(16.40 hodin)
(pokračuje Doktor)
Já jsem byl zpravodajem klubu ODS k projednávaným spotřebním daním a tzv. majetkovým daním. Proto jsem provedl srovnání textů, nikoliv svých vlastních, ale textů vlády, pana ministra financí a jeho úřadu, a shledávám zásadní rozpor mezi tím, co říkala důvodová zpráva například tzv. majetkových daní, tedy v textu, který se týkal novely tohoto zákona, s tím, co nám říká odhad plnění příjmů státního rozpočtu pro rok 2004.
Zopakuji tedy, že navrhovaná novela zákona o tzv. majetkových daních, respektive dani z převodu nemovitostí, navrhovala snížení procentní sazby z 5 % na 3 %, zde předpokládala pokles inkasa nebo příjmu státního rozpočtu o 3 miliardy Kč - to jsou vládní čísla, nikoliv moje - a navrhovaná korekce v oblasti poskytovaných výhod a osvobození a jejich zrušení předpokládala výnos a dodatečný výběr zhruba v objemu 1 miliardy Kč. Uvedu, že na základě vůle Poslanecké sněmovny byla sazba snížena na 3 % - jistě bohulibé. Státní rozpočet tím tedy přichází o 3 miliardy Kč - a nebyly přijaty návrhy vlády na snížení některých osvobození. Kalkulovaná 1 miliarda Kč, která měla "připlynout" směrem ke státnímu rozpočtu, tedy evidentně chybí. Prostou matematikou vychází součet 4 miliardy Kč. Přesto odhaduje Ministerstvo financí, resp. ministr, že na majetkových daních vybere příští rok o 5 miliard Kč více. Já to shledávám kolizí, nebude více pohybů, žádné odůvodnění v takové fázi nebo v takové části, aby se to takto dalo odhadovat, prostě v důvodové zprávě v žádné argumentaci nenacházím. Já považuji toto místo za jedno ze slabých míst navrhovaného státního rozpočtu. Myslím si, že tyto státní příjmy prostě nebudou.
Další oblastí je spotřební daň. Myslím, že se Ministerstvo financí, resp. pan ministr dopouští té chyby, že není obezřetný ani zde. Navrhovaný příjem pro rok 2004 činí 84,2 miliardy a je pravdou, že když si toto číslo dosadím na dráhu náběhu, jakým probíhá inkaso spotřební daně od konečného spotřebitele, pak je někdy v odstupu jednoho až dvou let snad očekávatelné. Myslím si a tvrdím, že není očekávatelné pro rok 2004. Spotřebitel totiž hlupák není, navíc jeho kapsa není nekonečná, nemá žádnou bezednou slánku plnou grošů, aby když vláda přitvrdí v oblasti daní, mohl prostě vyndat další peníze a dále spotřebovávat, jak byl zvyklý. On svoji spotřebu zčásti omezí, zčásti přeorientuje jinam. V oblasti spotřeby samozřejmě podle toho, jak mu to bude nabízet trh, ale tvrdím, že žádných 84 miliard nevyberete. Dojde k obdobnému trendu jako v letech 1999 až 2000. Tam došlo k poklesu výběru spotřební daně až o 6 miliard Kč. Došlo k tomuto poklesu na základě stejných jevů, které vyvolává vláda novelou zákona o spotřební dani. Sečtu-li toto číslo, které považuji za kolizní v rozměru 4 miliardy až 5 miliard, s tím číslem, které jsem zpochybnil v oblasti výběru tzv. majetkové daně, je absolutní součet už 10 miliard Kč.
Já bych mohl opakovat spoustu výtek, spoustu připomínek, které říkali moji kolegové. Nebudu, protože jsem to slíbil především vám všem. Ale chtěl bych zopakovat, že v argumentaci vlády se v oblasti vývoje veřejného dluhu a deficitu veřejných financí velmi často objevuje argumentace, jak se srovnáváme se zeměmi, které jsou na tom, jak říkáme, daleko hůře. Proč však, ptám se. Proč se nesrovnáváme s těmi, kteří přistupují ve stejnou dobu jako my, tedy se zeměmi, které vstoupí ve stejný den do Evropské unie?
