(11.10 hodin)
(pokračuje Jičínský)
A jestliže tedy v určitých věcech máme odchylné představy od navrhovatelů, a ty tu zazněly a já s některými souhlasím, potom je třeba, aby tyto představy prošly přece jenom důkladnějším parlamentním projednáváním, aby potom bylo jasné, v jakém směru asi nebo kde parlament nesouhlasí. Já nepodceňuji ty vážné výhrady, které tady moji předřečníci k návrhu uvedli, ale přece jenom si myslím, že to je málo jako direktiva pro předkladatele, aby mohl najít na základě těchto - a říkám, nepodceňuji tyto výhrady, tyto připomínky - ale aby na jejich základě ten předložený návrh přepracoval. To je první věc, protože parlament potřebuje sám si ujasnit, jaké má představy o těchto věcech. Vždyť jestliže se podíváme na celou řadu zákonodárných iniciativ od kolegů poslanců k jednotlivým úpravám trestního zákoníku, potom svědčí o tom, že tu v Poslanecké sněmovně chybí komplexnější představa o tom, jak by trestněprávní úprava měla vypadat.
Považuji za důležité, jestliže návrh Sněmovna schválí, aby prošel do dalšího čtení, aby nejenom ústavněprávní výbor, případně jiné výbory, ale aby poslanecké kluby se touto otázkou zabývaly, abychom svolali konference, veřejná slyšení. To je věc, kterou Senát dělal k návrhu velké novely trestního řádu, a bylo to úspěšné, mělo to velký význam kvality jednání o této úpravě. Čili abychom projednávání tohoto návrhu věnovali zcela jinou pozornost než běžným zákonným osnovám, což je dáno samozřejmě i návrhy na prodloužení doby k projednání. Ale to samo o sobě nestačí, tady je třeba věc projednávání nového trestního zákona učinit opravdu záležitostí veřejnosti. O těch základních institutech, o změnách musí jednat média, prostě lidé potřebují vědět, co ta nová úprava obsahuje, abychom my, až o tom případně budeme rozhodovat, mohli říct - ano, je to něco, co odpovídá jistým obecným představám o spravedlnosti a o tom, jak ji uplatňovat. To říkám jako v úvodu. (Předsedající zvoní, aby zklidnil atmosféru.)
Potom k některým dalším otázkám. Samozřejmě základním problémem je pojetí trestného činu. Tady se hovořilo o koncepci formálního pojetí trestného činu a byly k tomu uvedeny výhrady a pochybnosti, které já částečně sdílím. Bude třeba opravdu ujasnit, co by to všechno znamenalo, kdybychom toto pojetí takto přijali, včetně toho, zda přece jenom není kompenzováno nebo jistým způsobem modifikováno ustanoveními o obecných zásadách trestnosti, protože tam samozřejmě se k tomu, jaká je závažnost toho nebo onoho protispolečenského jednání, to se tam uvádí, protože bez toho samozřejmě se o trestných činech rozhodovat nedá. Tyto věci je třeba brát do úvahy, ale i ty další otázky, které jsou spojeny s tím, nakolik by to tedy změnilo práci aparátu, který se zjišťováním, vyšetřováním a potom stíháním trestných činů zabývá, jaké by to mělo důsledky, včetně důsledků personálních a finančních. O tom je také třeba vážně jednat.
Samozřejmě velkým problémem je otázka vztahu obecnosti a konkrétnosti právní úpravy, čili problém, zda tedy právní úprava navržená není příliš kazuistická. Souhlasím s některými výhradami a zdá se mi, že ta úprava v některých případech je skutečně kazuistická. Jinak ale chci říci, že oproti dosavadnímu trestnímu zákoníku musí nový trestní zákon zakotvit celou řadu nových skutkových podstat, které až dosud nebyly nebo které se tam dostávaly různými novelizacemi, protože samozřejmě společenské poměry, které se vytvořily v polistopadovém období, jsou v mnoha věcech odlišné od poměrů předlistopadových, jakkoliv některé obecné problémy trestního zákonodárství a kriminality jsou obecnější a trvají, ale z tohoto hlediska řada nových skutkových podstat je nezbytná. Je otázka, zda tedy ta potřeba je upravit nezachází někdy až příliš daleko, zda bychom v některých případech také nevystačili s obecnějším formulováním některých skutkových podstat. To je moje pochybnost, kde sdílím námitky kolegů.
Jinak myslím, že všichni jsme si vědomi, že to je něco, na co samozřejmě není žádný metr, žádná míra. Je to věc jednání, dohod, diskuse, protože jsou to otázky, které se rozhodují na základě jak teoretických koncepcí, tak i praktických zkušeností, a rozhoduje potom to, k čemu se prostě většina vysloví.
To platí podobně i o výši trestů. Také tady někteří kolegové navrhovali, že se dosti nerozlišuje a že nejsou dostatečně rozlišeny tresty za útoky proti životu, lidské důstojnosti oproti trestům ukládaným za majetkové trestné činy. Kolega Chytka tady mluvil o tom, že snad se nepřekonalo pojetí ze starého trestního zákona. Myslím, že to byla poznámka, která, když se podívá do starého trestního zákona, v této podobě samozřejmě neodpovídá situaci. I tam byly nejvyšší tresty za vraždy apod. To je prostě součást evropského kontinentálního práva. Ale jinak také souhlasím s tím, že je třeba navrhovanou výši trestu uvážit a vážně o tom jednat. Jinak jsme tu vázáni určitými sazbami, které asi překročit nelze, protože nebudeme zřejmě používat americké tresty ukládání trestu odnětí svobody na několik desítek let. To prostě evropskému kontinentálnímu právu neodpovídá. Takže i tento moment je třeba brát v úvahu, a záležitost je potom konkrétního posouzení u těch nebo oněch skutkových podstat, i když upozorňuji, že to je velký problém, a opět poukazuji na to, že nejsou na to žádné lékárnické vážky. Je to věc jednání a výměny zkušeností včetně hodnocení frekvence určitých trestných činů atd. Takže tady padá mnoho faktorů, které je třeba brát na zřetel.
Co ještě považuji také za důležité - že nový trestní zákoník bere v úvahu nové jevy, které jsou spojeny i s vědeckými pokrokem a s problémy, které vědecký pokrok - možná že to slovo pokrok není přesné, prostě vědecké bádání s sebou přináší. Mám na mysli problematiku klonování a různých možností zneužívání těchto vědeckých postupů. V tomto směru myslím, že autoři volí střízlivou cestu, respektují příslušné mezinárodní dohody a jejich důsledky pro náš trestní zákoník.
Kolegyně Parkanová už mluvila o tom, že nižší trestní sazba za pomoc k odchodu ze života, případně za asistenci při sebevraždě, že to je jaksi sporné. Já chci říci jednu věc. Nemám v této otázce žádný jiný návrh, než který v návrhu trestního zákona je obsažen.
***