(10.10 hodin)
(pokračuje Páralová)
V době svého vzniku měl navíc své významné opodstatnění. Stát se v době komunistické totality zmocnil dvou pozic. Na jedné straně byl mocenským orgánem se vším všudy a na straně druhé byl stát i jediným zaměstnavatelem. Z tohoto sevření potom člověk jednotlivec neměl úniku. Zákoník práce proto tehdy vznikl jako protiváha absurdně silné pozice státu, jako ochrana alespoň některých práv zaměstnanců.
Po roce 1990 se situace diametrálně změnila a je absurdní, že v roce 2003 stále ještě platí pro naše pracovní právo stejné zásady jako v roce 1965, kdy měl stát výrazné mocenské postavení a kdy byl jediným zaměstnavatelem. Právě proto se v něm prolínají povinnosti zaměstnavatele a státu. Zákoník práce ukládá zaměstnavateli povinnosti, které mu nepřísluší, které nejsou jeho, ale patří státu.
Evropské směrnice jsou zapracovávány do totalitního zákoníku někdy lépe, ale většinou nešťastně. Předkladatelé zákonů by proto měli mít stále na paměti, že směrnice Evropské unie neurčují konečné znění paragrafů, ale určují cíle a směry, kudy bychom se měli ubírat. Není třeba je doslova opisovat do našich zákonů. Vždyť právě výjimky zakomponované do směrnic po dlouhých a složitých jednáních na evropské úrovni nám poskytují prostor pro zlepšení pozice našich firem v soutěži na evropském trhu a ten bychom se měli snažit bezezbytku využít a udržet.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, nutně bychom potřebovali nové pracovní právo, abychom konečně ze sebe setřásli rigidní těsné paragrafy, aby se konečně uvolnila smluvní volnost a zbytečně se neblokovala iniciativa pracovitých a schopných lidí v době, kdy stojíme přede dveřmi Evropské unie, ve všech pádech se skloňuje slovo konkurenceschopnost a nezaměstnanost stále stoupá. Musíme však ještě mnoho věcí domyslet, například vyřešit vztah pracovního práva k právu občanskému, vztah mezi zaměstnavatelem a státem a samozřejmě musíme vyřešit i diskriminaci, ale ne tak, jak nám byla předložena v novele právě projednávané. Při tom všem musíme respektovat ekonomické podmínky, evropský kontext i naši tradici, politické klima i právní řád, do něhož chceme zasáhnout.
Za třináct let jsme nenašli dost sil nebo možná dost odvahy k tomu, abychom se konečně s naším vysloužilým zákoníkem práce rozloučili. Každou jeho úpravou snižujeme jeho původní kvalitu a každou úpravou stále více snižujeme i autoritu pracovního práva. Nabalujeme, nabalujeme, záplatujeme, záplatujeme, a ono se nám to stále více trhá vedle. Domnívám se, že toto nabalování a záplatování je velmi nešťastné.
Fakt, že při každé změně evropských směrnic měníme zákony, nesvědčí stabilitě našeho právního řádu ani nepřispívá k právní jistotě občanů, a proto pokládám za svou povinnost podat návrh na zamítnutí této vládní novely zákoníku práce.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk v pravé části sněmovny.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Aleně Páralové. V obecné rozpravě vystoupí jako další pan poslanec Tomáš Vrbík a připraví se pan poslanec Zralý.
Poslanec Tomáš Vrbík: Dámy a pánové, já budu o poznání kratší ve svém vystoupení. Já bych se chtěl pouze vyjádřit k tomu pozměňovacímu návrhu, který předložil výbor pro sociální politiku, který se týká té povinnosti, že by zaměstnavatelé vypláceli 0,3 % z objemu mzdových prostředků na činnost příslušné rady zaměstnanců či odborové organizace.
Já jsem přesvědčen o tom, že ta samotná euronovela je v pořádku, že není problém ji schválit, ale považuji za poměrně nešťastné pokusit se při projednávání této euronovely připojit v rámci jednávání výborů téma, které v podstatě věcně s touto novelou nesouvisí. Já si myslím, že - a souhlasím s tím, co tady říkala paní poslankyně - že v tuto chvíli zatěžujeme naše zaměstnavatele dostatečně a že přicházet s dalším takovýmto návrhem není příliš v pořádku. A myslím si, že bychom tento návrh neměli podpořit, že bychom měli zůstat u toho původního vládního návrhu a tento pozměňovací návrh, který zazněl, můžeme diskutovat dále, můžeme ho diskutovat v jiných souvislostech, ale ne v souvislosti s euronovelou, která se prostě věcně netýká tohoto tématu.
Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Vrbíkovi a prosím, aby se slova ujal pan poslanec Zralý.
Poslanec Antonín Zralý: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, paní a pánové. Několik vět k pozměňujícímu návrhu přijatému na schůzi výboru pro sociální politiku a zdravotnictví v souvislosti s projednáváním návrhu zákona, kterým se mění zákon číslo 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a dále, to znamená sněmovní tisk číslo 261.
Jaké tedy důvody vedly k pozměňujícímu návrhu. Za prvé. Je to důvod plošného výkonu odborových aktivit pro a za všechny zaměstnance. Dle platného zákoníku práce jsou odborové organizace významným subjektem pracovněprávních vztahů. Z 270 paragrafů jsou zainteresovány na provádění 29, to je na 11 % celkového počtu. Odborové orgány za účelem dosažení shody mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci projednávají například ekonomickou a finanční situaci zaměstnavatele, právní postavení a předmět jeho činnosti, zamýšlené strukturální změny, racionalizační nebo organizační opatření v souvislosti s hromadným propouštěním zaměstnanců. Dále normování práce, změny organizace práce, systém hodnocení, odměňování, školení a vzdělávání zaměstnanců atd. Odborové orgány spolurozhodují se zaměstnavatelem o pracovních řádech, o době čerpání na zotavenou a i o stanovení přídělu do fondu kulturních a sociálních potřeb. Projednávají, resp. poskytují též předchozí souhlas pro převedení zaměstnanců na jinou práci nebo propuštění. Spolurozhodují o provedení ročních prověrek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Odborové orgány zabezpečují výkon společenské kontroly nad dodržováním ustanovení pracovněprávních předpisů, vnitřních předpisů zaměstnavatele a závazků vyplývajících z kolektivních smluv. Zabezpečují též výkon společenské kontroly nad bezpečností a ochranou zdraví při práci. Zde jsou kompetentní přímo práci zakázat, pokud je zřejmé bezprostřední ohrožení života nebo zdraví. Stejně tak mohou zakázat i práci přesčas a práci v noci, která by bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců ohrožovala. A v neposlední řadě je velmi významnou společenskou funkcí odborů také dojednávání kolektivních pracovních vztahů a podmínek práce prostřednictvím kolektivních smluv. Kolektivní smlouvy nejsou jen prostým souhrnem mzdových, pracovněprávních a sociálních nároků zaměstnanců, ale historicky prověřeným institutem firemního práva a osvědčeným tvůrcem i regulátorem firemního klima a vztahů.
Z přehledu odborových aktivit je zřejmé, že jde o kvalifikované a společensky významné činnosti, které tedy odbory ze zákona zabezpečují pro, jak jsem již uvedl, a za všechny zaměstnance, bez ohledu, zda tito zaměstnanci jsou odborově organizovaní, či nikoli. Do financování výkonu těchto činností je proto opodstatněné mzdy celého pracovního kolektivu zapojit.
Druhým důvodem podání návrhu jsou úspory mzdových a personálních nákladů podnikatele. Podle § 18 a § 52 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen, pokud u něj nepůsobí příslušný odborový orgán, seznamovat každého jednotlivého zaměstnance se zásadními otázkami činnosti svého podniku včetně opatření souvisejících se strukturálními a racionalizačními změnami i s hromadným propouštěním zaměstnanců. Náklady zaměstnavatele na organizování těchto periodických, resp. jednorázových informačních a dojednávacích kampaní mohou významně převýšit navrhovaný roční příspěvek na činnost odborové organizace.
Další, ještě významnější úspora nákladů zaměstnavatele přímo související s činností odborové organizace je využití ustanovení § 130 zákoníku práce k uzavírání dohod o náhradě mzdy zaměstnanců při překážkách v práci na straně zaměstnavatele.
***