(13.10 hodin)
(pokračuje Vymětal)
Druhý pozměňovací návrh zní: V usnesení hospodářského výboru se v nově navrhovaném § 23a odst. 4 vypouštějí v první větě slova "Ministerstvu financí-", ve větě druhé slova "Ministerstvo financí-". Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Hlásí se někdo další do podrobné rozpravy? Jestliže tomu tak není, podrobnou rozpravu končím. Táži se pana navrhovatele a zpravodaje, zda chtějí vystoupit se závěrečnými slovy. Není tomu tak, končím tedy druhé čtení tohoto návrhu zákona.
Dalším bodem, který budeme projednávat je bod číslo
59.
Návrh poslance Jiřího Pospíšila na vydání zákona, kterým se mění
zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákon, ve znění pozdějších předpisů,
a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 566/ - první čtení
Při včerejším projednávání tohoto bodu, které jsme zahájili, pan navrhovatel uvedl část své předkládací zprávy. Dávám mu nyní slovo k jejímu dokončení.
Poslanec Jiří Pospíšil: Dámy a pánové, dnes doufám naposled vás budu obtěžovat - a budu mluvit tiše a stručně na přání pana poslance Křečka.
Včera jsem se pokusil odůvodnit některé základní principy předpokládané novely. Řekl jsem též, proč jsme zvolili právě takovouto filozofii, která vychází ze současného stavu a podoby platné právní úpravy obchodních rejstříků. Ke konkrétním institutům jsem včera řekl, že počítáme s tím, že budou zavedeny tzv. povinné formuláře, to znamená, že každý podnikatel - účastník řízení před obchodním rejstříkem vyplní standardizovaný formulář, který připraví Ministerstvo spravedlnosti a bude je mít též uvedeny na svých webových stránkách. K takovémuto formuláři dodá stanovené přílohy. To je první změna, o které jsem hovořil.
Dále bych hovořil o procesních změnách, protože to bylo téma, ke kterému jsem se včera nedostal. Chci obecně říci, že právě v procesněprávní rovině přináší náš návrh nejzásadnější změny. Máme totiž za to, že současná platná procesní úprava komplikuje, ztěžuje a zpomaluje řízení před obchodními rejstříky. Bylo by zde možno hovořit o jednotlivých procesních institutech, které navrhujeme. Pohovořím o dvou zásadních věcech. Za prvé - posílení registračního principu a omezení současného platného věcného přezkumu. Za druhé - na základě tohoto zjednodušení stanovení nových kogentních lhůt, které musí obchodní rejstřík dodržet nebo v nich musí případně rozhodnout.
Nyní několik slov k tomu stěžejnímu, tzn. k posílení registračního principu a oslabení současného platného věcného přezkumu.
Dnes obchodní rejstřík funguje tím způsobem, že rejstříkový soudce u každého podání činí hloubkový přezkum a provádí v zásadě dokazování. Fakticky se tato jeho činnost od klasického sporného soudního řízení příliš neliší. Co je ještě absurdnější, často svou činností dubluje práci notářů. Je totiž faktem, že dnešní zákony předepisují pro mnohé úpravy a podání obchodnímu rejstříku notářský zápis. Založíte obchodní společnost notářským zápisem, zaplatíte za notáře, podáte návrh na obchodní rejstřík a tam často neprávník, vyšší soudní úředník, přezkoumává notářský zápis. Praxe je taková, že za práci právníka, kvalifikované osoby, notáře, v důsledku odpovídá zaměstnanec státu, pracovník obchodního rejstříku. Sami vidíte, že takovýto postup je v rozporu se zdravým rozumem, a zcela pomíjím, že takovýto dvojí přezkum je ekonomicky, personálně a jinak nákladný. Proto říkám, že registrační princip bude platit v té podobě, že vyšší soudní úředník pouze přezkoumá úplnost údajů v podání a potom soulad mezi těmito údaji a listinami, které budou přiloženy k formuláři.
Nemusí zde vzniknout obava o to, že by společnosti vznikaly bez veřejnoprávní ochrany či přezkumu. Je totiž faktem, že dnes většina základních dokumentů o založení společnosti, o jejím zrušení atd. se předkládá v podobě notářského zápisu, a notář je tudíž plně odpovědný za obsah takovéto veřejné listiny. Tam, kde není předepsán notářský zápis, to jsou například osobní společnosti, předpokládáme, že u vyjmenovaných stěžejných dokumentů zůstane zachovaný věcný přezkum.
Naše novela navrhuje omezení věcného přezkumu na minimum a nepřezkoumávání notářských zápisů.
Druhým prvkem je zavedení lhůt. Již v tuto chvíli obsahuje platná právní úprava lhůty, které ovšem mají pořádkový charakter, což znamená, že nepřinášejí právní důsledky pro vznik či nevzniknutí společnosti, a jsou formulovány relativně vágně, umožňují tak schopnému "soudci" se jim výrazně vyhnout. Navrhujeme proto, aby byla stanovena lhůta v délce pěti dnů, ve kterých je obchodní rejstřík povinen zkontrolovat navrhované údaje a společnost zaregistrovat.
Výraznou, revoluční změnou je to, že v situaci, kdy nestihne stát - rejstřík je státní orgán - toto učinit, nesplní svou povinnost, nemůže být důsledkem toho škoda účastníka, to znamená, že nemá založenu obchodní společnost, ale důsledkem bude to, že obchodní společnost vznikne na základě tzv. domněnky zápisu. Znamená to, že pokud stát nestihne do pěti dnů zapsat, má smůlu - obchodní společnost přesto vznikne. Stát v tomto případě nese odpovědnost za to, že byla zapsána společnost, jejíž materiály byly neúplné, nekvalitní či jinak v rozporu s platnou legislativou.
Dámy a pánové, předpokládám, že pokud můj návrh projde do dalšího čtení, že se povede diskuse, nakolik lhůta pěti dnů je, či není vyhovující. Chci obecně říci, že v situaci, kdy zavedeme registrační princip, zjednodušíme řízení, pak je možné stanovit nějakou takovouto krátkou lhůtu. Nebylo by to možné, pokud bychom věcný přezkum zachovali v původní platné podobě. Lhůta pěti dnů není nikterak krátká, v komparaci je to lhůta střednědobá. Mohu uvést např. Velkou Británii, kde zápis trvá 48 hodin, Francie 48 hodin, Lucembursko 5 dnů, Slovensko 5 dnů, v USA je to rozdílné, např. stát Delaware zapisuje 90 % společností na počkání. Uznávám, že toto je zářná výjimka. Jsou samozřejmě evropské státy, kde je lhůta 10denní či 15denní. To je však maximum. Jsem připraven v diskusi na ÚPV diskutovat i o tom, zda by lhůta 5 dnů neměla být třeba 10denní, ale to je detail.
Předložený návrh neodstraňuje princip publicity obchodního rejstříku. Znamená to, že dál je zaručena ochrana třetích osob, které jednají v dobré víře v pravost informací v obchodním rejstříku. Tato základní ochrana třetích osob dále trvá a existuje. Podnikatel je samozřejmě odpovědný za to, zda informace o něm uvedené v obchodním rejstříku jsou úplné a pravdivé. Poškozená osoba samozřejmě může podnikatele, který uvedl nepravdivé údaje, žalovat o náhradu škody.
***