(12.40 hodin)
(pokračuje Martínek)
Osobně si nedovedu představit existenci samosprávy, aniž by měla samostatné právo rozhodovat o finančních zdrojích, ale ovšem také svou odpovědnost za to, jakým způsobem tyto finanční zdroje rozděluje. A o tom právě tento zákon je. Nedomnívejme se, vážené kolegyně a kolegové, že jsme jenom my, poslanci Poslanecké sněmovny, těmi, kdo dokážeme nejspravedlivěji rozdělovat určité prostředky. Myslím si, že určitě stejně spravedlivě jsou toho schopni zastupitelé nižších zákonodárných sborů, ať už krajů, nebo obcí.
Je samozřejmé, že vzdávat se určitých pravomocí je vždycky bolestné. Vím, že v této sněmovně probíhají nejrůznější vášně, kdy jednotlivé zájmové skupiny mezi sebou diskutují, do jaké míry by nastala katastrofa, pokud by se určité finanční prostředky převedly krajům. Jsem přesvědčen o tom, že žádná katastrofa nenastane. Nenastane proto, že v krajských zastupitelstvech jsou stejní lidé, jako jsme my, jsou stejně zodpovědní svým voličům, ale navíc mají v mnoha případech blíž k problémům konkrétních regionů a o to více budou muset odpovědně vystupovat a odpovědně hájit zájmy těchto regionů. Proto si myslím, že by kraje měly dostat své daňové určení.
Je jasné, že musíme postupovat uvážlivě a že nemůžeme převádět hned všechny prostředky, které kraje dostávají do daňového základu. Nicméně ten proces by měl být jasný, transparentní, cílený, s nějakou viditelnou hranicí, do které budou kraje zhruba ve stejné pozici, v jaké jsou v současné době obce, to znamená, že zhruba 60 % svých vlastních příjmů budou mít ze svých vlastních příjmů a budou o nich moci svobodně v rámci zákonů této země rozhodovat. A o tom také tento zákon hovoří.
Chtěl bych vás, vážené kolegyně a kolegové, poprosit, abyste, až budete rozhodovat o všech těch návrzích pozměňovacích i o vládním návrhu, toto všechno zvážili. Myslím si, že jak rozpočtový výbor, tak také náš výbor a i výbor hospodářský před vás předestřel celou řadu možných řešení, a je tedy na nás, abychom vybrali to nejlepší. Nejde o to, jestli kraje ty peníze dostanou, nebo nedostanou, jestli bude rozpočtové určení, nebo nebude; v podstatě ten balík peněz je fakticky stejný balík peněz, který do těch krajů stejně doputuje. To není o tom, že by kraje dostaly nějaké peníze navíc. Ony je dostanou stejně. Otázkou jenom je, jakou formou je dostanou. A jestliže chceme do budoucna, aby se kraje chovaly hospodárně, aby racionálně hospodařily, aby to nebyla obdoba různých institucí, které tu máme a na které zcela spravedlivě a léta nadáváme, že postupují nehospodárně, že jejich provoz stojí rok od roku víc, aniž bychom viděli jakoukoliv efektivitu v jejich činnosti. Jediným lékem na to je, že ta organizace bude o svých penězích rozhodovat sama a sama bude vážit, jestli jsou potřebné prostředky na administrativní činnosti nebo na nějaké jiné aktivity, nebo jestli jsou potřebné pro rozvoj celého regionu. Jen schopnost a možnost rozhodovat samostatně a na druhé straně nést plnou odpovědnost za to představují podle mého názoru možnost, jak efektivně řešit tento problém.
V poslední době se vynořuje celá řada problémů, přesněji řečeno se takzvaně vynořuje, protože ty problémy už tady celou řadu let byly, jenže o nich věděli jen zainteresovaní lidé. Problémy byly pod kobercem, a teprve tím, že jsme v minulých letech převedli kompetence na kraje, se tyto problémy vynořují. Problém zdravotnictví není vůbec problémem novým, je to problém dlouholetý, který dlouhodobě neustále narůstá, stále se neřeší, a teprve tím, že je nový majitel nemocnic, který je za ně zároveň zodpovědný a který nemá tu vymoženost, že se může zadlužovat, jak dlouho chce, ale k 1. lednu příštího roku bude vystaven hospodářské uzávěrce a bude muset ta zařízení buď přivést do konkursu, anebo je oddlužit, to je právě situace, kdy se ten problém vynořuje a je nutno ho řešit.
