(12.20 hodin)
(pokračuje Dundáčková)
To myslím, že je myšlenka, kterou bychom se měli vážně zabývat. Já se přiznám, že jsem se zabývala podobnou myšlenkou - já ji teď řeknu nahlas, ona je velmi podobná a určitě zaslouží úvahy. Ve Spojených státech amerických mají obdobu této myšlenky, a to soud pro mladistvé, ke kterému přicházejí všichni mladší 18 let, a to již od věku zhruba šesti let v okamžiku, kdy psycholog řekne, to dítě je vůbec schopno vnímat, o čem se před tímto soudem jedná, a bylo schopno rozpoznat, že jednání, kterého se dopustilo, nebylo jednání správné. Všechny děti chodí před soud pro mladistvé, ale konkrétní soudce má možnost vyslovit, že toto dítě bez ohledu na věk nepatří před soud pro mladistvé, protože si bylo vědomo velmi dobře toho, čeho se dopouští, a ten soud má tedy možnost poslat ho - nikoliv ho učinit zletilým, ale poslat ho k soudu pro dospělé se všemi následky z toho vyplývajícími.
Já bych byla ráda, kdybychom až se jednoho dne dostaneme k diskusi o těchto konkrétních věcech, ať už ve výborech, nebo nad novým návrhem zákona, tak abychom zvážili obě tyto varianty. Obě se totiž zdají lepší než mechanické snížení věkové hranice trestní odpovědnosti, která nás posune podle toho, kolik hlasů získá který návrh, buď na 14, nebo na 13 let. V některých případech to bude špatně, protože se dostanou do soukolí děti, které se tam podle mého názoru dostávat nemají. Nebudeme to vztahovat pouze k závažným trestným činům a vypadnou nám z toho zcela pachatelé, zločinci, kteří jsou mladší než ti, na jejichž věku se dohodneme, to znamená dvanácti- a desetiletí. My víme, že ti, kteří se dopustili těch nejstrašnějších trestných činů, nejstrašnějších zločinů v poslední době a v těch případech byli medializováni, byli mladší než oněch třináct let.
To byly moje poznámky, které se týkaly dětí a jejich kriminality.
Druhá věc, o které bych se chtěla zmínit, se vztahuje k tzv. eutanazii. Já se přiznám, že nedokáži teď z tohoto místa říci, zda pro návrh, který je koncipován v trestním zákoně, jsem připravena zvednout ruku, či nikoliv, ale ráda bych přičinila jednu poznámku k tomu, co tady říkal pan doktor Janeček. Já si velmi vážím hospiců, jsem stejně jako on přesvědčena, že mnoha lidem nabídnou dožití plného života v prostředí, které je vyhovující, je v mnoha případech úžasné. Stejně jako on se trochu obávám, že mezi některými dědici se opravdu mohou objevit supi, to je samozřejmě riziko, které při těchto úvahách v každém případě neseme, ale fyzické utrpení, které, jak říkal pan doktor Janeček a mnozí lékaři mne o tom ujišťují, opravdu není nezbytné, to znamená, existují prostředky natolik tišící, aby fyzické utrpení bylo zmírněno, ne-li zcela odstraněno. Nicméně není jediným utrpením, které si lze představit a které vede lidi k tomu, že uvažují o dobrovolném odchodu ze života. Já k tomu ještě přečtu dvě čísla, resp. odkáži na statistiku, která mně přišla hrozná, která se objevila v denících Bohemia v únoru letošního roku. Z ní totiž vyplývá, že dobrovolný odchod ze světa není podle Policejního prezidia výjimkou. Ročně se k němu v Česku rozhodne 1200 mužů a zhruba čtvrtina žen. V převážné většině případů jsou důvody zdravotní a ne ve všech případech jsou to důvody, které by znamenaly fyzické utrpení. Já myslím, že i to je určitě hodno úvahy. Já se přiznám, že mě to docela vyděsilo a to číslo se mi zdálo poměrně velké a rozhodla jsem se, že až jednou toto téma budeme diskutovat ve Sněmovně, že jej pozvednu.
To byly poznámky, které jsem chtěla přednést ke svým předřečníkům, resp. k tomu, co zde oni uvedli, a teď už mi závěrem nezbývá, než abych se přidala k těm, kteří chtějí vrátit návrh k přepracování. Já vám řeknu, jaký mám pro to zásadní důvod kromě všech uvedených námitek a připomínek, které zde byly řečeny.
