(12.10 hodin)
(pokračuje Langer)
Ale o podrobnostech zřízení a zejména existence takového ústavu důvodová zpráva příliš nemluví. A já to zmiňuji proto, že nesmíme podlehnout iluzi toho, že zákon řeší problém. Zákon aplikují lidé za určitých podmínek v určitém prostředí. A jakýkoliv, i sebegeniálnější zákon, který padá do prostředí nepřipraveného, potom selhává a přináší paradoxně více škody než užitku.
Jestliže jsem zmiňoval své obavy z dopadů případného přijetí tohoto nového kodexu do každodenní praxe orgánů činných v trestním řízení - (Předsedající zvoncem utišuje přítomné.) - nemohu nezmínit také dopady na probační a mediační službu. Jestliže se mají zavádět nové alternativní tresty, musíme si klást otázku, jak je to spojeno s personálním a jiným posílením probační a mediační služby. Důvodová zpráva pana ministra a vlády sice jakási čísla uvádí, ale jak k nim navrhovatelé došli, tedy přiznám se, že alespoň mně, ale věřím, že i mnohým jiným, zůstává utajeno.
Totéž platí i pro nově zaváděný institut zabezpečovací detence. Je faktem, že navrhovatelé argumentují současnými úsporami v oblasti výkonu trestů odnětí svobody při zavedení alternativních trestů. To by mohlo platit, ale podle mého názoru, subjektivního názoru, neplatí, neboť optimismus v této věci není na místě, pokud platí eventuální současné zavedení trestnosti recidivy přestupků. Běžně se mezi odborníky uvádí, že toto může znamenat nárůst zhruba o sedm až deset tisíc trestních věcí ročně, a myslím si, že tím tedy ten problém menšího nápadu, resp. úspor v oblasti výkonu trestu odnětí svobody, je devalvován.
Vážené kolegyně a kolegové, rozprava k této věci, která je vedena, mě naplňuje optimismem, neboť je to rozprava, která je vedena nesmírně korektně, nesmírně věcně, a věřím, že je vedena, a dosud ze všech vystoupení předřečníků to vyplynulo, úmyslem dosáhnout toho, aby nový kodex trestního práva hmotného byl skutečně kodexem, který nebude názorem menšiny, třebaže možná opticky většiny, Poslanecké sněmovny, ale že to bude návrh, který bude respektovat a vycházet z toho, že je návrhem většinovým v rámci celé společnosti, ve které žijeme.
Já na jedné straně tedy oceňuji přístup a práci, která byla odvedena, na straně druhé jsem přesvědčen, že zejména klíčové filozofické pohledy předkladatelů a zde vystupujících předřečníků se liší. Myslím si, že jsou to pohledy natolik zásadní, že by proto měly znamenat vrácení k přepracování panu navrhovateli. Současně dodávám, že to je také podle mne jediný možný princip, jak můžeme přistoupit k tak významným kodexům, jako je trestní zákon. Nedokáži si představit, že bychom šli a zde na koleně, a teď se prosím, kolegové, neurazte, že bychom na koleně přepracovávali trestní zákon. Myslím si, že my se můžeme řídit podle principu buď ber, anebo nechej být. Já se domnívám, že v tuto chvíli ty výhrady, zejména koncepčního charakteru, pomíjím ty výhrady k jednotlivým skutkovým podstatám, jsou natolik zásadní, že bychom neměli brát a měli bychom tento návrh vrátit navrhovateli k přepracování ve smyslu těch výhrad, těch připomínek, které v obecné rozpravě zazněly.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní má slovo paní poslankyně Eva Dundáčková a potom jako zatím poslední přihlášený vystoupí pan ministr Jaroslav Bureš. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážená paní místopředsedkyně, páni ministři, dámy a pánové, já připojím jen několik poznámek k tématu, které je tu dnes projednáváno, a sice na základě rozpravy, která zde probíhá celé dopoledne, když dovolíte, protože ke slovům svých předřečníků a k jejich výhradám mám málo co dodat. (Předsedající zvoncem utišuje přítomné.)
Já bych jen chtěla říci a kladu si sama otázku, nakolik opravdu stojíme před nějakým zásadním milníkem a zda tato norma tímto milníkem doopravdy je. Začalo to velkými slovy. Všichni na začátku dnešního projednávání jsme měli pocit, že stojíme před něčím zásadním, úplně novým, něčím, co změní svět kolem nás. Předpokládám, že chceme, aby byl změněn k lepšímu, a někteří předřečníci ve svých vystoupeních z toho vycházeli. Naposledy i pan místopředseda Langer, který mluvil o milníku, u kterého se nacházíme.
