(10.10 hodin)
Poslanec Jiří Pospíšil: Dámy a pánové, moje zpravodajská zpráva k tomuto tisku bude o poznání stručnější. Je to tisk, který upravuje technické detaily. V případě, že bude přijata nová kodifikace, upravuje změny 47 zákonů, včetně zákona o Antarktidě. Hlavní změna, ta nejdůležitější podle mého názoru z pohledu pojímání, je změna trestního řádu, a to konkrétně § 172, kde je nově upravena zásada oportunity.
Obecně k tomu chci říci jednu větu - že by bylo mnohem vhodnější, když projednáváme novou kodifikaci, nové hmotné právo, projednávat současně i nový trestní řád, to znamená kompletní úpravu nového procesního práva, nikoliv pouze změnu několika paragrafů v trestním řádu.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji a přerušuji bod číslo 15.
Otevírám sloučenou obecnou rozpravu k bodům 13 a 15. Prvním přihlášeným je pan ministr Jaroslav Bureš. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr a předseda Legislativní rady vlády ČR Jaroslav Bureš Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, milí studenti, nastala historická chvíle v dějinách Parlamentu ČR. Naznačil ji pan poslanec Pospíšil, ale ona je historičtější. Poprvé v dějinách Parlamentu ČR se projednává nový kodex, kodex trestního práva. Jakékoliv novely jakýchkoliv kodexů byly dosud vládou předloženy a Parlamentem projednávány, nejsou s touto předlohou vůbec srovnatelné. V takové historické chvíli bych očekával na místech diváků nikoliv studenty - ale oni zde zastupují veřejnost - ale profesory právnických fakult, soudce, státní zástupce, policisty, v předsálí bych očekával stovky novinářů, kteří budou čekat, jak dopadne první čtení v tomto historickém okamžiku. Jsme svědky opaku - že za průměrného nezájmu se projednává tato historická událost.
Co je toho příčinou? Možná více než sto bodů programu Poslanecké sněmovny, možná celková devalvace práva, za kterou můžeme všichni, možná věta, která je často vyslovována, že chybí legislativa, takže když se to řekne, současně následuje reakce, že to snad ani nikdo nemůže myslet vážně, atd.
To není podstatné. Podstatné je, že ta chvíle je historická zejména proto, že vláda se obrací na Parlament se žádostí, aby na sebe vzal mimořádnou odpovědnost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane ministře, já vás ještě přeruším a požádám Sněmovnu o klid, protože vy máte úplnou pravdu v tom, že je to určitým způsobem zásadní věc. Věřím tomu, že ti, kteří si uvědomují významnost té chvíle, vás budou v klidu poslouchat, a ostatní přesunou své debaty do předsálí. Já chápu, že zítra bude třetí čtení a že je třeba dohodnout některé věci, chápu, že zpravodajové mají kolem toho hodně práce, konkrétně kolega Kala se zákonem o provozu na pozemních komunikacích, ale věřím tomu, že to skutečně může vyřídit v předsálí. Já chápu, že zítra bude skutečně těžký den, ale prosím, dohadujte to mimo jednací sál. Děkuji.
Pane ministře, pokračujte.
Ministr a předseda Legislativní rady vlády ČR Jaroslav Bureš Děkuji, pane místopředsedo. Řekl jsem, že vláda se obrací na Poslaneckou sněmovnu se žádostí, aby na sebe vzala, měřeno pohledem do historie, mimořádnou politickou odpovědnost. Proč? Souvisí to bezprostředně se změnou koncepce v pojetí trestní odpovědnosti, se kterou tato kodifikace přichází. Hovořil o tom pan místopředseda a ministr spravedlnosti Němec, hovořil o tom pan poslanec Pospíšil. Já se to pokusím ještě přiblížit v rovině mnohem konkrétnější.
Budu citovat - na jméno si teď právě nevzpomínám - budu se obracet k debatám, které byly vyslovovány v této souvislosti v období první Československé republiky ve třicátých letech: "Koncepce takzvaného formálního pojetí trestného činu stojí na zásadě, že o tom, co je trestným činem, rozhoduje moc zákonodárná, nikoliv policie, nikoliv státní zástupce a nikoliv soudce; rozhoduje o tom tím, do jaké míry je schopna precizně vymezit konkrétní skutkovou podstatu trestného činu."
