(18.20 hodin)
(pokračuje Bartoš)
V souvislosti s tím si dovolím malou komparaci. Za předchozí socialistické vlády, tedy přibližně do roku 2000, byla percentuální výše rozpočtu někde kolem 12 %. Za vlád Václava Klause dosahovala výše 16,6 v roce 1995 a v roce 1996 až dokonce 16,9. To je jen malá komparace.
Když se podíváme podrobně na rozpočet, zjistíme, že konstrukce členění kapitoly Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy navíc neobsahuje argumentační podklad pro uváděná čísla, např. o potřebách a důvodech rozpočtových částek. Čili jsou tam nějaká čísla a není zdůvodněno, proč se jedná o tato čísla. Očekávám zřejmě od pana ministra Sobotky, možná od paní ministryně Buzkové, která zde bohužel není, že mi bude argumentováno, že nemohu takto srovnávat kapitolu školství, neboť část výdajů, které dříve hradila kapitola, je hrazena vlastně kraji. Jak jsem se díval na další částky, které mají jít na kraje, tak ta částka je velmi nízká, takže celkové výdaje rozpočtu školství tvoří asi 10,6 %. Myslím si, že to je ve srovnání s 16,9 dost málo.
Kapitola číslo 333 je třetí nejvyšší kapitolou po všeobecné pokladní správě a rozpočtu kapitoly Ministerstva práce a sociálních věcí. Na rozdíl např. od výloh týkajících se podpor poskytovaných ze státního rozpočtu na hospodaření v lesích se žádná část příloh rozpočtu podrobněji výdaji na školství nebo předkládanými metodami alokace prostředků nezabývá. A tak rozpočet navozuje spíše otázky, než aby poskytoval odpovědi. Otázky typu: Proč výdaje na státní správu ve školství jsou přibližně o 100 mil.vyšší než na podporu v oblasti mládeže a tělovýchovy a navíc je na platy ve státní správě poukazováno o dalších 308 mil. více? Proč na veřejné zakázky, označené však poznámkou jako výdaje na vědu a výzkum, je alokováno právě 10 mil.? Proč výdaje na vysoké školy tvoří zhruba čtvrtinu částky na regionální školství? Jak bude utracena ona více než 1 mld. plánovaná v programu státní informační politiky? Jak bude utraceno plánovaných přibližně 20 mil. na protidrogovou politiku a prevenci kriminality? Bude utraceno účelněji než v minulosti, nebo tomu bude stejně? Podobných otázek by bylo možno vznést více a musím se přiznat, že jsem na ně nenašel v návrhu státního rozpočtu na rok 2004 odpovědi, které by byly přesvědčivé.
Podobně bez jakéhokoli předběžného jednání nebo poskytnutí argumentace o nezbytnosti obsahuje v kapitole F, to je financování programů, návrh řadu konkrétních akcí a sněmovna je žádána, aby jejich realizaci stvrdila hlasy poslanců bez zdůvodnění. A hlavně - a to je podle mého názoru velmi důležité - rozpočet je konstruován evidentně tak, že neobsahuje žádné systémové změny, které by zajistily vyšší efektivnost investovaných prostředků.
V případě regionálního školství se sice ministerstvo školství zbavilo zřizovatelských pravomocí ke středním a dalším školám, prostředky však na kraje nepřevedlo. Mám na mysli prostředky provozní. Navíc nevyřešilo skryté dluhy škol např. tím, že účetními operacemi byly dlouhodobě deformovány odpisy. V oblasti vysokých škol se sice vláda razantně brání umožnit využití privátních zdrojů, nicméně na slibovanou vyšší přístupnost vysokoškolského vzdělávání a rozvoj vysokých škol rozpočtované částky evidentně nestačí.
