(12.00 hodin)
(pokračuje Langer)
Předesílám, že je dost dobře možné, že některé mé výhrady zde již mými předřečníky byly zmíněny. Omlouvám se tedy za to, pokud v některých částech svého vystoupení budu na ně navazovat nebo budu opakovat jejich výhrady.
Za prvé. Jsem přesvědčen o tom, že není možné projednávat návrh trestního hmotného kodexu bez toho, aniž bychom znali podstatu změn, které jsou připravovány v rámci trestního řádu. To považuji za zásadní a koncepční nedostatek předlohy. Je možná pravdou to, co jsme diskutovali s pány ministry, že od nového trestního řádu, který je připravován, asi nebudeme muset očekávat nějaké zásadní a průlomové změny. Nicméně jsem přesvědčen o tom, že zejména v oblasti trestního práva provázanost trestního práva hmotného a trestního práva procesního je natolik těsná, že není možné tyto dva kodexy probírat a projednávat odděleně. Dokáži si to dost dobře představit v případě občanského soudního řádu, občanského zákoníku, ale nedokáži si to představit v tomto případě.
Dodávám, že nemáme-li k dispozici novou podobu trestního řízení, lze jen velmi těžko hodnotit, jaké dopady bude mít tento kodex na orgány činné v trestním řízení, jak se projeví v práci policie, jak se projeví v práci státního zastupitelství a koneckonců také soudů. Současně dodávám otázku, která je nejen otázkou, ale také výtkou. Předložilo Ministerstvo vnitra nebo Ministerstvo spravedlnosti analýzu dopadů, které tento nový kodex zejména svým formálním pojetím trestného činu přinese pro policii a pro státní zastupitelství?
Budu se dále ještě věnovat dalším možným problémům, které nově koncipovaný kodex trestního práva hmotného přináší. Podle mne není možné projednávat takovýto návrh, aniž bychom znali praktické dopady tohoto návrhu na orgány činné v trestním řízení. Přiznám se, že důvodová zpráva nerozptyluje mé obavy, že takto pojatý kodex trestního práva hmotného povede v mnohých případech k zahlcení orgánů činných v trestním řízení, a to podle mne zcela zbytečně.
Druhou poznámku, kterou bych si dovolil. Je poměrně náročné polemizovat v rámci obecné rozpravy s konceptem jako celkem či s jednotlivostmi, které obsahuje. Myslím, že bychom měli a mohli dlouhé hodiny diskutovat o tom, zda a případně jak návrh reflektuje princip humanity, jak jsou respektována evropská tzv. prison rulers, jak jsou v návrhu vyjádřeny i další tzv. základní zásady, jako je princip zákonnosti, princip viny, princip ultima ratio, princip proporcionality.
V případě principu zákonnosti jde o to, aby podmínky trestnosti a právní následky trestného činu byly stanoveny zákonem a aplikovány nezávislými soudy. Princip viny jako základ subjektivního přičítání trestného činu, princip ultima ratio, který myslím velmi souvisí s vystoupením pana kolegy Bendy, tedy princip, na základě kterého trestní právo nesmí obsahovat žádné podstaty trestných činů, které nejsou nezbytně nutné k dosažení účelu trestního práva. A princip proporcionality, který vymezuje stručně řečeno vztah trestného činu a trestu. Myslím si, že toto jsou témata, která souvisí s naší debatou. Asi by bylo dobré, kdyby byl větší zájem si jednotlivé tyto principy promítnout do jednotlivých částí, respektive do celého tohoto kodexu, a ptát se, nakolik se předkladatel s nimi vypořádal dobře, nakolik méně dobře a několik úplně špatně.
Dovolte mi přece jen některé instituty návrhu přece jen stručně komentovat. Stručně řečeno, návrh řeší dvě základní otázky, tedy co má být trestné, co má být trestným činem, a druhou oblastí úpravy jsou sankce, tedy jak to, co má být trestné, má být trestáno.
