(15.00 hodin)
(pokračuje Ransdorf)
Chtěl bych říci, že dr. Edvard Beneš prokázal obrovskou odvahu, když se za první světové války pustil do zahraničí na pas, který byl velice chatrně udělán. Dostal se tam na přímé přání Tomáše Masaryka, který měl zoufale málo spolupracovníků v zahraničí. Samozřejmě byl nenahraditelným vyjednávačem v době Versailles, v době, kdy se složitě rýsovaly kontury nové Evropy. Samozřejmě je třeba připomenout pochybovačům také to, že byl to on, který vyjednal hranice československého státu. Bez Edvarda Beneše by hranice naší země vypadaly jinak. A to by si měli přiznat i na sousedním Slovensku, protože stačilo málo, aby pustil otěže vyjednávání Hodžovi, a najednou by se hranice ocitly někde u Nových Zámků. Jestliže naše země měla reálné a řekl bych obranyschopné hranice, ať už to dopadlo jakkoliv, je to zásluha Edvarda Beneše.
Chtěl bych připomenout i to, že Edvard Beneš byl nejen československým, ale také evropským politikem. Nepodlehl nikdy nějakým pokusům o revanš, o pomstychtivost, a přičinil se o to, aby se s našimi sousedy uzavřely řekl bych rovnoprávné rozumné smlouvy. Pomáhal Rakousku z naprostého ekonomického rozvratu a napomáhal také tomu, aby Rakousko dostalo příslušnou finanční půjčku a mohlo překonat rozvrat.
Je nespravedlivé, jestliže z Rakouska a Německa se dnes ozývají výpady proti dr. Edvardu Benešovi, že je dokonce srovnáván s Hitlerem, jak to dokonce učinily již v roce 1991 na Dni vlasti v Kronachu sudetoněmečtí představitelé. Dr. Edvard Beneš se snažil do poslední chvíle dohodnout. Je dnes k dispozici korespondence z druhé světové války s Wenzlem Jakschem, ale Wenzel Jaksch trval na platnosti Mnichovské dohody, a to samozřejmě byla podmínka, kterou žádný československý politik nemohl přijmout.
Je věcí spravedlnosti, aby dr. Edvard Beneš, který se zasloužil několikrát o náš stát jako ministr zahraničních věcí i jako významný evropský politik, dostal svou satisfakci. Žijeme totiž v době, vážení přátelé, kdy jako by chvílemi se vracel duch druhé republiky. Nejvyšší státní vyznamenání dostali lidé jako Čep nebo Zahradníček, kteří v rámci druhé republiky útočili na Čapka, uštvali ho k smrti, stejně tak jako spisovatel Jaroslav Durych. A tito lidé jsou honorováni, oceňováni, dostávají nejvyšší státní vyznamenání. Dr. Edvard Beneš byl několikrát odmítnut z Hradu, dokud tam ještě seděl Václav Havel. Já se samozřejmě tomu nedivím, proč to bylo v této době. Ale dnes je jiná situace, je jiná politická konstelace v naší zemi. Myslím si, že je nesmírně důležité, aby právě Poslanecká sněmovna ocenila zásluhy dr. Edvarda Beneše o náš stát.
Dr. Edvard Beneš nebyl jenom člověkem, který se zasloužil o mezinárodní vztahy Československé republiky, o hranice, o politickou kulturu první republiky, ale byl také mužem, který pronášel velmi kritické soudy o politickém stranictví, varovná slova o politických stranách, které jakoby kolonizují veřejný život a podřizují si ho. Jsou to varovná slova, která jsou zaměřena i vůči této sněmovně, a neměli bychom se odvracet štítivě od člověka, který měl na mysli kultivaci demokratického prostředí, novou podobu demokracie.
Chtěl bych říci, že jestliže Mnichov znamenal debakl předválečné demokracie, dr. Edvard Beneš z toho nevyvodil závěr, že demokracie je zbytečná, že demokracie prohrála, ale to, že prohrála pouze jedna forma demokracie, že o to intenzivněji je třeba vést zápas za hlubší, náročnější a komplexnější formy demokracie. Ve své knize, která vznikla z chicagských přednášek - Demokracie dnes a zítra - v knize, která byla mnohokrát vydána v následné době, která říká hodně i dnešku, samozřejmě předejmul ten směr vývoje, kterým šla Evropa a Severní Amerika po druhé světové válce. Předvídal, že stále složitější problémy světa, jeho propojenost bude vyžadovat mezinárodní součinnost a multilateralismus v politice.
Edvard Beneš není odbytým politikem a myslitelem, ale je politikem a myslitelem, který hovoří i k naší době, k 21. století, se všemi svými přednostmi i slabinami. Je to muž, který nám má co říci, kterému jsme zavázáni. Myslím si, že jsme povinováni historickou spravedlností říci: ano, byl to důstojný žák a nástupce Tomáše Masaryka, zakladatele našeho státu. A bylo by i plivnutí na památku Tomáše Masaryka, pokud by hlasování vyznělo proti iniciativě, která je tu předkládána.
Děkuji vám. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Jako další se do obecné rozpravy přihlásil pan poslanec Karel Šplíchal. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Karel Šplíchal: Paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegově, já už jsem zažil včera takovou dynamickou diskusi, která se mi vůbec nelíbila. Po vystoupení Miloslava Ransdorfa bych chtěl říci, že jako předkladatel jsem si nemyslel, že můj návrh bude nástrojem určitého politického souboje, který by se měl odehrát na půdě sněmovny.
Věřte mi, že mi jde o tuto zemi, že mi jde o určité pilíře československé a české státnosti. Jsem přesvědčen, že mezi ně dr. Edvard Beneš patří. Proto jsem návrh spolu se svými kolegy podával. Odpusťte mi tedy, že vystupuji na závěr a sděluji své stanovisko s tím, že bych velmi rád, abyste podpořili náš návrh a nebrali na zřetel některá vystoupení, která jsou vidět politickým soupeřením na dnešním politickém kolbišti.
Chtěl bych ještě připomenout, že veškeré návrhy, které jsem předkládal - a vlastně dnes už jsem zdůvodňoval druhý - byly předkládány s vědomím, že přispívají k určitému konsensu naší politické scény. Byl bych rád, kdybyste mi to věřili.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z koaličních lavic.)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Pan poslanec Karel Šplíchal byl posledním, který byl přihlášen do obecné rozpravy. Táži se, zda se někdo další hlásí z místa. Protože nikoho nevidím, obecnou rozpravu končím.
Hlásí se pan zpravodaj a zřejmě mi chce sdělit, že v obecné rozpravě padl návrh na zamítnutí předloženého návrhu zákona - byl to návrh výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Nezbývá mi než nechat o tomto návrhu hlasovat.
Pokusím se přivolat z předsálí všechny kolegyně a kolegy, kteří se chtějí zúčastnit tohoto hlasování. Také vás všechny odhlásím. Prosím, abyste se všichni znovu přihlásili svými identifikačními kartami.
***