(12.30 hodin)
(pokračuje Bureš)
Po deseti letech debat byl přijat zákon o trestněprávní odpovědnosti mládeže nebo soudnictví nad mládeží a řekli jsme toto - trošku to zjednoduším: Dopustí-li se dítě starší 12 a mladší 15 let trestného činu, za který lze uložit mimořádný trest, typicky vraždu, soud mu uloží ochranné léčení. Tak. Jaký je, prosím vás, rozdíl, když vynecháme procesní postupy? Rozdíl je jediný - že na rozsudku bude chybět jediná věta: A tím spáchal trestný čin vraždy. Představa, že když snížíme věkovou hranici trestní odpovědnosti, tak s tím dítětem bude zacházeno jinak než podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže, je přece nesmyslná. Nemůžeme udělat nic jiného než nad ním nařídit ochrannou výchovu, ať podle trestního zákona, anebo podle zákona o soudnictví nad mládeží.
Jsem připraven a ochoten o těchto otázkách diskutovat. Ale řekněme regulérně, že znovu otvíráme koncepci, o které se debatovalo deset let.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Pan ministr Jaroslav Bureš byl posledním přihlášeným do sloučené obecné rozpravy. Nikoho dalšího přihlášeného nevidím a sloučenou obecnou rozpravu tedy končím.
Ptám se pana navrhovatele, ministra spravedlnosti a poté pana zpravodaje, zda chtějí vystoupit se svými závěrečnými slovy. Je tomu tak. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Místopředseda vlády a ministr spravedlnosti ČR Pavel Němec: Vážená paní předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, cítím na závěr po uzavření rozpravy potřebu říci několik slov.
Za prvé bych také rád poděkoval všem, kteří se na rozpravě podíleli, protože byla vedena ve velmi kultivovaném duchu a s nastolováním odborných argumentů.
Co však bych rád zdůraznil, je právě způsob přípravy tohoto kodexu a následného legislativního procesu. Jednotliví diskutující z řad poslanců celkem právem se obraceli na vládu. Je to logické. To, co je předkládáno do Poslanecké sněmovny, je vládní návrh a jistě všichni víte, že vláda rozhoduje ve sboru, rozhoduje svojí většinou, a pokud zde zazněly otázky, zda a kdo jaký má osobní vztah k této projednávané normě, tak odpověď je zcela jednoznačná: vláda za tímto návrhem stojí a vláda tento návrh do Poslanecké sněmovny odeslala, a to v souladu s ústavou a jednacím řádem Poslanecké sněmovny.
Současně však musím konstatovat, že vláda ve skutečnosti není přece tím, kdo by tuto právní normu psal. Všichni víme, že tuto právní normu nepsal svým perem ani pan ministr Čermák, ani jeho předchůdce, ani jeho nástupce. (Ruch v sále. Předsedající zvoní.)
Přeci víme, a vědí to zejména členové ústavněprávního výboru, že na takto zásadních právních normách se podílejí zejména odborníci z toho kterého oboru práva, a to lidé, kteří požívají vysoké odborné autority a pracují pro ministerstvo, chcete-li pro vládu, řekněme na volnější bázi. (Předsedající opětovně zvoní.)
Ti jsou na začátku, na začátku utvářejí určité názory, určité představy a dávají dohromady určité návrhy, ti, kteří tento návrh zákona píší. A na samém konci je ten, kdo je suverénem nad zákony, a to je Parlament České republiky, v tuto chvíli Poslanecká sněmovna a Senát.
A já jsem přesvědčen, že by bylo opravdu dobré, ať máme na projednávanou normu názory jakékoliv, tak pokud se shodujeme v tom základním, že v roce 2004 by bylo dobré se vážně zamyslet nad přijetím nového trestního kodexu, protože přece jenom z řady důvodů je současný trestní zákon překonaný, že by tedy bylo dobré, abychom získali zadání, politické zadání pro dopracování tohoto trestního kodexu. A ač si jednotlivých vystupujících velmi vážím a s řadou argumentů, které v rozpravě přednášeli, se mohu ztotožnit, tak přeci to není dostatečné zadání pro to, abychom řekli: Ano, Poslanecká sněmovna si přeje zachovat materiální pojetí trestného činu. Já přece nemohu přijít a říci vládě: Pan zpravodaj Pospíšil řekl to či ono a to či ono řekl pan místopředseda sněmovny Langer, to či ono řekla kolegyně Dundáčková, to či ono paní předsedkyně výboru Parkanová. Takhle to nelze. (Velký hluk v sále.)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Pane ministře, promiňte, omlouvám se, ale na chvilinku vás přeruším a poprosím všechny své kolegyně a kolegy, aby nechali pana ministra důstojně hovořit, abychom ho poslouchali. Prosím, abyste se rozpustili ve svých hloučcích a usadili se do svých poslaneckých lavic. Skutečně tady není slyšet vlastního slova.
