(17.20 hodin)
(pokračuje Braný)
Co mám konkrétně na mysli. Jde například o výdaje státu na výzkum a vývoj, zejména potom o státní podporu uplatňování výsledků vědy a výzkumu v praxi. Výdaje státu v těchto směrech jsou stále nízké a naprosto nedostatečné. Je sice pravda, že pro příští rok by mělo dojít k mírnému pozitivnímu posunu v celkových výdajích na výzkum a vývoj, a to na úroveň jejich podílu na vytvořeném hrubém domácím produktu ve výši 0,58 %. Je ale také pravda, že dřívější vládní cíle hovořily již pro loňský rok o podílu 0,7 %. O tom, že tuto oblast vláda macešsky pomíjí, svědčí i to, že zatímco celkové výdaje státního rozpočtu by měly v příštím roce vzrůst o 9,3 %, výdaje na výzkum a vývoj jen o 4,8 %. Tedy pouze polovičním tempem je tu růst. V absolutním vyjádření jde potom o růst těchto výdajů o 700 mil. korun, což pro zajímavost je jen o něco více než čtvrtina přírůstku výdajů na správu v železniční dopravě.
Za negativní dále považuji pokračující poměr výdajů mezi základním a aplikovaným výzkumem v neprospěch aplikovaného. To jistě není dobré pro vytváření naší budoucí konkurenceschopnosti. Také snížení účelově vyčleněných prostředků na podporu, výstavbu průmyslových zón, jejichž vytváření je významným nástrojem řešení regionálních hospodářských problémů, nemohu přijmout. Stejně tak i celkový rámec podpory malého a středního podnikání neodpovídá jeho významu. Takovýchto příkladů je možno uvést celou řadu.
Když to ale shrnu, tak musím bohužel konstatovat, že rozhodně nelze říci, že vláda uplatňuje prorůstovou politiku, která je sice dočasně spojena s růstem zadluženosti, ale zakládá podmínky pro modernizaci výrob a zvýšení exportní schopnosti naší produkce. Ale výsledkem je potom hrozivý schodkový vývoj státních financí, který pozorujeme v posledních letech, a prohloubení disproporcí v naší ekonomice. Vládní rozpočtová politika je tedy politikou vedoucí do slepé uličky. Ukazuje se tak bezradnost vlády při koncipování prorůstové politiky, která by přinesla změnu našeho přetrvávajícího zaostávání za vyspělými zeměmi. Přitom bez minimálně zdvojnásobení tempa ekonomického růstu se naše postavení v mezinárodním srovnání nezmění a nebude možné ani řešit narůstající palčivé sociální problémy. Není to pouze názor nás komunistů, ale s obdobným požadavkem přichází Svaz průmyslu a dopravy.
Ano, této vládě schází celková hospodářská strategie. To, co ohledně hospodářské politiky obsahuje její programové prohlášení, to je příliš obecné a nedostatečné, a to jako vize, tak jako cíl. A to již vůbec nehovořím o konkrétních cestách, jejich dosažení či potřebných nástrojích. Přitom zdůrazňuji, že tato vláda funguje prosím již plných 15 měsíců, a za tuto velice dlouhou dobu nedokázala v oblasti hospodářské politiky formulovat nějakou svou ucelenou koncepci. Není potom divu, že i mnohé její kroky v oblasti rozpočtové politiky jsou nahodilé, jak jsem již zmínil výše.
Předložený vládní návrh státního rozpočtu na příští rok tak prokazuje, že současná vládní koalice nemá předpoklady pro vypracování aktivního prorůstového a vnitřně sladěného programu fiskální politiky. Jde o špatný a málo důvěryhodný rozpočtový návrh a Poslanecká sněmovna musí posoudit, jestli má vůbec smysl jeho propuštění do druhého čtení, nebo zda není racionálnější vrátit rozpočet vládě k serióznějšímu propracování.
