(9.50 hodin)
(pokračuje Rozehnal)
Překážky stanovené platným zněním zákona č. 71/1994 Sb. spočívající v nutnosti žádat správní orgán o osvědčení v případech vymezených přílohou číslo 1 zákona je nutno v souladu se stálou judikaturou Evropského soudního dvora klasifikovat především jako opatření s účinkem rovnocenným kvantitativním omezením vývozu, v rozporu s článkem 29 smlouvy. Poplatek za vydání osvědčení by mohl být eventuelně kvalifikován jako dávka s účinkem rovnocenným vnitřnímu neboli vývoznímu clu, je to v rozporu s článkem 25, protože se uplatňuje z důvodů přechodu zboží přes hranice, a nejedná se přitom o službu poskytovanou vývozci. Dva judikáty 2 a 3/69 a 132/82. Tato omezení jsou navíc diskriminačního charakteru, protože jsou jednoznačně určena na ochranu zboží, jehož státem původu v právním slova smyslu je Česká republika.
Jedinou možností, jak se v tomto případě vyhnout porušení komunitárního práva a odpovědnosti České republiky za jeho porušení, je argumentovat výjimkou vyplývající z článku 30 SES z důvodu ochrany národních kulturních statků, které mají uměleckou, historickou nebo archeologickou hodnotu. Tato výjimka se však vztahuje pouze na zákaz kvantitativních omezení a opatření s rovnocenným účinkem podle článku 28 a 29 smlouvy, viz rozhodnutí Evropského soudního dvora v případu Komise versus Itálie. Několikrát jsem tento judikát 7/68 citoval. V jiných případech jsou výjimky z režimu volného pohybu zboží v rámci společenství nepřípustné. Nevztahují se tedy na výše zmíněný možný konflikt zákona s článkem 25 smlouvy.
Uvedené podmínky, jejichž splnění by eventuálně umožnilo odvolat se na článek 30 smlouvy, však podle názoru mého nejsou v případech regulovaných zákonem splněny z důvodů uvedených výše - zákon k ochraně národních kulturních statků volí nepřiměřené nástroje. Nedostatek proporcionality vyplývá především z rozsahu přílohy číslo 1.
Definice národního kulturního pokladu podle § 2 odst. 2 zákona č. 101/2001 Sb. předměty kulturní hodnoty nezahrnuje mezi věci, které národní kulturní poklad tvoří. Jedná se tedy o předměty, které by měly požívat menšího stupně ochrany a měly by podléhat i jinému režimu. V takovém případě je však třeba nalézt rovnováhu mezi národním, veřejným zájmem a právy fyzických osob na ochranu jejich vlastnictví.
Ještě bych vám přečetl jeden odstavec. Na základě těchto skutečností předkladatel považuje platné znění zákona č. 71/1994 Sb. ve formě této novely o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty za odporující primárnímu právu ES z důvodů rozporu se zásadou volného pohybu zboží ohledně vývozu předmětů kulturní hodnoty do jiných členských států ES, konkrétně zákazem opatření s účinkem rovnocenným kvantitativním omezením vývozu podle článku 29 smlouvy, a neslučitelné s nařízeními č. 3911/92 a č. 752/93 o vývozu kulturních statků.
Tento materiál, který velice podrobně rozebírá, a kvalitně rozebírá, výhrady, které jsem vůči této novely vznesl v prvém čtení, vypracoval odbor kompatibility Úřadu vlády České republiky pod číslem jednacím 470/03 z 29. dubna 2003. Pokud tedy projednává rada vlády, která předkládá tento zákon, a pokud tento podle mě důležitý názor nerespektovala, jsem velice překvapen. Pokud legislativa Ministerstva kultury to nevzala v potaz, pokud měla politické zadání takové, že tento zákon musí být podán, novela, za každou cenu, také to můžu chápat. Ale každopádně se domnívám, že zvažte, zdali tento zákon podpoříte, či nikoliv, protože se domnívám se, že pokud bude tato novela přijata, a tato novela řeší věci, které jsou naprosto nepodstatné, důležité je, že základní zákon z roku 1974 je v naprostém rozporu s evropským právem, dostaneme se do velkých potíží. Domnívám se, že bychom měli tvořit zákony takové, které budou platit i po květnu příštího roku.
