(10.50 hodin)
(pokračuje Boháčková)
Za druhé. Dosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 3 a 4.
Za třetí. V § 60b odst. 1 se za slova "60a odst. 1" doplňují slova "a 2".
Dovolte mi, abych krátce tento pozměňovací návrh zdůvodnila. Pozměňovací návrh se předkládá v souvislosti se zrušením vyhlášky č. 19/1991 Sb., o pracovním uplatnění a hmotném zabezpečení pracovníků dlouhodobě nezpůsobilých k dosavadní práci, která dosud ukládala v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, který vyžaduje zákonnou úpravu, v uvedených případech zaměstnavatelům povinnost poskytovat odstupné, a to v rozsahu výrazně přesahujícím nárok dnes obsažený v § 60a odst. 1 zákoníku práce. Přijetím pozměňovacího návrhu bude možné takové nároky sjednávat způsobem obvyklým v zemích Evropské unie v rámci kolektivního vyjednávání, a umožnit tak oběma smluvním stranám, aby zvážily ekonomické možnosti zaměstnavatelů takové nároky hradit. Současně se odstraní diskriminace českých důlních společností, na které se současná vyhláška vztahuje, v podmínkách společného evropského trhu, a vytvoří jim tak rovné podmínky v hospodářské soutěži. Navržená úprava, která nemá dopad na státní rozpočet, se bude vztahovat i na zaměstnavatele ostatních odvětví a rozšíří jim tak prostor pro provádění aktivní personální politiky.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Boháčkové. Hovořit bude pan poslanec Tomáš Dub a připraví se paní poslankyně Milada Emmerová.
Poslanec Tomáš Dub: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych přednesl pozměňovací návrhy ke sněmovnímu tisku 261.
Zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, se mění takto:
1. V § 65 odst. 3 se věta třetí nahrazuje větou: "Jestliže zaměstnavatel nemá pro zaměstnance takovou práci, jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele (§ 130); jestliže zaměstnanec takovou práci odmítne, jde o překážku v práci na jeho straně, při níž mu přísluší náhrada mzdy ve výši poloviny průměrného výdělku přede dnem skončení výkonu funkce."
2. V § 65 odst. 3 se za větu třetí vkládá věta: "V případech podle předchozí věty je současně dán výpovědní důvod podle § 46 odst. 1 písm. c); odstupné poskytované zaměstnancům při organizačních změnách náleží jen v případě rozvázání pracovního poměru po odvolání z funkce v souvislosti s jejím zrušením v důsledku organizační změny."
Zdůvodnění. Je potřebné změnit nynější nevhodnou právní úpravu obsaženou v ustanovení § 65 odst. 3, na jejímž základě nelze dát výpověď zaměstnanci, který po odvolání či vzdání se "jmenované" vedoucí funkce odmítne nastoupit do jiné nabízené pracovní pozice, avšak je nepřijatelné, aby doba po tomto odmítnutí práce až do skončení pracovního poměru byla považována za překážku v práci na straně zaměstnavatele, jak to předpokládá vládní návrh, nyní projednávaný sněmovní tisk č. 261. Zaměstnavatel totiž splnil svoji zákonnou povinnost a nabídl zaměstnanci jeho další pracovní zařazení. Vládní návrh nesprávně vychází z toho, že celou situaci zapříčinil zaměstnavatel tím, že zaměstnance z funkce odvolal. To je však jeho právo, stejně jako je právem zaměstnance se funkce vzdát -překážka v práci na straně zaměstnavatele by dokonce vznikala i v tomto druhém případě.
Touto obecnou úpravou zákoníku práce se řídí i odvolání úředníků dle zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků. Odvolání úředníka je však možné jen v taxativně stanovených případech - blíže § 12 zákona č. 312/2002 Sb. Právně čistším řešením by bylo stav po odmítnutí nabídnuté práce posoudit jako překážku v práci na straně zaměstnance. Nepřijatelné je rovněž řešení, aby zaměstnanec, který odmítl přejít na novou pracovní pozici, měl nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku, což z výše citovaného vládního návrhu vyplývá. Zaměstnavatel by tak byl vlastně potrestán za dodržení zákona.
Protože však odmítnutí nabízené práce je právem zaměstnance, měla by mu náhrada výdělku příslušet v částečné výši 50 % průměrného výdělku, avšak vypočteného zásadně z jeho výdělku, který mu příslušel ve vedoucí funkci. Toto použití průměrného výdělku je účelné v textu upřesnit, neboť při uplatnění vládního návrhu by mohlo být sporné, zda při zjišťování nového průměrného výdělku by ten neměl být posuzován jako pravděpodobný ve vztahu k možnému výdělku, který by zaměstnanci příslušel na pracovním místě, které odmítl. Právní úprava poskytování odstupného zůstává beze změny.