Já tedy mám trochu pocit, že návrh nového zákona je spíše než čímkoliv jiným podrobnou revizí zákona stávajícího. Je navržena systematika s ponecháním stávajících skutkových podstat, nová systematika, a přidáním několika nových u trestných činů násilných, u trestných činů proti životnímu prostředí a některých majetkových trestných činů, se zvyšuje sazba, zavádí se snad nový trest domácího vězení a denní sazba peněžitého trestu, ale v ideovém pozadí návrhu zákona obtížně nalezneme cokoliv nového.
Já musím říci, že osobně se nedokážu ztotožnit s formálním pojetím trestného činu a stejně jako pan kolega Janeček jsem přesvědčena o tom, že stejné chování, které může možná naplňovat skutkovou podstatu trestného činu, není vždy za každých okolností zločinem. A to je to, co mě zrazuje od přikývnutí na toto pojetí trestního zákona v České republice. Já se prostě bojím, že takovéto pojetí může nadělat více zmatků než užitku. Je samozřejmě pohodlné pro právníky, protože si jednoduše poskládají a), b), c), stalo se, přihodilo se, došlo ke spáchání trestného činu, máme tady zločin, odsoudíme zločince v souladu s normami našeho trestního práva a domníváme se, že všechno je v pořádku. Já si myslím, že to může opravdu vést spíše k problémům než k čemukoliv jinému.
Nechci tady ale teď na tomto místě v rámci obecné rozpravy vést nějakou zásadní polemiku na toto téma, protože si myslím, že to sem nepatří. Vystupuji hlavně proto, že tu někteří předřečníci, a skoro bych řekla, že téměř všichni, zmiňovali dvě témata. Jedno bylo trestání dětí a druhé to, co nazýváme možná někdy nepřesně eutanazií, a protože v případě dětí jsem byla nepřímo oslovována svým panem kolegou Chytkou, tak bych ráda využila této rozpravy k tomu, abych i já přidala v krátkosti svůj pohled v této věci. (Předsedající zvoncem utišuje přítomné.)
Pan doktor Janeček má určitě pravdu v tom, že kořeny kriminality dětí spočívají někdy někde jinde a že jsme je možná dosud nehledali, nebo jsme je nehledali dostatečně, a že rozhodně je to něco, čím bychom se měli zabývat, a proto já jsem velmi ráda, že vůbec dochází na půdě Parlamentu k takovýmto seminářům. Řekla bych jen houšť, jen více, jen lépe, protože je to možná něco, co nás do budoucnosti přivede ke zlepšení situace. Daleko spíše samozřejmě než řešení, které nalezneme v rámci trestního práva.
V rámci připravované rekodifikace bylo diskutováno snížení věkové hranice trestní odpovědnosti. Prvním takovým zásadním mediálním sdělením bylo sdělení stávajícího nového ministra spravedlnosti, který se přidal na stranu těch, kteří žádají snížení věkové hranice trestní odpovědnosti. Odpovědí byly články některých odborníků, kteří stáli zejména za přípravou zákona o trestání mladistvých a kteří hájili tento návrh a poukazovali na to, že problémem není zákon o trestání mladistvých, jako spíše jeho provedení v praxi, což je zase něco, co tady v mnoha obměnách zaznělo několikrát, a já teď nemyslím systém toho, za jakých okolností přicházejí děti k soudu a jsou potrestány, jako spíše výkon tohoto trestu. A tam já myslím, že se všichni shodneme na tom, že výkon trestu, nazveme-li to trestem, neboli výkon oněch výchovných opatření, která mají děti přivést zpátky k řádnému životu, je prováděn nedostatečně, je-li prováděn vůbec.
Takže já se z tohoto místa teď přimlouvám k tomu, abychom vedle hledání kořenů kriminality a odstraňování, pokud možno, těchto kořenů kriminality dětí se věnovali velmi důrazně také problematice toho, jakým způsobem pak jsou vykonávána výchovná opatření ve vztahu k dětem a zda tato výchovná opatření skutečně vedou k tomu, aby se ty děti obrátily na správnou cestu a v budoucnosti se páchání trestných činů nedopouštěly, resp. jednání, která jsou jinak pojímána jako trestné činy.
Pan doktor Jičínský tady mluvil o tom, že ho zaujala myšlenka, která je běžná v některých právních řádech evropských zemí, a sice že v některých ojedinělých případech soud může snížit, zjednodušeně řečeno, věkovou hranici trestnosti některého činu u zvlášť závažných trestných činů a z rozhodnutí soudu.
***