(11.00 hodin)
(pokračuje Benda)
Podívejte se na paragraf o účinné lítosti, který je v tomto směru také relativně velmi zajímavý - § 33 - kde u některých trestných činů se lze vyvinit z pokusu, případně přípravy, o jejich spáchání, pokud pachatel dobrovolně škodlivému následku trestného činu zamezil nebo jej napravil nebo takový trestný čin předem nahlásil v době, kdy mu ještě mohlo být zamezeno. A když se podíváte na ta jednotlivá ustanovení, tak to jsou téměř všechno ustanovení, která chrání stát, hospodářskou soutěž, veřejné statky. A ochrana osobních statků, ať už ve vraždách, loupežích, znásilněních a řadě dalších, tam chybí. Jako by tady nebyl veřejný zájem na tom, aby pachatel upustil od konání takového trestného činu, aby se mohl zastavit a říci - ano, já to nechci udělat. Jako by byl jakýsi vyšší zájem na porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou, poškození a ohrožení životního prostředí, vlastizrady a dalších trestných činů. To vidím jako další problém, který poukazuje na to, že i když obecná část trestního zákona je řekněme zpracována relativně velmi kvalitně, tak do té zvláštní části určující jednotlivé skutkové podstaty se kvalita zpracování nepromítla.
Chtěl bych mít ještě několik poznámek možná už drobnějšího charakteru. Tyto mne samozřejmě povedou k návrhu na vrácení navrhovateli k dopracování, protože je pokládám za koncepční. Přesto ještě některé drobnější poznámky, které, myslím si, mají být v obecné rozpravě v prvním čtení řečeny.
Jedna z nich je problematika verbálních trestných činů. V této zemi se vede spor o to, jestli se máme vydat onou americkou cestou naprosté svobody projevu, nebo jestli mají existovat verbální trestné činy. Podle mého názoru to vláda vyřešila tím nejméně šťastným způsobem. Vypustila trestný čin pomluvy, který je vždy trestným činem spáchaným vůči konkrétní osobě nebo osobám, ale přitom ponechala ostatní verbální trestné činy v paragrafech 331, 332, případně 342 - Schvalování trestného činu. Já to pokládám za strašlivý omyl. Daleko spornější a politicky nebezpečnější je posuzování oněch trestných činů, které směřují proti určitým skupinám obyvatelstva, protože tam vždy to, jestli se jedná o naplnění skutkové podstaty trestného činu, je posouzením, nakolik taková skupina obyvatelstva má být chráněna, nebo nemá být chráněna, nakolik došlo k zásahu do jejích práv. U těch individuálních verbálních trestných činů je to přece mnohem snazší, mnohem prostší. Nerozumím tomu, proč se vláda vydává cestou, že opět nechrání toho jedince, toho vypouští z ochrany trestního zákona. Pomlouvat si mohou koho chci a ten se se mnou musí případně soudit v občanském řízení. Ale ty jakoby obecné zájmy - v jejich ochraně pokračuje. Myslím, že tato cesta je nešťastná. Buď se má říci, jsme velmi liberální a verbální trestné činy nebudeme trestat, nebo se má zůstat v současném pojetí, že trestáme i ty jakoby protiskupinové, i ty proti jednotlivcům. Vypustit opět trestné činy verbální proti jednotlivcům a vztahovat je jenom na ty skupinové pokládám za nešťastné.
A na závěr, protože vidím, že zájem novinářů je naprosto nulový, což je asi očekávatelné, když se projednává trestní zákon, tak jenom perličku pro novináře, aby si případně také všimli, že se projednává nový trestní zákon.
Já nevím, jestli někdo zaznamenal, že vláda přišla s novou skutkovou podstatou, která má sloužit ke kriminalizaci novinářů a jejich chování. Nevím, jestli jsme si toho všimli. Asi nikdo. Já jsem si to důkladně přečetl.
A pokud si přečteme § 159 Porušení důvěrnosti ústního projevu a jiného projevu osobní povahy: Kdo v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného majetkový nebo jiný prospěch, způsobit jinému škodu nebo jinou vážnou újmu a nebo ohrozit jeho společenskou vážnost poruší důvěrnost neveřejně pronesených slov nebo jiného projevu osobní povahy tím, že ho neoprávněně zachytí záznamovým zařízením, a takto zhotovený záznam zveřejní nebo ho jiným obdobným způsobem použije, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, propadnutím věci nebo zákazem činnosti.
Čili již žádné skryté kamery k prokazování korupce. Já nevím, jestli toto byl záměr vlády, já předpokládám, že asi ne. Ale je to napsané tak nešťastným způsobem, že ony pokusy novinářské obce alespoň v některých případech poukazovat na špatnost chování některých veřejných nebo i neveřejných činitelů tím, že je přistihnou při činu a prostě jim předtím jenom neříkají, že je při tom točí, jsou náhle trestným činem, který z hlediska formálního pojetí trestného činu, které bylo zakotveno, musí být stíhán.
Ze všech těchto důvodů, které jsem řekl, a určitě by bylo možné vyjmenovat desítky dalších k jednotlivým paragrafům, ale to pokládám za zbytečné v obecné rozpravě v prvním čtení, připojuji se k návrhu vrátit návrh zákona navrhovatelům k dopracování. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní má slovo pan poslanec Zdeněk Jičínský, který je zatím posledním písemně přihlášeným do obecné rozpravy.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, začnu své vystoupení reakcí na návrh zpravodaje, k němuž se nyní připojil kolega Benda, aby návrh nového trestního zákoníku byl vrácen vládě jako navrhovateli k přepracování.
To je možná něco, k čemu se můžeme v průběhu parlamentního jednání dopracovat. Ale přesto - podat tento návrh hned teď mi připadá velmi předčasné a neuvážené. Neuvážené z těchto důvodů. Ti, kdo jménem vlády navrhovali Sněmovně projednat tento návrh, i kolega Pospíšil jako zpravodaj, i někteří další diskutující, mluvili, a měli pravdu, o historickém významu projednávání této předlohy. Protože to je opravdu zatím nejkomplexnější zákonná předloha, kterou vůbec po listopadu 1989 projednáváme. Nechci ji srovnávat s ústavou, ale z hlediska základních zákoníků je to nejobecnější předloha, kterou projednáváme. Přijímali jsme samozřejmě nový obchodní zákoník, který jsme neměli, protože starý režim nepotřeboval obchodní zákoník jako speciální zákoník, ale to je úprava jiného druhu, která se týká jenom určitého úseku společenských vztahů.
Trestní zákoník se týká ochrany základních vztahů celé společnosti - vztahů občana, státu atd. Čili v tomto směru je to opravdu historická záležitost. A to, že Sněmovna tomu věnuje malou pozornost, jenom svědčí o tom, že nerozlišuje mezi věcmi důležitými a méně důležitými. Ale na to jsme si už, myslím, zvykli, takže nijak zvlášť překvapeni nejsme.
Ale to, co jsem teď řekl, dávám v úvahu zpravodajovi, který dal návrh na vrácení už teď.
Já si myslím, že jestliže se většinově shodneme, a to se myslím shodneme, na tom, že je třeba v této zemi vypracovat a potom přijmout nový trestní zákon, potom vláda, protože těžko takovýto zákoník předloží Poslanecká sněmovna nebo jiný subjekt zákonodárné iniciativy než vláda, potřebuje mít jasné politické zadání.
***