(10.30 hodin)
(pokračuje Páralová)
Nesmyslně se tak ukládá informovat zaměstnance o tom, že není porušován zákon.
Pokud jde o informaci o nabídce volných pracovních míst na dobu neurčitou, návrh vytváří dojem, že zaměstnavatel je povinen taková pracovní místa vytvářet, ačkoliv mu to žádná právní norma konkrétně neukládá, a to ani v navrženém novém znění § 30. Navržená informační povinnost by byla navíc nadbytečná, neboť je již obsažena v nynějších obecněji formulovaných povinnostech podle § 18 odst. 2 písm. d) až f).
Za třetí. Za bod 12 se vkládá nový bod 12a, který zní: 12a. V § 47 se odst. 2 zrušuje. V § 47 odst. 3 větě první se slova "popřípadě mu je zajistit," zrušují a ve větě druhé se slova "Tyto povinnosti zaměstnavatele zanikají" nahrazují slovy "Tato povinnost zaměstnavatele zaniká".
Odůvodnění. Odst. 2 § 47 nařizuje zaměstnavateli, že je povinen zajistit zaměstnanci nové vhodné zaměstnání, a to podle potřeby i s pomocí svého nadřízeného orgánu. Dnes již žádný nadřízený orgán zaměstnavatelů, alespoň v nestátní sféře, neexistuje. Tento paragraf se týká osamělých zaměstnanců trvale pečujících o dítě mladší než 15 let a osob se změněnou pracovní schopností, nezabezpečených důchodem při výpovědi pro nadbytečnost podle § 46 odst. 1 písm. c), a dále zaměstnanců ohrožených nemocí z povolání a při dovršení nejvyšší přípustné expozice. Ustanovení je v současné době velice kontraproduktivní, zaměstnavatelé se vyhýbají zaměstnávání těchto zaměstnanců, a je tak i v neprospěch samých zaměstnanců. Jsou časté i případy, kdy se výpovědní doba podle tohoto ustanovení prodlužuje o rok i více. Tato ochrana má administrativní povahu. Nehledě k tomu, že nadřízený orgán zaměstnavatele, jak jsem říkala, dnes již neexistuje.
Za čtvrté. Za bod 12 se vkládá nový bod 12b, který zní: 12b.
1. V § 48 odst. 1 písm. d) se slova "trvale pečují alespoň o jedno dítě mladší než 3 roky" nahrazují slovy "čerpají rodičovskou dovolenou".
2. V § 49 písm. c) se slova "trvale pečují o dítě mladší než 3 roky" nahrazují slovy "čerpají rodičovskou dovolenou.
Odůvodnění. Současná právní úprava ve znění platném od 1. ledna 2001 stanoví zákaz výpovědi při trvalé péči o dítě do tří let věku, a to z důvodu rovnosti, shodně pro zaměstnankyni i zaměstnance. Tím došlo k průlomovému rozšíření okruhu takto chráněných osob o muže, kteří ovšem ve skutečnosti nečerpají rodičovskou dovolenou a chodí do práce. Přitom postačuje, že zaměstnanec žije ve společné domácnosti s malým dítětem, o něž běžným způsobem pečuje. Je však nepropustitelný výpovědí ze strany zaměstnavatele, a to ve smyslu ustanovení § 49 písm. b) a c), a dokonce z důvodu závažného porušení pracovní kázně nebo jejího soustavného méně závažného porušování. Takováto ochrana zaměstnanců při porušování pracovních povinností je ve světě nevídaná.
Proti tomuto návrhu je obvykle argumentováno tím, že by to přineslo snížení ochrany těch žen, které nečerpají rodičovskou dovolenou. Jejich počet je však v praxi velmi nízký a ani v tomto případě není důvod k tomu, aby takovéto zaměstnankyni nebylo možné dát výpověď pro porušování pracovní kázně. Proto je potřebné stanovit zákaz výpovědi nikoliv po dobu trvalé péče o dítě do tří let věku, ale po dobu čerpání rodičovské dovolené. Okruh chráněných zaměstnanců by tímto byl spravedlivě redukován nejen při výpovědi z důvodů porušení pracovní kázně, ale též pro nadbytečnost, zdravotní nezpůsobilost zaměstnance a pro nesplňování předpokladů či požadavků pro výkon práce, včetně neuspokojivých pracovních výsledků.
