(10.30 hodin)
(pokračuje Pospíšil)

A já si pravdu nemyslím, že každé jednání s nepatrnou společenskou nebezpečností, byť vykazuje formální znaky v zákoně, má být trestným činem a takový člověk má být podroben kuratele orgánů činných v trestním řízení. Já si to opravdu nemyslím a myslím si, že ani teoreticky právně nelze za každou cenu toto podle mého názoru zdůvodnit.

A pak má otázka na předkladatele. Mě by opravdu zajímalo, jestli je zde pocit, že policie, soudy, státní zástupci, resp. obecně orgány činné v trestním řízení tu materiální stránku trestného činu vykládají špatně. Vždyť přece to už je věc, která je zde platná několik desítek let. Podle mého názoru se výrazně ustálilo to, co u jednotlivých trestných činů je považováno za jednání, které je společensky nepatrně nebezpečné, a já osobně si myslím, že to v praxi nečiní žádné problémy. Soudy a orgány činné v trestním řízení s touto současnou podobou formálně materiálního pojetí trestného činu umějí pracovat. Teď se budou učit státní zástupci aplikovat paragraf 172, nově upravený, na základě posílení principu oportunity. Mně to opravdu, dámy a pánové, připadá jako příliš velké riziko, jako příliš velké nebezpečí, které za prvé je cestou do neznáma a za druhé stejně neodstraňuje korektiv toho, že ne každé jednání, které splňuje formální znaky trestného činu uvedené v zákoně, se dostane před soud. Stejně to tak nebude.

Takže podle mého názoru, pokud chceme zachovat nějaký korektiv, pak případně nechejme materiální pojetí trestného činu, anebo úplně přistupme na teorii, že každé jednání, které splní formální znaky trestného činu, má být před soudem projednáno a ten dotyčný má být i za nepatrnou společenskou nebezpečnost nějakým způsobem soudem potrestán. Pak té filozofii, že zákon řekne, co je trestný čin a každé takové jednání je trestným činem, pak tomu rozumím, byť s tím nesouhlasím, ale pak tedy ať ani v procesní rovině není žádný korektiv.

Dámy a pánové, já už nechci dál hovořit, protože mé další úvahy se budou týkat spíše právnických osob a nesloučili jsme v této rovině rozpravu, dám prostor jiným kolegům. Chci na závěr říci, že na závěr svých úvah, které jsem přednesl v tuto chvíli k jednomu konkrétnímu institutu, i jiných úvah, které jsem přednesl coby zpravodaj, dávám návrh po zralé úvaze na vrácení tohoto tisku předkladateli k dopracování. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu Jiřímu Pospíšilovi za jeho vystoupení v obecné rozpravě. Nyní je do obecné rozpravy přihlášena paní poslankyně Vlasta Parkanová a připraví se pan poslanec Radim Chytka. Prosím, paní kolegyně, máte slovo.

 

Poslankyně Vlasta Parkanová: Dámy a pánové, trestní zákoník v obecné části, tak jak je navrhován, v té části, která vymezuje užité trestněprávní zásady, trestní odpovědnost, zánik trestní odpovědnosti, trestní sankce, ukládání a výkon trestů a zahlazení odsouzení, tam odvedli podle mého názoru vládní legislativci nepochybně dobrou práci. Nezastírám však, že ke zvláštní části, kde jsou uvedeny jednotlivé skutkové podstaty, tak že tam mám určité výhrady. Jednak lze říci, že řada skutkových podstat je v podstatě beze změn přejímána z platného trestního zákona, případně dalších zákonů, pouze se mění jejich pořadí tak, aby se odstranilo to bývalé komunistické řazení priorit.

Některé z těchto paragrafů jsou přitom věcně i formálně zastaralé. Jako příklad uvedu navrhované trestné činy proti míru - paragraf 383 a 384, jmenuje se Příprava a podněcování útočné války. Je to přece zcela zřejmě jasný relikt v zákonodárství 50. let, konkrétně zákona na ochranu míru, zákona 165/1950 Sb., a jeho smyslem přece nebylo zabránit válce, ale kriminalizovat odpůrce komunistického režimu. Toto ustanovení se nám zde překládá v tomto návrhu pořád. Já dost dobře nechápu proč.

Jinou podle mého názoru formálně zastaralou skutkovou podstatou, která je přesto opět bohužel beze změny převáděna do nového návrhu trestního zákoníku, je ohrožování výchovy dětí. To již dnes umožňuje trestat osoby, které, byť i z nedbalosti, vydají dítě nebezpečí zpustnutí. Současná praxe ale prakticky rezignuje na prokazování tohoto trestného činu a ukazuje se, že platnou definici je nutno aktualizovat způsobem, který umožní účinně trestat rodiče, jejichž děti se opakovaně dopouštějí více či méně závažných trestných činů.