Mně se zdá nemožné a neúnosné, aby nám byla předložena rekodifikace, která navíc má být zásadní, a natolik já ji za tak zásadní nepovažuji, to asi není důležité. V každém případě to asi musí být rekodifikace, za kterou si stojí minimálně ministr spravedlnosti, který ji uvádí. Já jsem bedlivě poslouchala ráno pana ministra a byla jsem mírně řečeno rozpačitá z toho, že on sám si za svojí předlohou ne zcela stojí. A jestli nic jiného, tak já mám pocit, že to je velmi vážný důvod pro to, abychom vrátili tuto novelu k dopracování, nebo tuto rekodifikaci, a aby pan ministr přišel s návrhem, za kterým si on stoprocentně bude stát. Protože upřímně řečeno, možná některé z vás také překvapilo vyjádření pana ministra Bureše, které možná bylo novináři zkresleno a které vyznělo v tom smyslu, že by pan ministr byl rád, kdyby Sněmovnou prošel zákon, který zakáže poslancům zasahovat do zásadních rekodifikací. Já to teď říkám ne proto, abych to kritizovala. Na jedné straně si neumím představit, že by takový zákon prošel, to je přeci nesmysl, a všichni to víme, ale na druhé straně té myšlence rozumím. To přece já kdybych stála na straně pana ministra, nebo kdokoliv z vás, tak by byl také rád a ve své podstatě by bylo velmi dobře, kdybychom se dokázali dopředu shodnout na takových návrzích, takových předlohách, do kterých bychom potom už nezasahovali v případě velkých rekodifikačních prací dílčími pozměňovacími návrhy, které je mohou mnohdy posunout někam jinam, a víme všichni, že to není úplně nejšťastnější způsob. V tuto chvíli jsem si na to vzpomněla, když jsem poslouchala pana ministra spravedlnosti v tomto případě, který sám není s vlastní předlohou, předlohou předkládanou v tomto případě ne snad Ministerstvem spravedlnosti, ale vládou, zcela spokojen.
Takže já bych dokonce si dovolila varovat Sněmovnu před dalším projednáváním tohoto tisku a připojuji se k těm kolegům, kteří navrhují její vrácení předkladateli k dopracování.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní má slovo ministr pan Jaroslav Bureš. Nemám další přihlášku do obecné rozpravy, pokud se nikdo nepřihlásí, poté sloučenou obecnou rozpravu ukončím. Prosím.
Ministr a předseda Legislativní rady vlády ČR Jaroslav Bureš Děkuji. Paní místopředsedkyně, paní poslankyně, páni poslanci. Budu se snažit být velmi stručný, neb už jsem hovořil. A jenom dvě poznámky.
Poznámka první. Nejčastěji během projednávání této předlohy v Legislativní radě jsem slyšel slovo "aha". Proč to říkám? V 21. století není stát civilizovaný, ve kterém by kodexy tohoto významu a rozměru připravoval někdo jiný než tým odborníků - za a). Za b) jsem si naprosto jist, že kdyby takový kodex předkládala Občanská demokratická strana, její tým odborníků bude identický. Stát se odborníkem v této oblasti, to znamená vyčnívat mezi ostatními, kteří se tím zabývají, a být viděn a být schopný publikovat a mít autoritu. Proč to říkám? Buďme k těmto odborníkům korektní.
Já si totiž myslím, že nelze dítěti říci, aby přepsalo domácí úkol, a neříct mu jak. To, co jsem slyšel, je hrozně málo. Jestliže slyším debatu, že dáváte přednost někteří materiálnímu pojetí trestného činu - dobrá. Ujišťuji vás, že přepracovat předlohu zpět na to původní pojetí není žádný velký problém. V tom okamžiku, kdyby se vláda vrátila zpátky s takovou předlohou, zjistíme, že jsme se dostali do dalšího kola, a to je hierarchie chráněných zájmů - život, zdraví, důstojnost, svoboda, lidská integrita. Začneme debatovat a poslechneme si názory, že není náležitě promítnuta. A takhle mohu pokračovat. Ujišťuji vás, že jako předseda Legislativní rady jsem osobně podrobil mnoha otázkám a kritice zpracovatele, a ujišťuji vás, že tým odborníků má předlohu velmi promyšlenou.
Oceňuji i slova pana místopředsedy Langera a vůbec oceňuji velmi důstojnou a věcnou debatu této Sněmovny, a do takové Sněmovny chodím rád.
Prosím Poslaneckou sněmovnu, aby umožnila týmu odborníků, kteří podle zadání, které nebylo nikterak abstraktní, ani nikterak předurčující na druhou stranu, aby vysvětlila moderní přístupy, aby vysvětlila celou svou koncepci, a bude-li tu většinová představa, že ta koncepce je neodpovídající, a také já nepovažuji za možné přijímat trestní kodexy většinou 101 hlasů, tak vláda je připravena, a já osobně udělám všechno pro to, aby byl dán prostor pro nejširší diskusi na takové koncepční vymezení reagovat jinou předlohou.
A poslední poznámka, a to je na adresu snížení věkové hranice trestní odpovědnosti. Prosím kolegy, aby byli korektní, a aby říkali - vracíme se zpátky k debatě o trestněprávní odpovědnosti dětí. Koncepčně.
***