Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2002 – 2006

(14.10 hodin)
(pokračuje Klaus)

Existuje mnoho argumentů o tom, že u nás narůstá státní i veřejnoprávní dirigismus, že mohutní byrokratický aparát a že se rozšiřuje houština zákonů a nařízení, které stále více zasahují do stále více oblastí našich životů. Zvláště nebezpečné je to, že je to všechno provázeno sliby, které stát nemůže zabezpečit. Ty působí demoralizačně a vedou k pasivitě, zatímco naše země potřebuje více než cokoliv jiného osobní a občanskou aktivitu.

Zmínil jsem občanské svobody. Velmi bych si přál, abychom o svobodě a její nezastupitelnosti nemluvili ideologicky. Místo silných slov a vznešených frází se pozorně a ještě pečlivěji než dosud podívejme na každý zákon, který schvalujeme, uvědomme si, jaké má vedlejší účinky, jaké zavádí úřadování a regulaci a jaké má v synergii se všemi ostatními opatřeními rozkladné účinky. Pokusme se vytvořit čistší, efektivnější a rovnoprávnější vztah občanů a státu.

K třetímu bodu. Nedávno jsme absolvovali referendum o vstupu České republiky do Evropské unie. Naši občané v něm dali najevo, že si ve své zřetelné většině přejí zúčastnit se procesu evropské integrace, že si přejí podílet se na jeho přínosech a výhodách a že pro ně vstup do unie nemá žádnou smysluplnou alternativu. Nepovažovali za nutné hledat jiné integrační seskupení, nechtěli zůstat v integrující se Evropě izolováni. Tento krok je tedy již za námi a nikdo z nás by se neměl snažit znovu ho rozehrávat. Je třeba jít dále.

Naše rozhodování a naše historická zodpovědnost v žádném případě není u konce. Evropská unie není institucí statickou, v žádném případě není institucí neměnnou. Je institucí, ve které minimálně od poloviny osmdesátých let probíhá nepřetržitý a v poslední době značně se zrychlující integrační pohyb. Tohoto pohybu si musíme být vědomi a na prováděné změny musíme aktivně reagovat. Některé z nich jsou téměř neznatelné a podstatu Evropské unie výrazně nemění. Jiné však znatelné jsou a Evropské unii dávají novou kvalitu.

Mezi tuto druhou skupinu nepochybně patří i projekt evropské ústavy. Ta ve své dnešní verzi předložené Konventem signalizuje zlomový přechod od převážně mezivládního charakteru samotné podstaty evropské integrace k modelu evropského státu, který bude mít svou vlastní identitu a v němž dnešní svrchované státy budou spíše připomínat dnešní vnitrostátní regiony těchto států. Uvědomme si to do všech důsledků. Nedopusťme, aby byla naše debata svedena na scholastické disputace o tom, jak velký krok bude v tomto ohledu znamenat právě ta či ona věta v evropské ústavě.

O tom, že je to změna kvalitativní, nemůže být sebemenších pochyb. Je úkolem všech politických institucí České republiky, ale - o tom jsem přesvědčen - jejího Parlamentu především, aby se nad důsledky tohoto kroku, který asi nikdo z nás nemá sílu zásadně ovlivnit, pořádně zamyslely a aby vyhodnotily, co všechno z něho bude vyplývat pro budoucí existenci českého státu, pro naše dějinné jistoty, pro naši národní identitu, pro naši svobodu, pro naši prosperitu. Domnívám se, že je také naprosto nezbytné, aby k této věci po projednání v Parlamentu mohli promluvit i občané formou referenda.

Své vystoupení jsem uvedl, a tím přicházím k závěru, výčtem tří hlavních okruhů problémů, které podle mého názoru samy o sobě, ale o to více ve svém souhrnu představují pro naši zemi v dnešní době největší výzvu. Chci vyjádřit naději, že už je za námi období, kdy byla tato zásadní témata do značné míry hrou mezi jednou polovinou zákonodárného sboru, který tvoří a podporuje vládní koalici, a druhou polovinou, která reprezentuje občany stojící na opačných názorových pozicích. Nyní je třeba si maximálně naslouchat, je třeba opustit nejenom výsostně ideologické pozice, ale i osobní zájem jednotlivých poslanců či parlamentních frakcí. Hledejme pospolu nejvyšší společný jmenovatel zájmu České republiky. Řešení, o které musíme usilovat, není řešením pro tento či příští rok, pro jedno volební období, ale spíše pro následující desetiletí. Dobře víme, že role prezidenta republiky při jejich řešení není dominantní, zodpovědnost je převážně na vládě a Parlamentu. Hledejme proto všichni, jak bychom k řešení nejlepšímu pro Českou republiku mohli co nejvíce přispět. Já jsem k tomuto hledání připraven a věřím, že vy všichni také.

Pokračování beze změny možné není. Předpokládám, že to všichni dobře víme.

Děkuji za vaši pozornost. (Dlouhotrvající potlesk, prezident usedá vedle stolku předsedy sněmovny.)

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Pane prezidente, já vám děkuji za vaše vystoupení, za váš názor, který tady zazněl.

My k tomuto bodu žádnou rozpravu neplánujeme. Jen bych rád řekl, že bych si také přál, aby Poslanecká sněmovna se stala místem, kde se povede diskuse o řadě problémů, které přesahují horizont jednoho volebního období, a takto chápanou úlohu politické reprezentace za sebe rád přijímám. Rád bych také vyjádřil přesvědčení a těším se na to, že zahájíme éru pravidelnější komunikace mezi Poslaneckou sněmovnou a vámi.

(Potlesk, prezident se loučí s předsedou Poslanecké sněmovny.)

Pan prezident se omlouvá, takže já mu děkuji za návštěvu a v této chvíli se s ním loučím. (Prezident za potlesku odchází.)

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, budeme pokračovat v našem jednání podle schváleného pořadu.

A nyní tedy začneme projednávat bod

Projednávání bylo přerušeno před zahájením podrobné rozpravy.

***