A k zákonu č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, navrhuji, aby se změnil takto:
1. V § 4 se doplňuje odst. 4, který včetně poznámky pod čarou č. 6a zní: "(4) Vedoucí úředník je do své funkce jmenován vedoucím úřadu, nestanoví-li zvláštní předpis jinak. 6a).
Poznámka pod čarou 6a): Např. zákon č. 131/2001 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů."
Zdůvodnění k bodu 1 (§ 4). Toto ustanovení by odstranilo výkladový problém, který vznikl při aplikaci tohoto zákona. V současné době totiž není jednoznačně stanoveno, zda existují jen jmenovaní vedoucí úředníci, anebo zda existuje i skupina "nejmenovaných" vedoucích úředníků, kteří pracují jen na základě uzavřené pracovní smlouvy - v některých úřadech jsou takto zaměstnáni vedoucí oddělení. Zároveň by bylo vhodné vložit do textu zákona odkaz pod čarou na konkrétní ustanovení zvláštního právního předpisu, kterým je např. v podmínkách hlavního města Prahy zákon č. 131/2001 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů.
2. V § 7 odst. 1 písm. b) se za slovo "poměru" vkládají slova "na dobu neurčitou".
Zdůvodnění. V praxi působí značné potíže, pokud chce zaměstnavatel uvedený v § 7 zaměstnat úředníka na dobu určitou, z důvodů uvedených v § 10 zákona. Mnohdy je pro zaměstnavatele nesmyslné vybírat ve výběrovém řízení někoho, kdo u něho bude pracovat méně jak půl roku. Proto navrhuji, aby i zaměstnavatelé uvedení v tomto ustanovení měli možnost využít stejného režimu jako zaměstnavatelé uvedení v § 6, kteří nemusí při uzavírání pracovního poměru na dobu určitou činit veřejnou výzvu. Navrhovaná možnost přijímat nové úředníky na dobu určitou bez výběrového řízení se tak nebude vztahovat na funkce jmenovaných úředníků, tj. vedoucích úředníků.
3. V § 9 odst. 2 písm. c) se za slovo "seznam" vkládají slova "a pořadí".
Zdůvodnění. Tento návrh vychází z potřeby praxe a smyslu institutu výběrových řízení vůbec. Vedoucí úřadu by měl mít možnost výběru podle komisí doporučeného pořadí uchazečů. Pořadí by výběrová komise stanovila vždy podle toho, kteří kandidáti nejlépe splňují požadavky uvedené v oznámení o vyhlášení výběrových řízení, protože tyto údaje mají možnost nejlépe posoudit právě oni v samotném průběhu daného výběrového řízení. Vedoucí úřadu, pokud není členem výběrové komise, nemá zpravidla dostatek informací ke svému rozhodnutí "od stolu".
Doplněný text zákona by zněl takto: "Seznam a pořadí uchazečů, kteří předložili úplné přihlášky, včetně dokladů podle § 6 odst. 4 splňují předpoklady podle § 4 nebo podle § 5 a splňují požadavky stanovené v oznámení."
4. V § 10 se doplňuje odst. 3, který zní: "(3) Pracovní poměr uzavřený s úředníkem na dobu určitou nelze změnit na pracovní poměr na dobu neurčitou."
Zdůvodnění. Toto ustanovení, které souvisí s navrhovaným bodem 2, stanoví výslovný zákaz změny pracovního poměru úředníka z doby určité na dobu neurčitou. Jde o pojistku proti možnému obcházení zákona, konkrétně ustanovení § 7, které stanoví povinnost konání výběrových řízení pouze při vzniku pracovního poměru úředníka na dobu neurčitou, a tudíž ne při jeho změně.
5. V § 17 odst. 5 se slovo "nejvýše" nahrazuje slovem "nejméně".
Zdůvodnění. Současná právní úprava fakticky omezuje rozsah vzdělávání úředníků. Ve většině případů je rozsah 18 pracovních dnů vyčerpán již absolvováním povinného vzdělávání podle zákona o úřednících, tj. účastí na adaptačním kursu, přípravou na zkoušku zvláštní odborné způsobilosti a případně vzděláváním vedoucích úředníků.
***