(17.30 hodin)
(pokračuje Gongol)
Vím, že to není dluh státu, ale obávám se, že mnohdy budou mít tito občané nedozírné následky v situaci některých rodin, které si ani obrovskou zátěž pro vlastní rozpočty budoucích let neuvědomují.
Ano, je to obrovský schodek státního rozpočtu na rok 2004, který mě osobně nijak netěší. Ale ani by mě neděsil, kdybych ve státním rozpočtu viděl taková prorůstová opatření, která by v budoucnosti spolehlivě zajistila zaplacení tohoto dluhu, a to v dohledné době.
Nemohu se proto ztotožnit s návrhem, který předložila vláda a který uvádí, že v roce 2006 bude dluh skoro jeden bilion korun a roční deficit ještě 4 % z HDP. Je to strašná vidina pro budoucí vládu, která nejpozději v roce 2006 tuto vládu vystřídá. Z toho lze soudit, že nejméně do roku 2020 se s těmito dluhy budeme muset vyrovnávat. Říkejme to již dnes našim vnukům a dětem, neboť oni to budou, kteří budou tyto dluhy platit.
Jsem hluboce přesvědčen o tom, že řešením je pouze zvýšení příjmů. Nízké příjmy jsou důsledkem ekonomické politiky celých devadesátých let, zejména pak chybné transformace, nedomyšlené kuponové privatizace, nízké úrovně vymáhatelnosti práva, transferu zisku do zahraničí apod. Za této situace vůbec nechápu prosazený způsob reformy veřejných financí, který ve své podstatě znamená další snížení příjmů státního rozpočtu snížením přímých daní. Pravicoví ekonomové do omrzení papouškují, že je třeba snížit přerozdělování a zejména snížit mandatorní výdaje. Pane ministře, bylo by dobré, kdybyste řekl našim občanům, jak to vypadá s daněmi a rozpočty jiných zemí. Pan ministr asi má problémy podívat se okolo a nepoužívat jen případ Slovenska, který je zatím neověřený a vzbuzuje obavy a nespokojenost Slováků. Jsou zde jiné příklady v praxi ověřené, jako je státní rozpočet Finska, který v přepočtu na počet obyvatel znamená trojnásobek našeho rozpočtu. Tam ale platí daň z příjmů fyzických osob u nejvyššího pásma, tedy u těch nejbohatších, až 50 % a 25 % místním orgánům samosprávy.
S příjmovou stránkou rozpočtu velmi úzce souvisí otázka nezaměstnanosti, nebo ještě lépe zaměstnanosti, která daleko lépe vyjadřuje daný stav. Situace s pracovními příležitostmi je velmi špatná a odhad, který je uveden v tomto rozpočtu na rok 2004, je stejně jako v rozpočtu na rok 2003 příliš optimistický, a to říkám slušně. Počítá s nezaměstnaností okolo 9,7 %, skutečnost dnes je 10,1 % a ke konci roku se může vyšplhat podle mého názoru a odhadu až na 10,4 %.
Vláda nám stejně jako v minulém roce neříká, pokud se týká zaměstnanosti, pravdu. Dle mého názoru je nezaměstnanost největší ostudou vlády sociální demokracie, neboť za osm let její vlády stoupne o 100 %. Kdybych nosil klobouk, vsadím ho na to, že číslo, které je uvedeno ve výhledu pro rok 2006 ve výši 10 %, bude vysoce překročeno, nikoli v řádu desetin, ale celých čísel. Těch deset procent považují pouze za zbožné přání, které nemá oporu ani v tomto předloženém rozpočtu.
Jaká prorůstová opatření obsahuje v oblasti tvorby pracovních míst? Mimo výstavby dálnic - to ještě říkám s otazníkem - v podstatě vůbec nic. Ba naopak to, co je zde uvedeno, že se totiž do roku 2006 sníží počet státních zaměstnanců o 29 tisíc - doufám, že jste to tam zaregistrovali - pak jen tento úbytek zvýší počet nezaměstnaných asi o 6 % a nezaměstnanost o 0,6 %.
Mnozí si možná kladou otázku, proč v souvislosti s prvním čtením státního rozpočtu věnuji takovou pozornost nezaměstnanosti.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Promiňte. Vážení kolegové, hluk v naší sněmovně neustále roste, proto bych vás požádal, abyste jednání přesunuli mimo tuto místnost. Žádám pana ministra Grosse, aby se také utišil. Pan poslanec Gongol má jediný slovo.
Poslanec Jaroslav Gongol: Děkuji, pane předsedo.
Ze své praxe vím, že v těžkých dobách je nutno postupovat metodou hlavního článku. Nezaměstnanost, lépe řečeno její snížení, považuji pro řešení růstu ekonomiky za hlavní článek. Nezaměstnanost znamená i řadu těžkostí v osobním životě pro mnoho občanů, ale také způsobuje snižování spotřebitelské poptávky, čímž vzniká začarovaný kruh. Klesá spotřeba, klesá výroba a roste nezaměstnanost. Dočasně to sice lze řešit dostupnými spotřebitelskými úvěry, ale to je pro občany cesta do pekel a ráj pro exekutory.
Největší vinou této vlády je, že nepostupuje metodou hlavního článku a že propásla svou příležitost při schvalování takzvané reformy veřejných financí. Tato reforma zvýhodňuje lidi velmi bohaté, kteří již vynaložili tolik prostředků, kolik chtěli. Poskytnutím dodatečného snížení daní se jim umožňuje ponechat více peněz, které již neinvestují, ale uspoří. Jestliže vláda chce pomoci růstu ekonomiky, musí stimulovat poptávku. Snížení daní by tedy mělo na růst ekonomiky daleko příznivější vliv, kdyby se vztahovalo na nízké a střední příjmy. Tato vláda je naopak zatížila vyššími nepřímými daněmi, a to růstem spotřebních daní a DPH. To se samozřejmě musí projevit na snížení spotřeby a růstu nezaměstnanosti.
Jsem přesvědčen, že obě malé koaliční strany toho před volbami využijí a za hlavního viníka růstu nezaměstnanosti označí nejsilnější vládní stranu.
Špatně založenou reformu veřejných financí, kterou považuji za kontraproduktivní, pokládám společně s nízkým příjmem státního rozpočtu a řešením nezaměstnanosti, a dokonce ničím nezdůvodnitelným optimismem prognózovaným do roku 2006 za klam, který nemohu doporučit ke schválení v tak důležitém dokumentu, jako je státní rozpočet.
Přestože chci být nanejvýš stručný, neboť jsem již uvedl, že vše rozhodly příslušné stranické sekretariáty, musím se zmínit ještě o jednom ukazateli, který v tomto návrhu je a který se týká příjmů a výdajů finančních prostředků ve vztahu k rozpočtu Evropské unie.
Zajisté jste si všimli, že očekávané příjmy jsou zde uvedeny ve výši 12 mld. 672 milionů 285 tisíc a výdaje ve výši 16 mld. 866 milionů, což znamená, že do Evropské unie vložíme více o 4,2 miliardy. Podotýkám, že je to za sedm měsíců roku 2004, což znamená v přepočtu za celý rok 7,2 miliardy korun. Pamatujete si na reklamu pro náš vstup do Evropské unie, kde za nemalé peníze daňových poplatníků nám bylo připomínáno, že rozhodně budeme více čerpat z Evropské unie, než tam budeme vkládat, neboť naše ekonomika nedosahuje průměru dosahovaného jednotlivými státy Evropské unie?
***