Osobně se domnívám, že by předložený vládní návrh měl být odmítnut a mělo by být okamžitě přistoupeno k jeho přepracování. Projednán by měl být teprve po jeho dopracování do podoby skutečné aktivní fiskální politiky, která by mu získala širší politickou základnou a větší stabilitu, než jakou může poskytnout současná vláda.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Dále bych pozval k řečništi pana poslance Jaroslava Gongola. Po něm vystoupí pan poslanec Oldřich Vojíř.
Poslanec Jaroslav Gongol: Pane předsedo, dámy a pánové - já bych vás chtěl, pane předsedo, upozornit, že zde není zpravodaj. A zde v této sněmovně bylo často upozorňováno, že není přítomen některý z členů vlády. (Nesouhlasná reakce ze sálu.)
Zpravodaje tady nevidím a myslím si, že by tady v tuto chvíli měl být, protože chci předložit pak ještě nějaký návrh na změnu návrhu usnesení rozpočtového výboru.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Já předpokládám, že zpravodaj poslouchá naše jednání, ale požádal bych ho, aby se nám i viditelně ukázal.
Poslanec Jaroslav Gongol: Pan ministr kýval hlavou, že tu jeho povinnost přebere za něj.
Dámy a pánové. Z těch asi 187 bodů po redukci z více jak 200, které má toto zasedání sněmovny projednat, stěží najdeme bod závažnější pro další vývoj této země, než je první čtení státního rozpočtu. Bohužel si taky uvědomuji, že jakákoli diskuse se sebelepšími argumenty a nanejvýš věcnými nemůže již nic na tomto návrhu ovlivnit. Tak totiž rozhodly stranické sekretariáty tří koaličních stran, což bylo stvrzeno v Kolodějích, a to asi nikoli jen krví, ale i jinou tekutinou, předpokládám. Tomu rozumím a o tom vlastně politika je.
Čemu však nerozumím a čemu zřejmě nerozumí i část poslanců ČSSD, je, že je to výsledkem konsensu tří politických stran s naprosto odlišným volebním programem. A co více, že nejmenší pravicová strana v reformě veřejných financí prosadila 60 % svých požadavků. To na rozdíl od premiéra, který tvrdí, že je to reforma sociálně demokratické vlády, poznal i pan poslanec Kott, který prohlásil, že chtěl pro reformu hlasovat, neboť je to reforma pravicová. To prohlásil v době, kdy byl evidentně již střízlivý, a dokonce ani po údajném pádu ze schodů se neprojevovaly žádné příznaky otřesu mozku. Znělo to totiž naprosto logicky.
Chci říci, že celá tato vláda a celá reforma, a tudíž i tento rozpočet je jen důsledkem poslední pomsty pana Havla, alespoň doufám, že poslední. Sestavením této vlády zavázal pana Špidlu, který, jak doufám, bez diktátu Havla by na takovéto řešení vůbec nepřišel. Je jen škoda, že v tomto případě zvítězila ctižádostivost nad rozumem, ale i srdcem.
Registruji pana zpravodaje.
Ale to je téma spíše pro budoucí voliče. Jen doufám, že neuposlechnou výzvy některých odborových předáků, kteří se nechali slyšet, že v budoucích volbách již nebudou preferovat ČSSD, ale nezávislé kandidáty. Mnohému uchu to sice bude lahodit, ale cožpak nám nestačí praktická zkušenost z mnoha zastupitelstev krajů? Zde se tato uskupení stala nositeli těch nejpravicovějších přístupů k řešení sociálních otázek. To nelze nazvat jinak u těchto funkcionářů odborů než ztrátou soudnosti.
Jak se zdá, státní rozpočet schválen bude, i když bude asi často kritizován jeho další schodek ve výši 115 mld. korun, který zvýší naši zadluženost na více jak 642 mld. korun. Je to možné si spočítat z materiálu, který jsme dostali.
Dále je zde zahraniční dluh - o tom se zde vůbec nehovoří a vůbec v této společnosti se o něm nehovoří - který je vyšší, než 700 mld. korun, které samozřejmě dluží převážně podniky. Ale je zde dalších 200 miliard spotřebitelských a jiných úvěrů, které si půjčili občané na to, aby vyřešili své problémy s nedostatkem hotovosti na své nákupy.
***