(11.50 hodin)
(pokračuje Janeček)
Možná že zjistíme, že jsou mezery i v jiných oblastech společenského života a že to, co nám chybí, není pouze absence jednoho paragrafu v trestním zákoně, ale že to jsou možná věci, které jsou mnohem hlubší, a věci s mnohem delším dopadem.
Když k té věci řeknu ještě něco - docela mě zarazilo, že v tomto trestním zákonu je onen trestný čin šíření pornografie. Já musím říci, že to je velmi zajímavé, protože tento trestný čin zde byl vždycky. Já jsem interpeloval x ministrů vnitra s tím, aby udělali něco s šířením pornografie v České republice, neboť bezpochyby - a všichni to víme - je běžně rozšiřována na našich stáncích, běžně je dostupná našim dětem. Odpovědi vždy byly takové, že naši slovutní odborníci nejsou schopni posoudit a určit rozdíl mezi pornografií a odborným dílem, čili že ta věc je trestně nepostižitelná. Docela by mě tedy zajímalo, jak nyní budeme tu věc trestně postihovat, já jsem samozřejmě pro, a zdali se již našli jiní odborníci, kteří jsou schopni ten rozdíl najít a pojmenovat, nebo zdali to budou stále ti samí, kteří na jedné straně budou říkat "vše je v pořádku, neboť je to trestný čin", ale kdyby mělo dojít k projednávání toho kterého případu, tak by řekli, že nejsou schopni rozhodnout.
To je další otázka, která by stála za velmi širokou rozpravu, to je otázka kvalifikace a odpovědnosti soudních znalců, neboť jak jistě všichni víme, v mnoha procesech o tom, zda člověk je, či není vinen, nerozhoduje soudce, ani obhájce, ani žalobce, ale rozhoduje soudní znalec. Jestliže podá nepravdivý posudek nebo posudek vyhovující nebo hovořící ve prospěch strany žalované, tak v podstatě neriskuje nic, neboť prokázat úmysl je velmi problematické. To, co se může učinit, je to, že soud může ve výjimečných případech požádat o jiný znalecký posudek. Pokud je mi známo z praxe, spíše to dopadne tak, že většině stran ta věc vyhovuje.
Tolik několik mých neprávnických poznámek k oné věci.
Dávám za pravdu ministru spravedlnosti i panu ministru Burešovi, že se jedná o naprosto zásadní normu, kterou bychom možná měli projednávat na mnohem obecnější než ryze právní úrovni, a že je to dokonce norma, kde by možná právníci měli být v naprosté menšině, protože je to norma, která bude rozhodovat o tom, jak ty věci vidí většinová společnost, a nikoliv určitá skupina, byť právně erudovaných, osobností našeho společenského života.
Já vám děkuji za pozornost. Doufám, že jsem vás příliš neobral o mnoho cenného času. Rád bych vedl tuto diskusi i v dalším projednávání tohoto návrhu zákona.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Zdeněk Jičínský. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Paní předsedající, moje faktická poznámka je především k vystoupení kolegy Filipa, ale protože mezitím už dostal slovo pan poslanec Janeček, tak toho využiji, abych svou faktickou poznámku vztáhl i k jeho vystoupení.
Ke kolegovi Filipovi mám tuto poznámku. On navrhuje, aby vláda předložila nejprve věcný záměr. Svého času se tomu říkávalo "zásady". Ale když se nad věcí zamyslíme, tak co od vlády vlastně budeme chtít? Abychom o této problematice mohli jednat s potřebnou mírou věcnosti a konkrétnosti, potom nepotřebujeme jednat o obecných zásadách, potom potřebujeme jednat o tom, jak určité zásady trestního zákoníku jsou promítnuty už do konkrétních ustanovení trestního zákona, ať už do části obecné, tak do části zvláštní. Čili zdá se mi, že bychom chtěli, aby vláda předložila něco, co potom tady odmítneme, protože nám to nedává dostatečně spolehlivý základ pro věcné jednání.
Mně se zdá, že návrh v této podobě by měl být projednán. To, co uváděl zpravodaj, jsem zcela neodmítl. Kdyby těch výhrad v předloze bylo tolik, nechť tedy jsou vráceny předkladateli k přepracování, ale až po důkladném projednání ve Sněmovně, protože jinak názory poslanců nezjistíme.
A pokud si někteří z vás vzpomínají, ještě když se svého času dávaly zásady zákonů, tak víte, že měly někdy velmi různou povahu, ale často to byl prostě návrh zákona, jenom paragrafy byly vypuštěny, protože jinak se určité věci ani předložit k vážnému jednání nedají.
Znovu varuji před tím, abychom proces projednávání trestního zákoníku nepřerušovali (?), a pokud tato Sněmovna má ctižádost, aby během jejího volebního období byl zákoník projednán a případně schválen, abychom jej nevraceli (?) hned po prvním čtení.
Stručnou poznámku mám ještě ke kolegovi Janečkovi.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Pane poslanče, já se velmi omlouvám, ale musím vás upozornit, že čas vyhrazený pro faktickou poznámku jste již poměrně hodně překročil. Nedá se nic dělat, dělám to nerada, ale musím vám slovo odejmout.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Řeknu mu to osobně.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Nyní má slovo místopředseda Poslanecké sněmovny pan Ivan Langer.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, byl bych velmi rád, kdyby si každý z nás, ať jsme, nebo nejsme právníky, uvědomil jednu základní tezi, a to je, že návrh zákona, který projednáváme, lze bez jakéhokoliv přehánění označit za milník. Kodex trestního práva hmotného má totiž v právním řádu klíčový význam. Kodex trestního práva hmotného je totiž odrazem názoru státu a společnosti na to, co je nebo není trestným činem, co je považováno za společensky už nežádoucí a nepřijatelné jednání a co naopak je ještě tolerováno, a zejména je odrazem názoru společnosti, co tedy má být trestáno, jakým způsobem má být trestáno, a to všechno v zájmu nás všech, bez ohledu na to, z jaké jsme politické strany, jaký máme světový názor, a v zájmu toho, že jakékoliv trestání podle tohoto zákona jde také na náklady nás všech.
V tomto smyslu tedy jsem přesvědčen o tom, že návrh, který jsme dostali, je návrhem skutečně přelomovým, a ač vůči němu vznesu a musím vznášet řadu výhrad, nemohu současně také neocenit práci těch, kteří se na jeho přípravě podíleli. Návrh je ve své podstatě propracován, promyšlen, strukturován, nicméně naším úkolem je posoudit, zda takto strukturovaný, takto promyšlený, takto předložený návrh zákona opravdu znamená maximální shodu ve společnosti na tom, co jsem řekl, tedy co má nebo nemá být trestným činem, co je nebo není společensky nežádoucí jednání.
Je totiž velmi důležité říci, že nestačí jen definovat skutkovou podstatu trestného činu a říci člověku "to, co děláš, je trestný čin". Současně také je důležité nepominout druhou stranu věci a tu akceptovatelnost, akceptovanost trestného činu a toho jednání ze strany toho jedince. A v tomto smyslu je potřeba se velmi detailně zamýšlet nad tím, nakolik tento pohled je pohledem opravdu veskrze širokým, na němž se shodneme, nebo je to pohled sice promyšlený, erudovaný, ale pohled výrazně úzké skupiny lidí, skupiny odborníků.
Rád bych se v tuto chvíli z tohoto místa vyjádřil k některým navrhovaným změnám.
***