V této souvislosti, v souvislosti s problematikou vysokých škol, bych se s vámi rád podělil o jednu skutečnost, která proběhla v tomto roce. Byl jsem shodou okolností pozván na seminář, který byl pořádán v Karolinu. Seminář se týkal vysokých škol a měl název velice výstižný: Je vysoké školství naším národním zájmem? Tehdy na něm vystoupila řada rektorů a řada odborníků z akademické obce a musím říci, že velmi fundovaně popisovali současnou velmi tristní situaci ve vysokém školství. Shodli se na tom, že bez finanční injekce, která byla odhadována kolem 5 mld., nebude v příštím roce naše vysoké školství schopno rozšířit nabídku studijních příležitostí a nebude schopno dodržet požadovanou kvalitu vysokoškolského studia. Paní ministryně Buzková tehdy vzbudila v akademické obci přehnané očekávání, neboť přišla s jakýmsi nástinem rámcového řešení, který sliboval vysokým školám na příští rok o 5,2 mld. více, než to bylo v roce letošním. Já jsem tehdy optimismus akademické obce nesdílel.
Už tehdy jsem ve svém vystoupení na tom semináři byl spíše skeptický a musím se přiznat, že bohužel - a to je mi velmi líto - bohužel došlo na má slova. Vysoké školy v návrhu státního rozpočtu si totiž vůbec nepolepšily. Základní suma 5,2 mld., která by měla postačovat na to elementární a základní fungování vysokých škol, do vysokých škol nedoputovala a 1,7 mld. je velice slabá a chabá náplast. Jinými slovy, priorita vlády zůstala pouze jen a jen na papíře. A tak i nadále budou platit neradostná fakta ze zprávy OECD z roku 2002, která říkají, že ve věkové kategorii od 20 do 24 let u nás studuje pouze 25 % mladých lidí, zatímco ve Finsku je to 59 %, v Irsku je to 32 %, v Nizozemí 35 %, v Polsku dokonce 47 % a celkový průměr OECD je 39 %. A upozorňuji, že se jedná o jakoukoli školu po maturitě, abych předešel diskusi o tom, jaká je metodika OECD, co počítat za studenta a co za studenta nepočítat.
Z těchto fakt jednoznačně vyplývá, že školství žádnou prioritou pro tuto vládu prostě není a že politika této vlády povede v důsledku její neochoty investovat do vzdělání, a tudíž v důsledku nedostatku finančních zdrojů k zužování vzdělávací volby a k omezení šance pro občany vzdělávat se.
Jedna část se však v rozpočtu kapitoly přece jen posílila, to bych také rád zmínil. Bující státní byrokracie se zvyšujícím se počtem úředníků bude, jak je už patrno z rozpočtu, financována dostatečně. Pro byrokracii je to tedy dobrá zpráva, pro občany ztrácející šanci vzdělávat se je to zpráva velmi špatná.
Pro takový rozpočet se prostě hlasovat nedá, takže jej nepodpořím. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím pana poslance Miloše Kužvarta. Do rozpravy se přihlásil ještě pan poslanec Petr Bratský.
Poslanec Miloš Kužvart: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, mé vystoupení bude evidentně nejkratší ze všech předřečníků.
Při celé té debatě jde totiž mimo jiné také o to, aby ty zdroje, o kterých tady diskutujeme, byly smysluplně a transparentně vydávány. Chtěl bych tady zdůraznit, že by nám všem mělo jít o to, aby nebyly duplicity ve financování, přehnané ceny a náklady, které zatěžují státní rozpočet a jeho jednotlivé kapitoly včetně kapitoly číslo 315, kapitoly Ministerstva životního prostředí.
A zde obrátím, kolegyně a kolegové, vaši pozornost na případ, který by neměl uniknout naší pozornosti. V létě tohoto roku ministr životního prostředí zrušil databázi projektů založenou v roce 2000. Zjednodušeně řečeno, každý úředník musel zveřejnit na internetu veškeré udělené granty a právě tato databáze, ze které bylo jasné, kdo na co a v jakém objemu zadal jakou externí práci z Ministerstva životního prostředí, přispívala dle mého soudu k přehlednosti vydávání prostředků. Právem odborná veřejnost toto rozhodnutí kritizuje. Ostatně skutečnost odpírání informace veřejnosti, jak se s veřejnými prostředky nakládá, vedla k nominaci tohoto kroku do soutěže Otevřeno-Zavřeno, kterou vyhlašuje Otevřená společnost.
***