(9.40 hodin)
(pokračuje Lobkowicz)
Výbor pro evropskou integraci po úvodním slově ministra kultury Pavla Dostála, po zpravodajské zprávě zpravodaje Jaroslava Lobkowicze a po rozpravě doporučuje Poslanecké sněmovně, aby zákon schválila.
Tím jsem vykonal svoji povinnost. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Lobkowiczovi a otevírám obecnou rozpravu. Jako první se do obecné rozpravy přihlásil pan poslanec Rozehnal, jako druhý bude hovořit pan poslanec Pleva.
Poslanec Aleš Rozehnal: Dobrý den. Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, dlouho jsem přemýšlel, jak toto vystoupení uchopit, protože v prvním čtení v obecné rozpravě jsem vyjádřil řadu pochybností a myšlenek podložených různými judikáty Evropského soudního dvora. Domnívám se, že zákon i tato novela není v souladu s evropským právem, a domnívám se, že Ministerstvo kultury nevyužilo jedinečnou šanci a při novele neudělalo takové kroky, aby zákon byl platný i po vstupu České republiky do Evropské unie. Hledal jsem nějakou argumentační rovinu, jakým způsobem bych své argumenty, které jsem nanesl velice obecně v prvním čtení, podpořil. Pan ministr na konci prvního čtení, pokud si pamatujete, mé výhrady shrnul asi do dvou vět, když řekl, že tato novela prošla Legislativní radou vlády bez připomínek s tím, že je v souladu s evropským právem. Já vám teď přečtu text a pak vám řeknu, jak jsem ho získal.
Ochrana národních kulturních statků vychází z článku 30 Smlouvy o založení Evropského společenství, podle kterého ustanovení o odstraňování kvantitativních omezení a opatření s rovnocenným účinkem mezi členskými státy (čl. 28 a 29 Smlouvy o založení Evropského společenství) nebrání zákazům nebo omezením dovozu, vývozu nebo tranzitu, odůvodněným ochranou národních kulturních statků majících uměleckou, historickou nebo archeologickou hodnotu. Tyto zákazy nebo omezení však nesmějí sloužit jako prostředky svévolné diskriminace nebo zastřeného omezování obchodu mezi členskými státy.
Problematika vývozu kulturních statků z celního území společenství je upravena těmito předpisy práva Evropského společenství, a to je nařízením Rady č. 3911/1992 o vývozu zboží kulturní hodnoty -
Místopředseda PSP Jan Kasal: Dámy a pánové, prosím o klid. Poslouchejte vystoupení pana poslance Rozehnala.
Poslanec Aleš Rozehnal: - ve znění nařízení Rady Evropského společenství č. 2469 a nařízení Rady Evropského společenství č. 974/2001 a nařízení Komise č. 752/1993 a nařízení Komise č. 1526/1998.
Nařízení č. 3911/1992 se vztahuje na kulturní statky vyjmenované v příloze tohoto nařízení. Vývozní povolení pro tyto kulturní statky platí v rámci celého společenství, tedy po vstupu České republiky do Evropské unie bude platit i na našem území. Úprava vývozu předmětů kulturní hodnoty do třetích zemí, na které se vztahují shora citovaná nařízení, musí být proto k datu vstupu České republiky do EU vyjmuta z působnosti zákona č. 71/1994 Sb. vzhledem k tomu, že po vstupu České republiky do EU způsobí nejednotnou regulaci vývozu kulturních statků ze společenství.
Současně i v tomto případě platí, že národní právní úprava musí respektovat základní zásady práva Evropského společenství a zejména základní zásady vnitřního trhu, to znamená volný pohyb osob a služeb, svoboda usazování a poskytování služeb podle článků 43 až 55 Smlouvy o založení Evropského společenství a volný pohyb zboží podle článků 23 až 31 evropské smlouvy.
Zákon č. 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty v platném znění, přímo zasahuje do oblasti volného pohybu zboží, pokud reguluje vývoz předmětů kulturní hodnoty do členských států Evropské unie.
Zákon obsahuje významné překážky volného pohybu zboží, které jsou předměty kulturní hodnoty. Překážky spočívají v povinnosti vlastníka předmětu kulturní hodnoty iniciovat u kompetentního orgánu řízení o vydání osvědčení, které může trvat až čtyři měsíce, jehož výsledkem je v kladném případě vydání osvědčení o tom, že věc není kulturní památkou, a zaplatit poplatek za vydání tohoto osvědčení. Za překážky se totiž podle stálé judikatury Evropského soudního dvora považují všechna opatření, která mohou ovlivnit chování obchodníků a spotřebitelů a ztížit nebo ohrozit tak cíle společenství viz judikát Komise versus Irsko, C249/1981.
