(14.50 hodin)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní má slovo pan poslanec Jan Mládek.
Poslanec Jan Mládek: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dovolte i mně říci několik krátkých, ale myslím že jasných bodů k této záležitosti. Doktor Beneš byl jednou z nejvýraznějších osob takzvané první republiky a vedle T. G. Masaryka se zasloužil o její vznik, čili nepochybně je tady velký důvod toto ocenění vyslovit, byť to bude formou deklaratorního zákona. Zároveň osoba doktora Beneše je osobou podle mého názoru velmi inspirativní, protože je to člověk, který prošel těmi nejtěžšími zkouškami, jakými politik může projít. Vyzkoušel všechny možnosti, hledal do posledního momentu - snad s výjimkou ozbrojeného odporu - jak řešit výzvy, před kterými stál. Nepřeji nikomu, aby se dostal do podobné situace, protože je těžko říci, jak by to dopadlo.
Doktor Beneš, byť už dávno po smrti, se stal symbolem českého státu a symbolem českých národních zájmů. Chtěl bych proto na vás apelovat, aby tato sněmovna se k němu takto postavila, protože není dobré, když v boji o české národní zájmy z vlastních řad je bodnuta kudla do zad. Naopak, podporou symbolu doktora Beneše, protože doktor Beneš je jednak historická osoba, jednak onen symbol boje za české národní zájmy, by se měl tento parlament za doktora Beneše jako tento symbol postavit.
Zároveň schválením tohoto zákona výrazným způsobem snížíme nebezpečí průlomu restituční hranice, což předpokládám, že je také zájmem většiny poslanců této sněmovny.
Nakonec si dovolím vyjádřit naději, že až tento zákon sněmovna schválí, až bude postaven památník doktoru Benešovi v Sezimově Ústí, že tam tento zákon bude do kamene vytesán.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. S technickou poznámkou se hlásí pan poslanec Walter Bartoš.
Poslanec Walter Bartoš: Děkuji za slovo. Chtěl bych poopravit paní kolegyni Gruntovou, která citovala zákon č. 35/1933. Zákon, který já jsem měl na mysli, je zákon deklaratorní, kdežto ona mluvila o zákonu nikoliv deklaratorním, ale o zákonu, kterým se vyjadřuje, že těmto lidem, to znamená Milanu Rastislavu Štefánikovi a doktoru Aloisi Rašínovi, bude postaven pomník. To je zcela něco jiného, než říkala paní kolegyně Gruntová.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. S faktickou poznámkou se hlásí ještě paní kolegyně Gruntová, poté dostane slovo pan poslanec Kohlíček.
Poslankyně Jitka Gruntová: Já vám děkuji. Kolegyně a kolegové, tady totiž padlo to, že "za zásluhy o stát" nebyl zákon. A tady se říká, že v uznání jejich zásluh o stát. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní má slovo pan poslanec Jaromír Kohlíček.
Poslanec Jaromír Kohlíček: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, jak jistě víte, Česká republika od 1. května 2004 se stane členskou zemí Evropské unie. Směrování české zahraniční politiky k integraci v rámci Evropy není věcí novou. První integrační proces v Evropě byl neúspěšně nastartován českým králem Jiřím z Poděbrad v roce 1463, a jak jistě víte, na trajektorii k 1. květnu 2004 jedním z nejvýznamnějších kroků bylo po první světové válce založení Společnosti národů. Byl to právě doktor Beneš, který byl prvním předsedou této společnosti, který se významně zapsal do historie tím, že byl v čele mírových snah uvnitř Evropy.
A já se domnívám, že jednou takovou fasetou, jedním takovým signálem, který vzejde z této sněmovny podle toho, jak se zachováme k tomuto zákonu, bude právě to, jestli podporujeme směrování České republiky do evropské integrace, neboli jestli sledujeme směr, který naznačil na začátku 20. století v čele zahraniční politiky nové Československé republiky doktor E. Beneš, nebo jestli chceme jít jiným směrem.
Proto bych doporučoval, abychom tento zákon skutečně přijali. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Laštůvka. Vidím ale pana zpravodaje, který má přednostní právo k vystoupení, takže to nechávám na vás, zda ho využijete.
Poslanec Václav Nájemník: Jenom kratičce. Já jsem se dostal do takové euforie, že jsem zapomněl uvést, že petiční výbor na svém jednání projednal tento zákon. Ještě důležitější je uvést, že došel k názoru ve shodě s legislativou, že by bylo dobré podat pozměňovací návrh. Tento pozměňovací návrh ve druhém čtení uvádím.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Pane zpravodaji, já vás upozorňuji, že probíhá obecná rozprava, takže vystupte s pozměňovacím návrhem až v rozpravě podrobné.
Poslanec Václav Nájemník: Dobře, podám návrh v podrobné rozpravě.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Nyní prosím pana poslance Laštůvku, aby vystoupil.
Poslanec Vladimír Laštůvka: Děkuji, paní předsedající. Dámy a pánové, patřím k těm, kteří nepovažují tuto iniciativu za příliš šťastnou, ale ta iniciativa je zde, ať chceme, nebo nechceme, a musíme se k ní beze zbytku vyslovit.
Chtěl bych poukázat na to, že ač pohledy a názory na osobnost druhého československého prezidenta Edvarda Beneše jsou jakékoliv, v tento okamžik toto hlasování není banální, není to banální jednání. Ať chceme, či nechceme, je to vyslovení soudu nad Edvardem Benešem i nad kusem československých dějin. Není nejmenších pochybností o tom, že Edvard Beneš byl výrazná osobnost československé státnosti, že stál u zrodu Československé republiky, stál u zrodu obnovení Československé republiky po druhé světové válce. O tom nemůže mít nikdo nejmenších pochyb. Či snad chcete srovnávat roli Klementa Gottwalda v Moskvě, Emila Háchy v Praze nebo Edvarda Beneše v Londýně při obnovení československé státnosti? I o tom se nyní hovoří.
Nediskutujme tolik - promiňte mi to - o marginálních argumentech, zda takový zákon má být jeden, dva nebo pět. V tento okamžik hovoříme o něčem, co je součástí národního povědomí a českých dějin. I takové chvíle se nám přihodí a je na nás, jak v tomto rozhodnutí obstojíme.
Opakuji, není to banální. Budu v každém případě hlasovat pro tuto předlohu.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní vystoupí zatím jako poslední přihlášený pan poslanec Ransdorf.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, dovolte mi začít určitou osobní vzpomínkou. Já pocházím z kraje, který je blízko Kožlan, kde se narodil 28. května 1884 doktor Edvard Beneš, a vím, že v tomto kraji lidé vždy vzpomínali, že i když se v něm v pozdějších letech vyskytoval málo, kdykoliv navštívil tuto oblast, tuto končinu, vždy to byla pro lidi v tomto kraji obrovská událost, zejména po roce 1945, když se vrátil a dokumentoval, že splnil slib, který dal národu v roce 1938, že má i pro případ katastrofy svůj plán, tak tehdy ho vítaly opravdu zástupy. Vím, že moji rodiče vzpomínali na tuto událost, a já se domnívám, že je věcí určité historické spravedlnosti, aby toto hlasování dopadlo ve prospěch návrhu.
***