Vím, že tyto problémy jsou citlivé. I paní kolegyně Fischerová, mám-li poukázat na svého předřečníka, upozorňovala na problémy sociálních zařízení. Já bych mohl argumentovat podobným způsobem, jak ta Ostrava nemusí dávat ty peníze, které tam dává, ona tam musí dávat pouze ty, které dostává jako příspěvek od státu, ale to všechno ostatní tam dává dobrovolně. Dává to tam proto, aby lidé v této zemi měli důstojné stáří. A já osobně jsem velmi rád, že v poslední době se úroveň domovů důchodců zlepšila. Ale pokud jim ty peníze sebereme, tak jak a z čeho potom budou platit tato zařízení své závazky? Myslím, že kraje jsou dostatečně odpovědné za to, aby dokázaly rozhodnout, zda ty peníze jsou, nebo nejsou efektivně vydávány.
Na závěr, abych nezabíhal příliš do podrobností, bych si dovolil avizovat, že navrhnu v podrobné rozpravě, do které se tímto hlásím, návrh, který by mohl být kompromisem, aby ctěná sněmovna mohla vybírat z návrhů, které jsou předneseny. Navrhnu, aby účinnost tohoto zákona nebyla od 1. ledna 2004, ale od 1. ledna 2005. Tím by mnohé výhrady ze školství, zdravotnictví, dopravy i sociální oblasti mohly být zmenšeny.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Martínkovi. Jako další hovoří pan poslanec Recman.
Poslanec Svatomír Recman: Dnes už tady zazněl podruhé návrh, abychom posunuli účinnost tohoto zákona z 1. ledna 2004 na 1. ledna 2005. Jako první o tom hovořil pan ministr financí Sobotka. Jsem si vědom, že tento zákon o rozpočtovém určení daní a zákon o státním rozpočtu republiky na rok 2004 jsou spolu provázány, ani jeden z nich zatím není schválen, oba dva jsou ve sněmovně, jeden ve druhém, druhý před druhým čtením. Chtěl bych se pana ministra Sobotka zeptat. Pokud bychom posunuli účinnost rozpočtového určení daní až na 1. leden 2005 - účinnost zákona o státním rozpočtu je od 1. ledna 2004, nepředpokládám, že bychom to posunuli - jakým způsobem se státní rozpočet vypořádá s tou situací, kterou řeší zákon o rozpočtovém určení? Jde tu o otázku přesunu financí na soukromé školy, je to otázka sociálních dávek, popř. financování silnic druhé a třetí třídy.
Jsem si vědom, že to může být otázka určitého technického řešení, že ještě je prostor ve druhém čtení státního rozpočtu tuto situaci řešit, protože tam se budou projednávat přesuny mezi jednotlivými kapitolami. Podstatné pro mne potom z hlediska podpory jednotlivých pozměňovacích návrhů, popř. zákona o rozpočtovém určení jako celku, je také stanovisko ministra financí, jakým způsobem se to bude řešit ve státním rozpočtu na rok 2004.
Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Slovo má pan poslanec Tomíček.
Poslanec Rudolf Tomíček: Dámy a pánové, nechci dlouho zdržovat, chtěl bych ale poněkud polemizovat s tím, co tady říkal kolega Hrnčíř ohledně majetku.
Jistě, to porovnání určitě je výrazem něčeho, nedomnívám se ale, že důvodem toho je, že by se potlačoval nějak regionální rozvoj, speciálně v těchto postižených regionech, ať už je to kraj Moravskoslezský, nebo ať je severozápad. On totiž někdy majetek může být danajským darem. Nechci to rozpitvávat, chci spíše říci, že podpora regionálního rozvoje, resp. rozvoje regionu, by měla být vedena trochu jiným způsobem, tj. podporou podnikatelů, podporou subjektů, které generované peníze, které jsou v jednotlivých regionech a které tam vznikají, aby tam pokud možno zůstávaly, aby nebyly vyváženy nejen mimo kraj, ale třeba také mimo republiku. Já vím, že někdy je to velice složité, ale myslím si, že právě to je záležitost, která by nejvíce regionům pomohla.
***