Místopředseda vlády a ministr spravedlnosti ČR Pavel Němec: A právě proto, aby mohla být připravena kvalitní předloha, která bude připravena pro závěrečné hlasování v Poslanecké sněmovně - na které nijak nenaléháme z časového důvodu, já za předkladatele souhlasím s návrhem na prodloužení lhůty - tak považuji za nanejvýš vhodné, aby tento návrh zákona byl propuštěn k projednání, protože jenom ústavněprávní výbor může vytvořit takové prostředí, ze kterého vzejde určité zadání, a Poslanecká sněmovna potom v konečném hlasování posoudí, zda předkladatel splnil odborně-politické zadání, které vzešlo z projednávání ve druhém čtení, anebo ho prostě nesplnil. A já tomu rozumím, že pokud ho nesplnil, tak Poslanecká sněmovna neschválí tento návrh zákona. Na druhou stranu jsem přesvědčen, že je dobré, aby takovéto odborně-politické zadání v průběhu projednávání ve druhém čtení prostě vzešlo. Jinak totiž budeme neustále debatovat o tom, co a jaké představy mají jednotliví aktéři legislativního procesu, ale nebude možné získat stanovisko tohoto sboru jako celku.
A těch okruhů, které asi budou diskutovány, je celá řada. Zmíním pouze demonstrativně některé z nich, které jsem zaznamenal v rozpravě a o kterých určitě bude dobré získat představu, většinovou představu zejména ústavněprávního výboru a pléna Poslanecké sněmovny. Je to jak pojetí trestných činů z hlediska formálního, či materiálního pojetí. Určitě to bude jeden velmi vážný okruh. Druhým okruhem, ve kterém Poslanecká sněmovna si jistě nenechá ujít svoji suverenitu, je jednotlivé nastavení trestních sazeb, odpověď na otázku, zda skutečně i podle názoru Poslanecké sněmovny byl splněn základní směr, tedy chránit prioritně život a zdraví ve srovnání s majetkem a dalšími chráněnými hodnotami. To jistě ano.
Debata nepochybně bude a může být s jakýmkoli výsledkem, který předkladatel na závěr bude samozřejmě respektovat. Bude nepochybně debata o těch trestných činech, které jsou vnímány hodně z osobního hlediska, ať už je to to, o čem hovořil kolega Janeček nebo kolegyně Parkanová. A to jsou také věci, kdy těžko lze říci těm, kteří se skutečně vlastním perem na této předloze podíleli, že kolegové z KDU-ČSL v této věci mají prostě jiný názor, a přepište to podle jejich představ.
Určitě bude otevřena debata, která vlastně probíhá paralelně o věkové hranici trestní odpovědnosti, a k celé řadě dalších témat.
Dámy a pánové, já v tuto chvíli skončím své závěrečné slovo. A domnívám se, že ze všech hledisek politických a zejména odborných je dobré propustit tento návrh zákona do druhého čtení.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji panu ministrovi. A nyní, než dám slovo panu zpravodajovi, jenom upozorňuji, abychom si všichni uvědomili, že byla ukončena sloučená obecná rozprava, a nyní tedy pokračujeme v jednání nejdříve o bodu 13, a poté o bodu 15.
Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.
Poslanec Jiří Pospíšil: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, budu o poznání stručnější. Chci pouze konstatovat, že proběhla podle mého názoru velmi kvalitní rozprava, rozprava, ve které zaznělo mnoho argumentů, které by měly být podle mého názoru zapracovány a dopracovány do předloženého kodexu.
Osobně si myslím, že by na půdě Poslanecké sněmovny neměl být takto rozsáhlý kodex dopracováván, ale to je můj soukromý názor.
Chci pouze říci, že vystoupilo několik kolegů a víceméně vedle věcných připomínek zazněly několikrát dva návrhy: za prvé návrh na vrácení předloženého tisku k dopracování a dále pak návrh, který obsahuje úvahu o prodloužení lhůty, a to o sto dnů.
***