(10.20 hodin)
(pokračuje Bureš)
Za druhé. Je mou povinností nezamlčet, že debata se konala také na téma, a je sloučená rozprava, takže je to poznámka myslím případná, zda je na místě přijít s úplnou revoluční změnou, tedy s trestní odpovědností právnických osob. To je předloha, kterou máte také k dispozici. Zatím právníci i neprávníci byli s to vnímat odpovědnost právnických osob za přestupky a za správní delikty, ale není žádným tajemstvím, že i pro mnohé právníky je těžko stravitelná trestněprávní odpovědnost právnických osob, protože, jak říkal profesor Somr, právnická osoba je útvar umělý, nemá ruce ani nohy a její činy jsou uváděny v život prostřednictvím činů osob fyzických a ty také odpovídají. Bude to vyžadovat velké jednání a velké diskuse.
A teď tedy můj návrh. Na jedné straně je nezpochybnitelná odpovědnost moci zákonodárné za přijímání zákonů, na druhé straně je mimořádná odpovědnost za to, že se projednává a přijímá kodex a za dopady, které mohou být pozitivní, anebo negativní do našeho právního řádu. Dílo odborníků by mělo být posuzováno velmi citlivě.
Jsem přesvědčen, že úkolem Poslanecké sněmovny je vydat posudek o třech základních otázkách. Za prvé - zda Poslanecká sněmovna souhlasí s přechodem na formální pojetí trestněprávní odpovědnosti. Za druhé - zda sdílí hierarchii hodnot, kterou vláda vyjádřila v trestním kodexu z hlediska důrazu na trestnost jednotlivých činů. Za třetí - zda přijímá, byť je tam jistá výhrada, že v některých směrech jsme vázáni důsledky vyplývajícími z našeho členství v Evropské unii, koncepci trestněprávní odpovědnosti právnických osob. To by mělo být výsledkem jednání v Poslanecké sněmovně.
Byl bych rád ve shodě s panem zpravodajem, kdyby mu byla věnována patřičná pozornost a kdyby diskuse mohla být soustředěna na tato témata, tak aby vláda věděla, zda koncepčně tato předloha obstojí, či neobstojí. Jestliže obstojí, pojďme diskutovat o konkrétních ustanoveních, ale pojďme se prosím dohodnout na tom, že předkladatel má vždy právo na to, aby výsledky debaty promítl do textu zákona. Je to něco, co tu jako tradice existuje zejména v ústavněprávním výboru, který velmi často a moudře přistupuje ke komplexním pozměňovacím návrhům, které jsou většinou výsledkem prostoru, který je dán předkladateli, aby vyslechl debatu a její závěry zapracoval do předlohy. To bylo smyslem mého naléhání na to, aby s kodexem nebylo zacházeno metodou, že ve třetím čtení zde bude probíhat šestnáctihodinové načítání pozměňovacích návrhů. Takového stavu bych se bál. Mám zcela zásadní obavy o to, jak by věc mohla skončit.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi Jaroslavu Burešovi. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan zpravodaj poslanec Jiří Pospíšil. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, jsem rád, že pan ministr ještě zvýraznil historičnost chvíle, která v tuto chvilku nastala tím, že projednáváme trestní kodex na půdě Poslanecké sněmovny. Budu reagovat pouze na několik drobných věcí. Spíše budu chtít vystoupit k trestní odpovědnosti právnických osob, ale nedá mi to, abych neřekl několik úvah k onomu pojetí trestného činu, zda má být formálně materiální pojetí, to znamená současné pojetí, anebo pouze formální pojetí, o kterém zde hovoříme.
Stále říkám, že pokud chceme změnit něco tak zásadního a důležitého, co bude mít dopad do života mnoha našich občanů, pak bychom vedle teoretického, krásného zdůvodnění, že pouze zákonodárce má vymezovat co je trestný čin, nikoliv že to přísluší polici či státnímu zástupci, měli mít odůvodněnou i onu praktickou stránku - co takováto změna přinese; nakolik krásná teoretickoprávní myšlenka nebude v praxi na újmu práv našich občanů.