Zpracoval jsem si srovnání - koneckonců je to veřejný zdroj, má k němu přístup každý - toho, jak jsou na tom jednotlivé kandidátské země, které se stanou členy ve stejný den jako my. Odpusťte, ale budu vám citovat ve zlomcích čísel. V roce 2005, abych byl korektní a byla tady naděje nějakého vývoje směrem k lepšímu trendu: Bulharsko 0 bodů, Kypr -0,3 bodu, Česká republika -5,5 bodu, Estonsko 0, Maďarsko -2,5 bodu, Lotyšsko -2 body, Litva -1,5 bodu, Malta -3,1 bodu, Polsko -2,2 bodu, Rumunsko 2,4 bodu, Slovensko 2,6 bodu, Slovinsko 0,8 bodu.
To nejsou moje čísla, jak by si někdo mohl myslet, že tady podsouvám nějaké argumenty. To jsou argumenty a čísla Ministerstva financí. Já myslím, že to je nedobrá a nehezká zpráva o tom, jak jsme veřejné finance nachystali, o tom, nakolik je naše reforma reformou, a také o tom, nakolik se můžeme srovnávat s okolními zeměmi. Zdá se, že tam, kde nám to připadá výhodné, se srovnáváme s těmi, kteří mají větší dluh, a s oblibou podsouváme naší veřejnosti, že můžeme "projíst" ještě více, a tam kde se nám to hodí, se raději nesrovnáváme, abychom nemuseli tvrdit, že jsou nepochybně země, které jsou na tom daleko lépe.
Chtěl bych říci a opakovat jednu základní tezi a přidal bych ji k tomu devateru, které citoval pan poslanec Kocourek. Zpráva o státním rozpočtu, resp. ta atmosféra, kterou schválený státní rozpočet ve veřejnosti vytváří, je přece něco jako sdílené vědomí toho, co se považuje za normální. Není přece náhodou, že kam oko pohlédne, jsou běžným příkladem obce a města, které se ženou do naprosto tragického zadlužování, starostové měst, předhánějící se v očích svých voličů ve stříhání pásek objektů postavených se stoprocentní účastí státu a naprosto se nestarající o to, jaké mandatorní výdaje z pohledu jejich rozpočtů a jejich obcí to bude znamenat na příští léta.
Stát se zadlužuje. Kdo se nezadlužuje, není normální a je třeba na něj pohlížet divně, prostě vybočuje z toho, co je v té době považováno za trend.
A tak abych skončil alespoň trochu optimisticky a navrhl panu ministru financí alespoň nějakou úroveň dohody, protože nemohu ani já sám své vystoupení považovat za nějak absolutní - a na rovinu říkám, že něco odhaduji a například za rok můžeme srovnat, kdo z nás byl blíže pravdě - navrhuji panu ministru financí sázku. O každou miliardu korun, o kterou překročí schválené parametry státního rozpočtu, tedy o každou miliardu, o kolik bude deficit státního rozpočtu větší, deset dřepů. Když bude schodek větší o 10 miliard, je to sto dřepů, když více ušetříte, budu je dělat já. (Potlesk z pravé strany sálu.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: To byl pan poslanec Doktor. Dalším přihlášeným je pan poslanec Recman. Pak tady má podanou přihlášku pan poslanec Petr Braný. Pan poslanec Recman vystupuje se stanoviskem klubu KSČM. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Svatomír Recman: Děkuji, pane předsedo. Vládo, pane ministře, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych se rovněž já vyjádřil k návrhu státního rozpočtu České republiky na rok 2004. Své vystoupení bych strukturoval do čtyř částí. V první bych se dotkl současného ekonomického vývoje, protože vnímám, že ekonomický vývoj v roce 2003 posloužil jako výchozí základna pro konstrukci státního rozpočtu na příští rok. Ve druhé části bych pohovořil o průhlednosti či neprůhlednosti některých údajů v návrhu státního rozpočtu.
***