(16.30 hodin)
(pokračuje Patočka)
Vládní návrh zákona o státním rozpočtu rovněž neodstraňuje, respektive nezmenšuje fiskální rizika, která rostou v mimorozpočtových fondech. To je Státní fond dopravní infrastruktury, rozvoje bydlení, životního prostředí. Tyto zřízené fondy jsou pod obrovským tlakem maximalizovat objem vydaných finančních zdrojů. Mají obrovské budoucí finanční závazky a stejně nepřímo úměrně mají velmi slabou svoji ekonomickou a finanční pozici. Bude nutno jistě zvážit budoucí existenci těchto fondů a rozsah jejich aktivit.
Návrh státního rozpočtu fakticky vůbec neodstraňuje těžkou váhu státní administrativy, to znamená zejména centrálních orgánů i orgánů územních samospráv, kde dochází k dalšímu prudkému růstu objemu mezd a platů. Je dostatečně známo, že průměrný výdělek v podnikatelské sféře už překročil, je známo, že stále roste i počet pracovníků v tomto segmentu pracovního trhu.
Je zřejmé, že tento návrh rozpočtu neřeší zřetelně problémy školství, zdravotnictví, zemědělství a podobně.
Zřejmě tento návrh státního rozpočtu svým obsahem zejména na straně příjmů státního rozpočtu v důsledku zvýšení nepřímých daní sice jednorázově posiluje přímou stranu veřejných rozpočtů, ale neodstraňuje hlavní příčinu deficitních tendencí, to znamená rychlejší růst mandatorních výdajů proti růstu daňových příjmů. Potvrzuje se tedy, co jsme již mnohokrát uváděli, že tato takzvaná reforma neřeší koncepci, podstatu fiskálních problémů České republiky.
Na závěr bych chtěl uvést, že si myslím, že tento rozpočet svými parametry, strukturou a tendencemi nepodporuje obnovení ekonomického růstu České republiky. Je tragédií pro občany této republiky, že tuto skutečnost odpovědní, ale stále se usmívající ministři této vlády nechápu a odmítají. Jejich postoj mně připomíná skutečně roli strojvedoucího vlaku, který v důsledku vnějších či vnitřních okolností zastavuje, říká nic se neděje, za mnou jede další vlak, který bude mít palivo, peníze a všechno se vyřeší. (Potlesk poslanců ODS.)
Prohlašuji, že nebudu hlasovat pro přijetí tohoto rozpočtu konzervujícího nadále neudržitelnou fiskální politiku této socialistické vlády. Vyzývám všechny odpovědné a pravicové poslance, aby se k tomuto mému stanovisku připojili. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Dalším přihlášeným je pan poslanec Michal Doktor a pak pan poslanec Svatomír Recman.
Poslanec Michal Doktor: Děkuji za udělené slovo. Vážený pane předsedo, nejen svým kolegyním a kolegům, ale i panu ministrovi jsem slíbil, že mé vystoupení bude vcelku krátké a stručné, neb si myslím, že by bylo minimálně nekolegiální, abych zde opakoval věci, které uvedli mí předřečníci kolegové a členové Občanské demokratické strany, především proto, že bych 99 procent jejich vystoupení prostě podepsal a znovu opakoval.
Jsou témata a jsou i úhly pohledu, v nichž se neustále vracíme ke stejnému tématu. Není jistě náhodou, že se už šestý rok naprosto dramaticky liší pohled Občanské demokratické strany od pohledu těch, kteří nám předkládají návrhy státních rozpočtů. A přestože to může znít navenek pro běžného pozorovatele jako zpráva, která nezní příliš lichotivě, nemám žádný důvod věřit tomuto dokumentu návrhu státního rozpočtu na rok 2004 především proto, že takových návrhů už bylo několik. Žádný nebyl dodržen. Je třeba zcela korektně říci, že pod některými návrhy státních rozpočtů především v závěrečném hlasování nesla spoluodpovědnost i Občanská demokratická strana. Myslím, že je zcela přijatelné, aby zde na tomto místě bylo řečeno, že jsme se cítili nejméně dvakrát podvedeni tím, že navrhované dokumenty v úrovni příslibů a závazných parametrů státních rozpočtů byly pak v konečném plnění prolomeny a nedodrženy.
Přestože u některých kolegů ze strany sociální demokracie může vyvolávat kritika ODS úsměv, někoho může možná i urážet, v někom vyvolávat i jiný druh protivenství, je třeba říci, že skončí-li období politické odpovědnosti Vladimíra Špidly v roce 2006, pak účet za jeho politické dobrodružství - protože já odmítám vizi, že Vladimír Špidla je odpovědný za druhý rozpočet, on byl přece prvním místopředsedou vlády, podepsal tedy už šestý rozpočet - pak účet za jeho politickou epizodu bude 654 mld. korun. Není v historii České republiky žádné jiné srovnání. Jistě vyžaduje jistou míru odhodlání, aby člověk dokázal překonat takovou odpovědnost, především směrem k veřejnosti.
Mohl bych opakovat nejenom základní parametry návrhu státního rozpočtu na rok 2004, tedy příjmy ve výši 754 miliard, výdaje 869, tedy deficit ve výši 115 mld. korun, ale především základní strukturu výhrad, které jsem uváděl už v rozpočtu na rok 2003. Je zcela evidentní, že nadále pokračuje trend, který byl naposledy zastaven a naposledy měl příznivý vývoj v roce 1997, tedy neustále rostoucí nezdravý vliv státu na veřejné výdaje, na strukturu veřejných rozpočtů, neboť letos dosáhne podíl veřejných výdajů na hrubém domácím produktu 49 %. Stát tak přerozdělí polovinu toho, co ekonomika vyprodukuje! Přitom do roku 1998, respektive do roku 1997 byl trend zcela opačný. Od této doby jsme se rozloučili se zdravou ekonomikou, se zdravým přístupem k státu a se zdravým přístupem k veřejným financím. Od té doby prolamujeme bariéru neustálého zadlužování, a to číslo už zde bylo řečeno. V roce 2006 i po provedených korekcích bude dluh činit 827 miliard.
Proč stát ukrajuje z pomyslného koláče stále více, když je prokazatelné, že soukromé subjekty hospodaří s penězi daleko efektivněji? Stát se v této zemi stále více rozpíná, roste na úkor soukromých subjektů, a to, co já opakuji a říkám neustále, vytváří návykový efekt. Dokud neskončí zatím nepřekonaná ambice státu živit nezdravé, neživotaschopné projekty, které by bez dudlíku státních zdrojů samy zemřely, nemůžou se zlepšit ani veřejné finance, nemůže se zlepšit naše hospodaření.
Naslouchal jsem vystoupení pana ministra financí venku v předsálí. Musím říci, že to znělo docela kouzelně. Řekl bych, že nejvyšší z finančních kouzelníků, nejvyšší z finančních mágů v České republice je pan ministr financí jakýmsi newspeakerem. Já jsem si ta slova psal: trajektorie, predikce, fiskální rámce, predikce s trendy atd. atd. Zakrývá základní jednoduchá česká slova, jako že trajektorie je dráha. Jenomže i středoškolák ví, že dráha má nějaký průběh. Jakápak je to dráha, když státní dluh dělá takhle nahoru a dolů! O žádnou dráhu nejde. Myslím si, že pokud schová pan ministr financí za taková slova základní fakt nebo pokud se snaží skrýt to, že vláda nám říká, že neplatí starý sedlácký rozum, že dluhy není prostě rozumné dělat, a že pakliže se takové dluhy dělají, tak snad jenom na krátkou dobu a ve jménu efektivních investic, pak vláda České republiky zadlužuje tuto zemi a zadlužuje ji způsobem, který rozhodně nelze označit jako obezřetný, proinvestiční.
Dovolte, abych uvedl, že já ze svého pohledu spatřuji jako základní kolizní bod navrhovaného státního rozpočtu absenci obezřetnosti, tedy jakýsi zdravý konzervativní přístup k odhadovaným příjmům státního rozpočtu, a především ve dvou položkách.
***