Nezlobte se, zatím jsem ony praktické aspekty jak v důvodové zprávě, tak ve vystoupení obhajovatelů předloženého kodexu nezaznamenal. To znamená, že základní otázka "proč?" vedle teoretických úvah zde bohužel nepadla. Přece i když přijmu formální pojetí trestného činu, to znamená, že všechno má být vymezeno v zákoně, když to zjednoduším, tak za prvé toho nikdy nemohu dosáhnout, protože všechny individuální, reálné skutečnosti života nemůže zákonodárce, i kdyby byl sebedokonalejší, v zákoně popsat. Vždycky zde bude třeba, pokud soudy nemají soudit každou nepatrnou trestnou činnost, nějaký korektiv, nějaké zúžené hrdlo, které ne všechno, co formálně splňuje znaky trestného činu, pustí k soudu. Neříkejme, že všechno, co má znaky trestného činu, bude posuzovat soud.
Je zde takovéto hrdlo zachováno, akorát ho z materiálního pojetí, z oné hmotněprávní úpravy, co je a není trestný čin, přenášíme do trestního řádu. Pouze říkáme, že dnes policie v situaci, kdy shledá, že určité jednání je společensky nepatrně nebezpečné, zastaví trestní řízení, tak dnes to bude vypadat tak, pokud projde právní úprava, že to nebude zastavovat policie, ale případně to zastaví státní zástupce na základě posílení principu oportunity podle nové úpravy § 172 na základě toho, že dosavadní trestní řízení již splnilo svůj účel. To znamená, že již bylo dosaženo nějakého v uvozovkách pokárání pachatele. Toto je podle mě hra se slovy. Protože výsledek bude takový, že se pouze přesune odpovědnost za to, že určitá věc nebude posuzována soudem, z policie na státního zástupce. Výsledek bude takový, že stejně ne každá činnost se na konci dostane k soudu.
K tomu mám výhradu základní, a to je takovou, že mám ovšem obavu, že tato zásada oportunity, jak říkají právní teoretikové, to znamená posílení pravomoci státního zástupce podle nového § 172 trestního řádu zastavit trestní řízení, že tato nová úprava je bohužel podle názoru mnohých praktiků hodně nejasná a bohužel nebude vždycky v praxi využívána, jak by si možná teoretikové, kteří psali trestní návrh - teoretikové, nikoliv praktikové -, přáli. Podle mého názoru k tomu můžu říci, že praktická aplikace bude zcela jiná, než jak teoretikové, kteří připravují tento návrh, zamýšlejí. Musíme říci občanům, že zkrátka ve chvíli, kdy tulák ukradne podruhé housku v supermarketu, tak nebude logické jako dnes, že policie zastaví trestní stíhání, že odloží věc. Bude docházet k tomu, že trestní stíhání bude zahájeno, bude probíhat, bude časově náročné, ekonomicky náročné, stát to bude muset platit, a pak snad státní zástupce využije § 172. Stejně tak příklady z praxe. Pytlák podle trestného činu pytláctví, rybář, kterému uplyne účinnost rybářského lístku, bude-li druhý den lovit, což je opravdu asi těžko považovatelné za nějaký zásadní trestný čin nebo vůbec trestný čin, ovšem formálně naplní znaky pytláctví, tak bude účasten onoho řízení do chvíle, než případně státní zástupce zastaví řízení. Stejně tak opilec, který se vymočí na dům, poškozování cizí věci atd. Mohlo by se tady v tuto chvilku jmenovat velké množství dalších konkrétních případů, ale to nechme případně na projednávání na ÚPV.
Výsledek podle mě praktický mimo to, že to zkomplikuje řízení, že § 172 nebude dostatečně využíván kreativními státními zástupci, povede k tomu, jak bude veřejné mínění pohlížet na takového člověka. Podle mého názoru jinak veřejné mínění pohlíží na člověka, který ukradne housku podruhé v supermarketu, jsa k tomu donucen svými ekonomickými poměry, tak na toho si všichni uděláme obrázek, že asi těžko lze takového člověka trestat, že tady by zákon byl opravdu velmi tvrdý a bylo by to asi špatné. Proto policie toto odloží. Ale ve chvíli, kdy víceméně my řekneme, že je pachatelem trestného činu, byť to neřekne soud a víceméně pouze státní zástupce využije ve své velkomyslnosti § 172, tak veřejné mínění bude přece jiné. Bude o tom, že on trestný čin asi nějak spáchal, byť není odsouzen, ale víceméně veřejnost bude na takového člověka nahlížet jako na pachatele.
***