Za páté. K bodu 13. § 50 se zrušuje.
Odůvodnění. Dle § 50 může dát zaměstnavatel zaměstnanci se zdravotním postižením výpověď jen se souhlasem úřadu práce. Z tohoto důvodu zaměstnavatelé nepřijímají zaměstnance se změněnou pracovní schopností do pracovního poměru na dobu neurčitou. Obávají se, že by zaměstnance nemohli propustit ani v případě neuspokojivých pracovních výsledků, zdravotní nezpůsobilosti nebo nadbytečnosti. O přijetí tohoto ustanovení k této změně zákona mě již několikrát žádali vozíčkáři. Bohužel se to nedaří.
Za šesté. Za bod 15 se vkládá nový bod 15a, který zní: 15a.
1. § 84 odst. 2 zní: "(2) Při rovnoměrném rozvržení pracovní doby na jednotlivé týdny se stanovená týdenní pracovní doba rozvrhuje tak, aby délka směny nepřesáhla 9 hodin."
2. V § 85 odst. 2 se věta první zrušuje.
Odůvodnění. Dosavadní právní úprava, která stanoví limity pro rovnoměrné rozvržení pracovní doby, což je rozdíl délky pracovní doby připadající na jednotlivé týdny, když rozdíl délky pracovní doby připadající na jednotlivé týdny nepřesáhne tři hodiny a délka směny nepřesáhne devět hodin, a současně negací těchto dvou limitů vymezuje nerovnoměrné rozvržení pracovní doby, způsobuje problémy zejména v nepřetržitých provozech a tam, kde je pracovní doba fakticky rozvrhována nerovnoměrně na jednotlivé týdny, avšak délka směny nesmí z důvodu bezpečnosti práce překročit osm hodin. Z důvodu zjednodušení dosavadní právní úpravy a odstranění problémů při rozvrhování pracovní doby se navrhuje stanovit pouze jeden limit, který by rozlišoval rovnoměrné a nerovnoměrné rozvržení pracovní doby. Při rovnoměrném rozvržení pracovní doby bude délka pracovní doby připadající na jednotlivé týdny vždy stejná.
Za sedmé. Za bod 15 se vkládá nový bod 15b, který zní: 15b. V § 89 odst. 1 se věta první nahrazuje větou: "Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce přestávku v práci na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut; mladistvým musí být tato přestávka poskytnuta nejdéle po 4,5 hodinách nepřetržité práce."
Odůvodnění. Stávající právní úprava přestávek v práci se v praxi neosvědčila. V případech, kdy zaměstnanci musí čerpat přestávku na jídlo a oddech již v dopoledních hodinách vzhledem k tomu, že jejich směna začala brzy ráno, vyvolává nepříznivé dopady v jejich životním rytmu. Při organizování závodního stravování jsou zejména zaměstnavatelé s větším počtem zaměstnanců často nuceni stanovit pro některá pracoviště začátek přestávky ještě mnohem dříve, tak aby se všichni zaměstnanci mohli ve stravovacím zařízení vystřídat, popřípadě nejsou schopni uvedené ustanovení zákoníku práce dodržet vůbec. V souladu s článkem 4 směrnice Rady č. 93/104/ES, o určitých aspektech úpravy pracovní doby, se navrhuje, aby přestávky na jídlo a oddech se poskytovaly nejdéle po šesti hodinách nepřetržité práce, s výjimkou mladistvých, kdy se přestávka na jídlo a oddech poskytne po 4,5 hodinách nepřetržité práce v souladu s článkem 12 směrnice Rady č. 94/34/ES.
Za osmé. Za bod 15 se vkládá nový bod 15c, který zní: 15c. V § 89 odst. 4 se slovo "směny" nahrazuje slovy "pracovní doby".
Odůvodnění. Podle stávající právní úpravy se přestávky na jídlo a oddech neposkytují na začátku a konci směny. Pojem směna je v ustanovení § 83 odst. 3 definován tak, že je to část stanovené týdenní pracovní doby bez práce přesčas. Jestliže na směnu navazuje práce přesčas, působí současné znění ustanovení § 89 odst. 4 nejasnosti v tom, že přestávku nelze poskytnout před začátkem práce přesčas, ale naopak ji lze poskytnout na konci této práce, tj. před odchodem z pracoviště. Navrhovaná úprava odstraní tyto výkladové nedostatky.
***