Dámy a pánové, děkuji vám.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Rozehnalovi. Je to tedy návrh na zamítnutí, pane poslanče? Tak tomu je. V tuto chvíli vystoupí ministr kultury Pavel Dostál. Připraví se pan poslanec Petr Pleva.
Ministr kultury ČR Pavel Dostál Pane předsedající, musím doplnit pana poslance Rozehnala a byl bych velice rád, kdyby poslouchal. Vašim prostřednictvím sdělím panu poslanci něco, co zřejmě netuší a neví, ale nedivím se, že to nemůže vědět - to je to, jak vypadá legislativní proces na vládě. Předkladatel ministerstvo předkládá návrh zákona vládě, po připomínkovém řízení samozřejmě. Vláda každý návrh zákona nechává projednávat v legislativní radě a Legislativní rada vlády dělá obyčejně jednání, a to bylo i v tomto případě, kdy zve zainteresované odbory na vládě a samozřejmě zástupce předkladatele. Na tomto velkém a rozhodujícím připomínkovém jednání se projednávají i materiály, které třeba jsou k textu zákona kritické, a to ne třeba jenom z odboru kompatibility, třeba i z ostatních ministerstev. Do vlády ovšem už přichází po tomto jednání pouze materiál, který Legislativní rada schválila na základě jednání. To znamená, že ty či ony připomínky byly vyvráceny, tedy nikoliv že Ministerstvo kultury nebere v potaz, co jste četl. Ale Legislativní rada vlády zahájila jednání, kde byl pozván odbor kompatibility a kde bylo pak dojednáno, že tyto připomínky nejsou relevantní, a nebylo na některé z nich přistoupeno. Prosím nezaměňovat s tím, že toto je verdikt, na jehož základě se Ministerstvo kultury chová tak, že toto nebere v úvahu.
Pane poslanče, prosil bych vás, abyste zvážil to, že na základě jednoho z dokumentů navrhujete zamítnutí zákona, aniž byste vlastně věděl, jaký dokument jste držel v ruce. Přece si nemůžete myslet - jestli je tady předseda vlády, tak by to měl slyšet - přece si nemůžete myslet, že by odbor kompatibility, pokud by nesouhlasil s rozhodnutím Legislativní rady vlády, kterého se samozřejmě musel zúčastnit, dal tento materiál opozičnímu poslanci, aby s ním pracoval proti jeho vládě. Vždyť je trošku naivní. Četl jste, a já se obávám, že jste to nevěděl, pouze jeden z pracovních materiálů, které přicházejí do jednání vlády.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Pan poslanec Rozehnal se hlásí s faktickou poznámkou.
Poslanec Aleš Rozehnal: Dámy a pánové, děkuji panu ministrovi za ujasnění, ale každopádně ho pouze slyším, nic jiného. Protože se domnívám, že to není pravda, protože výhrady, které tady jsou, jsou poměrně dobře zpracovány. Zákon jste podle toho nijak nezměnili, ten je prostě v té samé podobě. Jediný argument jste neřekl pro to, co jsem teď četl, že to není pravda, že to tak není.
Není to pravda? Já zase říkám, že to pravda je.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Prosil bych pánové, abyste se bavili skrze mikrofon.
Poslanec Aleš Rozehnal: Tato debata nemá smysl, protože vidím, že každý jsme asi na jiné rovině. Omlouvám se všem.
Místopředseda PSP Jan Kasal: To byl pan poslanec Rozehnal. V tuto chvíli bude hovořit pan poslanec Petr Pleva. Další přihlášky do obecné rozpravy nemám.
Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, mám sice před sebou papír, ale nebojte se nebudu ho číst, mám to jenom pro jisté citace.
Tento zákon č. 71/1994 Sb., o vývozu předmětů kulturní hodnoty, byl přijat z důvodu ochrany našeho kulturního dědictví před vývozem do ciziny, to znamená před tím, aby tyto předměty zcela zmizely z naší republiky a přestaly být součástí kulturního dědictví.
***