Předměty kulturní hodnoty jsou podle platného znění zákona věci, které jsou přírodninami, nebo lidské výtvory nebo jejich soubory, které jsou významné pro historii, literaturu, umění nebo vědu a splňují kritéria obsažená v příloze č. 1 zákona.
Tato definice je nanejvýš problematická. Za prvé příloha 1 má velmi široký rozsah a je tak v rozporu se zásadou proporcionality. Zásada proporcionality je jednou ze základních zásad práva Evropského společenství, ale i českého práva, viz článek 5 Smlouvy o založení ES a nález Ústavního soudu uveřejněný pod č. 410/2001 Sb. ve věci návrhu skupiny poslanců Poslanecké sněmovny na zrušení nařízení vlády č. 445/2001 Sb., o stanovení produkčních kvót mléka na léta 2001 - 2005.
Za druhé posouzení, zda je konkrétní věc významná pro historii, literaturu, umění nebo vědu, je zcela ponecháno na úvaze správního orgánu. Přitom zákon stanoví podle § 8 odst. 1 sankci až 5 milionů korun v případě, že věc, která by mohla být předmětem kulturní hodnoty, je vyvážena bez osvědčení. V konkrétním případě si tato osoba ani nemusí být vědoma toho, že jde o předmět kulturní hodnoty.
Z principu proporcionality vyplývá, že je třeba vždy zvažovat jak existenci veřejného zájmu opravňujícího k uplatnění usměrňujících opatření, tak rovněž výběr podrobných pravidel pro uskutečňování takových opatření. Zasahování státu musí respektovat přiměřenou nebo i spravedlivou rovnováhu mezi požadavkem obecného zájmu společnosti a požadavkem na ochranu základních práv jednotlivce. To znamená, že musí existovat rozumný vztah proporcionality mezi použitými prostředky a sledovanými cíli. Koncepce zákona v podobě, kterou předložil navrhovatel, však tento cíl nemůže efektivně naplnit.
Podle přílohy č. 1 jsou předměty kulturní hodnoty např. soubory preparovaných i nepreparovaných částí těl volně žijících živočichů, knihy, tištěné mapy a atlasy starší sta let, hudební nástroje starší sedmdesáti let, přitom většina nástrojů je ve vlastnictví umělců, kteří často koncertují v zahraničí, jsou i mnohem starší, stejnokroje, znaky a odznaky starší padesáti let, např. skautské či pionýrské stejnokroje, diplomy, poháry, mince atd. Lze si tak představit situaci, kdy fyzická osoba, tuzemec i cizinec, v obchodě zakoupí mapu nebo atlas starší sta let a pro jeho vývoz bude muset žádat o vydání osvědčení. V případě, že tak neučiní, bude vystavena sankci až 5 milionů korun za vývoz předmětu kulturní hodnoty bez osvědčení.
Stávající definice předmětu kulturní hodnoty tak vede především k nejednotnosti aplikace tohoto zákona a nevynutitelnosti zákona ve všech případech, na které dopadá. Pouze velice malý počet věcí, které by mohly být podle přílohy považovány za předměty kulturní hodnoty, jsou věcmi, které by zasloužily zvláštní zájem a ochranu státu. Jinými slovy, zákon nerespektuje zásadu proporcionality, jelikož ke splnění účelu ochrany kulturních statků, národních pokladů, volí nevhodné a nepřiměřené nástroje, které tuto ochranu nemohou spolehlivě zaručit a nepřiměřeně omezují vlastnická práva.
Jak již bylo výše zmíněno, zákon č. 71/1994 Sb. stanovuje významné překážky volnému pohybu zboží, které spadá pod velmi nejasnou definici předmětů kulturní hodnoty. Po vstupu České republiky do Evropské unie by tím byla narušena základní politika společenství. Volný pohyb zboží spočívá jednak v zákazu vnitřních cel, rozumí se cla na vnitřních hranicích, a dávek s rovnocenným účinkem a jednak v zákazu kvantitativních omezení, jakož i veškerých opatření s rovnocenným účinkem.
***