Základním problémem prvního institutu je navrhované formalizované pojetí trestného činu. Byl jsem informován o tom, že řada kolegů zmiňovala tuto zásadní koncepční změnu, zásadní koncepční ústup od toho, čemu jsme byli dlouhá léta, a teď řeknu nejen od platnosti tehdy nového kodexu z roku 1961, ale dlouhá léta předtím v našem trestním právu, respektive v oblasti trestního práva v této oblasti Evropy, ve které žijeme, zvyklí. Mění se dosavadní materiální pojetí trestného činu. Základní pochybnost, kterou v tuto chvíli mám a která musí být zmíněna, je ta, že tento koncept neumožňuje přihlížet k okolnostem konkrétního případu a současně na druhé straně musí vycházet z předpokladu, že zákonodárce a předkladatel je natolik geniální, že dokáže zformulovat veškeré možné konkrétní formy jednání, které jsou a musí být a také budou považovány za trestné. Přiznám se, že si nedokáži představit, že bych sám osobně dokázal o sobě prohlásit, že jsem natolik sebejistý, že toto dokáži. Jsem totiž přesvědčen, že to je nejenom že těžký, ale prakticky nesplnitelný úkol.
Poznámka druhá - katalog skutkových podstat. Již mými předřečníky byla vznesena celá řada výhrad a připomínek k jednotlivým skutkovým podstatám. Myslím si, že tyto výhrady a polemiky budou přítomny vždycky, neboť nad problematikou klonování, eutanazie diskutuje v tuto chvíli celý svět. Jak věřím, že se můžeme shodnout v základní filozofii trestního práva hmotného, nepředpokládám, že může být absolutní a široká shoda u takovýchto skutkových podstat. Tam se prostě musíme a budeme lišit. Považuji to za naprosto legitimní. Klásti si ambice, že nebude polemika o jednotlivých skutkových podstatách, je ambice nereálná.
Nicméně se připojuji k výhradám, které vznáším jako liberálně konzervativní uvažující člověk, který ví, že lidská důstojnost, dobré jméno, pověst jsou hodnoty, které mají být chráněny veřejnou mocí, musí být chráněny veřejnou mocí, a proto se pozastavuji nad tím, že vedle řady nových skutkových podstat trestných činů vypadla z původních skutková podstata trestného činu pomluvy.
Poznámka třetí. V souvislosti s novou kategorizací zločin, přečin, respektive provinění navrhovatelé argumentují její reflexí v procesu. Opět mi nezbývá než konstatovat, že bez trestního řádu není dost dobře možné kodex trestního práva hmotného seriózně projednat, a už vůbec bez této znalosti přijmout.
Poznámka čtvrtá. Institut, o kterém jsem hovořil, trestní sankce. Tady se musím zastavit nad klíčovým problémem, a to je nad výší sankcí, které jsou přítomny v oblasti tzv. majetkových trestných činů a v oblasti trestných činů proti životu a zdraví. Ono totiž nejde jen o hraní si s nějakými počty let a přísností. Přístup k sankcím v těchto dvou oblastech je jasným projevem společnosti, státu, nás zákonodárců, co považujeme za prioritu, co má z našeho pohledu větší hodnotu, co má být více chráněno a co má být chráněno méně. Ne o tom, co má být chráněno a co nemá být chráněno, ale co je pro nás hodnota větší, zda lidský život, zdraví, osobnostní práva, anebo potom tedy majetek. Kloním se samozřejmě k prioritě, kterou jsem zmiňoval na místě prvním.
Zcela novým, respektive staronovým institutem v oblasti sankcí je institut domácího vězení, přičemž v budoucnu, tak jak jsme měli možnost slyšet, se předpokládá dokonce elektronické sledování odsouzeného. V rámci ochranných opatření podle mne pak zasluhuje pozornost zabezpečovací detence pro osoby sice třeba nepříčetné, ale nebezpečné na svobodě. To předpokládá zřízení zvláštního detenčního ústavu, kde spolu s ostrahou má probíhat i léčebný proces.
***