Pan poslanec Pospíšil to již řekl, a popsal tu odlišnost. Odlišnost koncepce, se kterou vláda přichází, spočívá v tom, že trestný čin je čin, jehož znaky jsou uvedeny ve zvláštní části trestního zákona. Co se vypouští? Vypouští se tzv. materiální znak, tedy nebezpečnost činu pro společnost, který umožňoval, jak také říkal pan poslanec Pospíšil, v konkrétní věci, ačkoliv jednání vykazovalo znaky trestného činu, dojít k závěru, že to není trestný čin, protože jeho nebezpečnost pro společnost je nepatrná nebo malá. Znamená to tedy, že jestliže například vláda se rozhodla v pojetí formální odpovědnosti vymezit trestný čin krádeže, tak musí přesně říci, co je krádeží a kdy není krádeží odcizení rohlíku v samoobsluze a kdy odcizení cizí věci je krádeží. Z toho vyplývá mimořádná náročnost na formulaci skutkových podstat, mimořádná náročnost na jejich precizaci a možná i vnější pohled, který vyústí v závěr, že tato předloha je ve srovnání s dřívější úpravou mnohem kazuističtější. Tolik poznámka první.
Poznámka druhá. Já jsem přesvědčen, že nastal čas, kdy je třeba přijít s novou kodifikací trestního práva, a že ta otázka nestojí jenom tak, jestli seznam skutků, které jsou trestnými činy, odpovídá všeobecnému vnímání společnosti o tom, které jednání už by mělo být postihováno trestním zákonem, kde nestačí morálka a odsudek morální, kde nestačí přestupky, kde nestačí správní delikty. Seznam takových jednání, který vláda předkládá, je první věc, která bude muset být Parlamentem ČR posouzena. Druhou, neméně významnou věcí, na kterou budete muset, vážené paní poslankyně a vážení páni poslanci, odpovědět, chcete-li dát vládě kladný, nebo negativní posudek, je - zda vláda přichází se správným chápáním hierarchie hodnot, které jsou trestním právem chráněny; zda tedy na prvním místě je, anebo není ochrana života a zdraví, lidské důstojnosti, integrity člověka, nebo zda na prvním místě je ochrana majetku. A to je otázka zcela zásadní, která souvisí i s otázkou trestnosti, druhu trestných činů a sazeb za jednotlivé trestné činy. To vláda očekává od posouzení a projednávání v Poslanecké sněmovně.
Poznámka třetí. Já jsem před časem vyvolal debaty na téma, které bezprostředně souvisí s tímto kodexem, když jsem vyjádřil jisté představy o tom, jak by mohla laskavě Poslanecká sněmovna takový kodex projednávat. Protože se stalo rozšířeným zvykem v českých zemích, že se novináři nevyjadřují k originálním informacím, ale komentují komentované komentáře, tak jsem se dočkal takových hodnocení, jako že chci omezovat parlamentní demokracii zákazem poslaneckých iniciativ a jiné podobné pitomosti. Nic takového jsem nikdy neřekl a rád bych ty věci uvedl na pravou míru.
Na takovém kodexu pracovaly po léta celé týmy odborníků a nechci Parlamentu nebo Poslanecké sněmovně nikterak utajovat, jak probíhala diskuse v Legislativní radě vlády. Legislativní rada zasedla šestkrát v období půl roku a jednání se účastnili všichni, kdož chtěli přijít, ze světa odborného. Je mojí povinností sdělit Poslanecké sněmovně, že základní debata se konala na téma koncepce odpovědnosti - zdali opustit materiální pojetí trestní odpovědnosti, které nechává v určitých případech posouzení toho, zda jednání je trestným činem, na policii, státním zástupci a soudci, nebo zda skutečně učinit zásadní obrat v koncepce trestněprávní odpovědnosti a říci, že trestným činem je jen to, co Parlament za trestný čin prohlásí, a žádné jiné jednání, a nikdo nemá právo vykládat si zákon způsobem, který není přesně uveden ve skutkové podstatě toho kterého trestného činu. To za prvé.
***