Další mé námitky se týkají trestních sazeb obecně a výjimečného trestu zvláště. Já si nejsem zdaleka jista tím, zda se autorům předlohy dostatečně podařilo vyvážit sazby pro jednotlivé kategorie trestných činů. I přes tu deklarovanou snahu dát důraz na ochranu života a zdraví můžeme vidět, že prostřednictvím různých přitěžujících okolností lze například za hackerství obdržet stejných osm let jako za těžké ublížení na zdraví, a podotýkám, že úmyslné.

A teď to úplně hlavní, aspoň jak já to cítím. O zvýšené ochraně života a zdraví příliš nesvědčí nová skutková podstata usmrcení na žádost, která sice nelegalizuje eutanazii, ale současně ve výměře trestu připouští, že za ni může být vyměřen jen minimální trest. Já jsem přesvědčena, že k vyjádření větší ochrany života a zdraví nestačí pouze změnit pořadí jednotlivých hlav trestního zákoníku, ale že je nutné život v každé podobě skutečně chránit a jeho ohrožení skutečně sankcionovat.

A právě u sankcí předložený návrh sice posunuje maximální délku trestu odnětí svobody z 15 na 20 let, i nadále však zachovává onu dvojkolejnost výjimečného trestu, kterým má být jednak trest nad 20 až do 30 let a jednak trest doživotí. Je docela pikantní, že tento trest může být uložen nejen za přípravu útočné války, ale i za zneužívání mezinárodně uznávaných a státních znaků, a to nejen v případě, způsobí-li se tím smrt, ale i škoda velkého rozsahu. Vedle toho se ovšem souběžně připouští, aby člověk, který opakovaně spáchal vraždu, byl odsouzen na 20 let.

A u této věci si dovolím odbočku a připomenu zde vládní stanovisko k našemu návrhu novely trestního zákona známého pod pojmem "třikrát a dost", který se týkal právě ukládání doživotního trestu. Vláda tento náš návrh odmítla mimo jiné s tím, že uložení výjimečného trestu je možné jen v případě, kdy byla smrt způsobena úmyslně. Ovšem samotná vláda předkládá rekodifikaci, která připouští doživotní trest nejen za úmyslné i neúmyslné způsobení smrti, ale jak už jsem zmínila, i za způsobení škody velkého rozsahu nebo přípravu trestného činu, která v této fázi nemusí mít vůbec žádné faktické důsledky.

Platný trestní zákon z roku 1961 byl mnohokrát, mnohdy i několikrát do roka, novelizován. Já bych proto očekávala, že rekodifikace bude směřovat k jeho zjednodušení a zpřehlednění. Namísto toho předložený návrh má podstatně více paragrafů, než má zákon nyní platný. A nejen to - zatímco v platném znění je u trestného činu vražda osm přitěžujících okolností, v projednávaném návrhu je to už dvanáct, u ublížení na zdraví v platném znění tři, v navrhovaném znění devět a tak by se dalo pokračovat.

Problém je v tom, že namísto snahy o zařazení maxima přitěžujících okolností do obecných ustanovení byla zvolena cesta opakovaných výčtů v jednotlivých skutkových podstatách. Typickou ukázkou této metody je zvýšená trestněprávní ochrana zdravotnických a dalších pracovníků při výkonu povolání. A já si k tomu opět dovolím podotknout, že vláda se v uvedených skutkových podstatách dopouští toho, co sama kritizuje u poslaneckých návrhů novel trestního zákona, konkrétně toho, který se týká zvýšené ochrany zdravotních pracovníků, a totiž toho, že definice, kterou zvolila pro zvýšenou trestněprávní ochranu osoby plnící svou povinnost vyplývající z jejího zaměstnání, se vztahuje nejen na zdravotnické pracovníky, ale též na zaměstnance bezpečnostních agentur.

Dámy a pánové, přes to všechno, co jsem zde právě řekla, je předložený návrh rekodifikace trestního zákona dílem úctyhodným a já nechci navrhovat jeho vrácení, natožpak zamítnutí. Jsem ale přesvědčena, že musí být prodloužena lhůta na jeho projednání, že tento návrh musí být konfrontován jednak s řadou poslaneckých návrhů na novelu trestního zákona, které tady již máme v různých fázích projednávání, dále s řadou podnětů, které se v poslední době objevily zejména v souvislosti s návrhy na snížení věku trestní odpovědnosti mládeže, a samozřejmě s celou řadou dalších podnětů.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP