(15.40 hodin)
(pokračuje Kocourek)
Domácí zdroje financování investičních aktivit díky deficitům státních rozpočtů tak postupně dramaticky klesaly. Od konce roku 1998 do konce roku 2002 to bylo o jednu třetinu. Jako zcela alarmující v této souvislosti se jeví deklarovaná fiskální politika vlády, která předpokládá, že mezi roky 2003 a 2006 bude další kumulovaný deficit státního rozpočtu ve výši 431 mld. Kč. Myslím, že je zcela zřejmé, že dopad takovéto fiskální politiky neboli budoucího zvýšení čistého úvěru vládě o dalších 431 mld. Kč bude mít na domácí úvěrovou emisi a objem klientských úvěrů zcela zničující vliv. (Potlesk z lavic ODS.)
Teze osmá pak zní: tato rozpočtová politika vlády rozbouří kurs české koruny. A k úvaze o tom, jaké zničující důsledky bude mít vládou deklarovaná fiskální politika na kurs české koruny, bych chtěl říci následující.
V počáteční reakci na mohutné deficity bude koruna posilovat, a to vlivem přílivu zahraničních aktiv, která budou muset kompenzovat výpadek financování domácí produkce, neboť zákonitě musí dojít k masivnímu přelévání domácí úvěrové emise do stamiliardových nákupů státních dluhopisů, neboť Ministerstvo financí a Česká národní banka zatím odmítají vydávat dluhopisy v jiné měně než v korunách. Tato obrovská fiskální expanze zároveň bude mít silný vliv na vývoj domácí peněžní zásoby, která - jen pro zajímavost - osciluje kolem 1685 mld. Kč, a 430 mld. Kč neboli přírůstek dluhu neboli dodatečná nepřímá emise peněz do ekonomiky však nebude podložena žádnou reálnou produkcí, čímž vzniknou dluhové peníze, které budou mít zcela proinflační charakter.
Zjednodušeně řečeno, vláda svou fiskální expanzí vytvoří tak protisměrné ekonomické tlaky, že může způsobit měnové turbulence, které nebude Česká národní banka schopna svými operacemi a devizovými rezervami zvládnout, ale možná pouze vytvoří ideální prostředí pro obrovské zisky silných hráčů na devizovém trhu.
A konečně poslední teze, teze devátá: tato rozpočtová politika způsobí dluhovou povodeň. Známe, že častým argumentem vlády užívaným pro zlehčování dopadu obrovských deficitů je poměr mezi výší státního nebo veřejného dluhu a hrubého domácího produktu. V roce 2003 bude tento poměr zhruba 22 % a při deklarované fiskální politice vlády do roku 2006 by se tento poměr mezi státním dluhem a hrubým domácím produktem zvýšil na 29 %. Vláda nám však argumentuje, že maastrichtské kritérium pro země Evropské unie předepisuje tento poměr na maximální úrovni 60 %. Jinými slovy, podle vlády ještě stále existuje dostatečně velká dluhová rezerva.
Není tomu tak, protože vláda zamlčuje další maastrichtské dluhové pravidlo, které říká, že deficit veřejných rozpočtů by neměl být vyšší než 3 % hrubého domácího produktu ročně.
A s vývojem státního dluhu je to totiž podobné jako s povodněmi. Ničivý rozsah povodní totiž není přímo závislý na objemu přehrad, které je zadržují, ale na rychlosti, s jakou se tyto protipovodňové přehrady naplňují. Stejně tak je tomu i u státního dluhu. Státní dluh také není ničivý přímo svou absolutní úrovní, ale dynamikou tempa, s jakou narůstá. (Potlesk poslanců ODS.) Tedy stejně jako je ničivá povodňová vlna na horních tocích, i když je přehrada zadrží, tak stejně ničivý pro ekonomiku je rychlý nárůst státního dluhu, i když jeho objem v poměru k HDP je pod doporučenou mezí. A u nás státní dluh roste od roku 1997, kdy byl poměr státního dluhu na HDP nejnižší, do roku 2006 průměrným tempem 15 % ročně, zatímco nominální růst HDP mezi roky 1997 a 2006 rostl pouze 6,5 % ročně. Tedy dluhy dlouhodobě rostou 2,3krát rychleji než produkt - a to je dluhová povodeň.
Shrnu-li tedy své vystoupení, potom k tomuto návrhu státního rozpočtu na rok 2004 musím znovu připomenout oněch "devět zastavení října", která říkají, že:
Za prvé - tato vláda je v rozpočtové oblasti neodpovědná, protože nás rekordně zadlužuje.
Za druhé - tato vláda je v rozpočtové oblasti nekompetentní, protože od samého počátku neví, co vlastně chce.
Za třetí - tato vláda je v rozpočtové oblasti neschopná, protože neplní ani své koncepce a své zákony.
Za čtvrté - tento rozpočet je nejrozpínavější v historii České republiky.
Za páté - tento rozpočet je nepravdivý, protože používá mimořádné příjmy k běžným výdajům.
Za šesté - tento rozpočet je nepoctivý, protože není podložen platnou legislativou a dále prohlubuje negativní trendy.
Za sedmé - tato rozpočtová politika ničí domácí investice, protože je vytlačuje enormním státním dluhem.
Za osmé - tato rozpočtová politika může rozbourat kurs české koruny.
A za deváté - tato rozpočtová politika může způsobit dluhovou povodeň. (Potlesk poslanců ODS.)
Tolik tedy má rozpočtová rekapitulace oněch devíti zastavení října.
Vážené kolegyně a kolegové, vloni - a připomínám, že to bylo v listopadu - jsem návrh státního rozpočtu na rok 2003 současné koalice z tohoto místa pokřtil zkratkou VŘSR neboli velký říjnový socialistický rozpočet. A po prostudování tohoto návrhu státního rozpočtu na rok 2004 znovu křtím - a podotýkám, že v říjnu - tímto jménem i tento vládní návrh státního rozpočtu na rok 2004. Avšak rozdíl mezi oběma VŘSR spočívá v tom, že jeden byl křtěn podle juliánského a druhý křtím podle gregoriánského kalendáře. Obávám se ale velmi, že případný návrh rozpočtu na rok 2005 bychom pod touto vládou už mohli křtít jen podle argentinského splátkového kalendáře. (Potlesk z řad ODS.)
A proto mi závěrem dovolte, abych při této příležitosti a z tohoto místa aspoň vyjádřil naději, že si koncem roku 2004 nebudeme muset vzájemně vykládat nějakou parafrázi onoho slavného totalitního vtipu, která by například zněla, že počátkem roku 2004 jsme stáli těsně na hraně rozpočtové propasti. A dnes, tedy koncem roku 2004 a díky koaličnímu rozpočtu, jsme už udělali daleký skok vpřed. To si opravdu nepřeji. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Martinu Kocourkovi a prosím, aby se slova ujal druhý písemně přihlášený do obecné rozpravy, pan poslanec Martin Říman. Připomenu, že mám v tuto chvíli 11 písemných přihlášek. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Martin Říman: Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, nezačnu svoji řeč vtipem, tak jako kolega Kocourek svou řeč vtipem skončil, ale začnu ji naopak povzdechnutím nad tím, v jaké situaci asi naše vláda je, když nejdůležitější zákon roku, kterým návrh státního rozpočtu bezpochyby je, sleduje v obsazení, které můžeme vidět za mnou.
***