, tak trestně odpovědná nebude. Ptám se, dámy a pánové, proč takový dvojí režim. Proč ve chvíli, kdy škola bude samostatná, bude trestněprávně odpovědná, a když bude součástí kraje či obce, trestněprávně odpovědná nebude. To je podle mě dvojí režim, který fakticky přináší výraznou nerovnost, a měli bychom o tom také dále diskutovat.
A když dovolíte, snad bych ještě zaměřil svou pozornost na jeden institut, který upravuje takzvanou přičitatelnost trestných činů. Přičitatelnost trestných činů znamená, za jakých okolností se určitý trestný čin přičte té které právnické osobě. Chci konstatovat, že tato úprava obsažená v § 5 je podle mého názoru velmi složitá a je tak široká, že schopný právník právnické osobě v zásadě přičte jakékoli jednání. V zásadě cokoli, co se trochu týká právnické osoby, může být této právnické osobě přičteno. Ne pouze rozhodování statutárního orgánu, ale též rozhodování zaměstnance může být přičteno právnické osobě a právnická osoba může být postižena zánikem, propadnutím majetku atd. Připadá mi, že takto široký výčet je velmi nebezpečný a povede k jedinému - že to bude v praxi zneužíváno, že hospodářská konkurence bude velmi výrazně využívat tento zákon k nekalému boji a že nebude obtížné nasadit někam nějakého zaměstnance, který učiní určitý úkon, a pak začne trestní stíhání právnické osoby.
Stejně tak podle mého názoru je nepřijatelné, aby trestně odpovědná byla právnická osoba, která ještě nevznikla. To znamená, že je jenom založena, ale ještě nevznikla. To znamená, že to je nonsubjekt. Pak přece nemůže být trestně odpovědný. Nemůže být trestně odpovědný někdo, kdo neexistuje. A toto též je v § 5 uvedeno.
Dámy a pánové, mohl bych pokračovat dále ve výčtu dalších věcí, které spatřuji jako sporné či problematické. Ale protože se jedná o první čtení, obecnou rozpravu, nechci vás dále zdržovat.
Chci proto na závěr říci, že právní úprava, kterou zde projednáváme, je podle mého názoru nadbytečná. A nejen to - je podle mého názoru škodlivá. Povede podle mého názoru ke kriminalizaci podnikání v České republice. Povede k tomu, že nekalá konkurence bude moci zneužít tohoto zákona a bude moci proti svým konkurentům postupovat možná de lege, ale určitě contra bonos mores.
Dámy a pánové, dovolte mi na závěr u tohoto zákona navrhnout zamítnutí v prvém čtení. Děkuji vám za pozornost. (Poslanci ODS tleskají.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Nyní se o slovo přihlásil místopředseda Sněmovny Ivan Langer. Má slovo.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych se i já připojil do rozpravy v prvém čtení k tomuto návrhu zákona. V některých věcech naváži na svého předřečníka, v některých věcech zopakuji jeho výhrady, neboť je považuji za natolik zásadní, že by neměly ujít naší pozornosti.
Když jsme před několika dny nebo týdny projednávali nový trestní zákon, padala zde myslím důvodná slova o výjimečnosti této normy, o historickém přelomu, o historické normě. Nemyslím si, že by podobnému přirovnání neměl být podřízen také tento návrh zákon, neboť podle mne významným způsobem zasahuje do našeho právního řádu. Připojím se ke slovům svého předřečníka a věřím, že i ke slovům dalších účastníků této rozpravy, kteří považují tento návrh za legislativně špatný, právně, politicky nebezpečný a legislativně nadbytečný. Je tomu tak konkrétně nejenom z důvodu chybné konstrukce přičitatelnosti trestného činu právnické osobě, ale koneckonců i z důvodu výčtu trestných činů, které jsou uvedeny v onom zmíněném § 4 návrhu, který je podle mého hlubokého přesvědčení a analýz, které mám k dispozici, zcela nad rámec příslušných rámcových rozhodnutí orgánů Evropské unie.
Vím, že se můžeme zasmát nad trestným činem znásilnění, který zde byl zmíněn. Myslím si, že bychom ale měli mít vážný výraz v tváři, když si uvědomíme, že do § 4 je zařazeno více než sto skutkových podstat trestných činů, kterých by se měla dopustit právnická osoba, skutkových podstat, které podle mého hlubokého přesvědčení tam v žádném případě nepatří.
***