(15.30 hodin)
(pokračuje Kocourek)
A to je jasné porušení základního finančního zákona země.
V dalším vládním rozpočtovém dokumentu s názvem Střednědobý výhled státních rozpočtů na léta 2005-2006 se na straně 11 v předposledním odstavci větě třetí zase můžeme dočíst: "Tlak na zvýšení výdajového rámce se prosadil již v tomto roce při přípravě návrhu státního rozpočtu na rok 2004. To vedlo, jak vyplývá z porovnání tabulek 3 a 7, ke zvýšení objemu výdajů a deficitu ve srovnání s údaji koncepce reformy." Z toho tedy také jasně plyne, že vláda již není schopna ani udržet na uzdě výdaje v tomto návrhu státního rozpočtu na rok 2004, a to i ve světle faktu, že vládní koncepce a její tzv. nepřekročitelné výdajové stropy byly schváleny teprve před třemi měsíci.
To, co jsem zde uvedl, tedy jednoznačně svědčí o faktu, že vláda situaci nezvládá a díky tomu porušuje i samotný zákon. (Potlesk z řad ODS.)
Tolik k otázce první - kdo nám vlastně rozpočet předkládá a jaký vlastně je.
Nyní k otázce druhé, která zní: Co nám naše vláda vlastně dnes předkládá? Samozřejmě že je to návrh státního rozpočtu na rok 2004, ale položme si otázku, jaký vlastně tento rozpočet ve skutečnosti je. A i k této otázce mám návazné další tři teze. A zde jsou.
Teze čtvrtá. Tento rozpočet je navržen jako nejrozpínavější v celé historii České republiky. Jestli totiž rozpočet na rok 2003 měl původně přerozdělovat 33 korun z každé stokoruny vyprodukované v České republice, vládou navrženým rozpočtem na rok 2004 bude vláda přerozdělovat již 34,60 Kč z každé stokoruny. Dokazuje to fakt, že hrubý domácí produkt v roce 2004 má růst nominálním tempem 5,6 %, ale výdaje rozpočtu porostou tempem 9,3 %.
Také daňové kvóty budou rekordní. Jednoduchá dosáhne historického maxima na 22,7 % HDP, složená daňová kvóta také vytvoří rekord na 40,4 % k HDP. Mimochodem - hodnota jednoduché daňové kvóty ve výši 22,7 % k HDP, stejně jako predikované hodnoty této daňové kvóty do roku 2006 - čerpám ze střednědobého výhledu státního rozpočtu na roky 2005-2006 z tabulky na straně 16 - jasně prokazují porušení závazku vlády z jejího programového prohlášení, kde se vláda zavazuje - a to cituji - vláda po celé čtyřleté období nebude zvyšovat celkové daňové zatížení a bude stabilizovat daňovou kvótu na úrovni roku 2000, včetně realizace opatření proti jejímu autonomnímu poklesu. Konec citátu. (Potlesk z řad ODS.)
Pro ty z nás, kteří nevědí, kolik činila daňová kvóta v České republice v roce 2000, připomínám, že je to 21,9 % HDP. A máme to opět uvedeno např. v sešitu C - dokumentace, na straně 19. Závazek vlády u daňové kvóty je tedy 21,9 % HDP, avšak průměrná realita z vládních podkladu do roku 2006 je 22,83 % HDP. Možná, že rozdíl 0,9 procentního bodu je pro některé nepodstatný, ale připomínám, že vláda bude obírat lidi a podniky o dodatečných 24 miliard korun ročně, to vše nad závazek z jejího programového prohlášení. (Potlesk z řad poslanců ODS.)
Teze pátá - tento rozpočet je nepravdivý. Tuto tezi bych zde nikdy neuváděl, pokud bych si ale nepřečetl stenozáznamy z vystoupení pana ministra Sobotky a pana předsedy Kühnla k návrhu státního rozpočtu na rok 2003, kde vysvětlují, jak tato vládní koalice skončila se započítáváním mimořádných jednorázových a neopakovatelných příjmů do celkových příjmů státního rozpočtu. Dále z jejich vystupování vyplynulo, že pokud by se i nějaké mimořádné příjmy vládě do rozpočtu a pravděpodobně jen násilím vnutily, pak by měly být vždy použity jen na financování mimořádných a neopakovatelných výdajů. Ale již v předkládací zprávě k tomuto návrhu zákona najdeme zhruba 11 miliard korun mimořádných neopakovatelných příjmů. Neopakovatelných příjmů, které ale podle historie jejich nalezení ani náhodou nefinancují mimořádné výdaje, ale právě mnou již dříve (zmíněné?) překročení výdajového rámce na rok 2004.
Chce-li vážená sněmovna další důkaz pro toto mé tvrzení, nalistujme si stranu 11 dokumentu Rozpočtový výhled státního rozpočtu na roky 2005 a 2006, druhý odstavec, a přečtěme si pořádně druhou a třetí větu. Závěr k této mé tezi tedy zní, že buď tedy není pravdivý tento rozpočet, nebo nejsou zcela tak pravdiví ministr Sobotka nebo předseda Kühnl. (Potlesk z řad ODS.)
Teze šestá - tento rozpočet je nepoctivý. Je nepoctivý proto, že jednak hraje podivnou a nepoctivou hru s kraji. Protože jednak bez ohledu na platnou legislativu, což je stále projednávaná a nedořešená novela zákona o rozpočtovém určení daní, předjímá doposud nedořešenou otázku financování odpovědnosti a úkolů krajů v příštím roce, přičemž o tímto rozpočtem takto předjímané řešení kraje vůbec nestojí. Anebo řešení v rámci rozpočtového určení daní bude jiné, než předjímá tento návrh rozpočtu, což je ale také nepoctivé, neboť logicky by pak měly být nejdříve známy vztahy rozpočtů a krajů v rámci rozpočtového určení daní, a teprve poté by měly být nastaveny základní parametry rozpočtu.
Jinými slovy - buď kraje nedostanou v rámci rozpočtového určení daní vůbec nic, a pak se nemusí měnit základní parametry tohoto rozpočtu, ale pak je vláda nepoctivá vůči krajům; nebo kraje dostanou něco, ale pak je vláda nepoctivá vůči poslancům, protože se budou muset příslušně změnit základní parametry tohoto rozpočtu.
Dále je nepoctivé také to, že vláda opakovaně tvrdí, že se rozpočtem roku 2004 otočí trendy, ale jak jsem se již dříve snažil prokázat, všechny parametry jsou ve srovnání s rozpočtem na rok 2003 horší. A znovu tak máme na vybranou. Buď je nepoctivý tento rozpočet, nebo se k nám nepoctivě chová tato vláda. (Potlesk z řad poslanců ODS.)
Tolik k otázce druhé - co nám vlastně vláda dnes předkládá a jakými tezemi je možné tuto předlohu charakterizovat.
A nyní konečně k otázce třetí, tedy k otázce, co nám naše vláda s tímto rozpočtem může způsobit. Jinými slovy - co nám do budoucna může tento rozpočet přinést. I k této otázce mám další tři teze.
Zde je teze číslo sedm, která říká, že tato rozpočtová politika ničí domácí investice. Pokud se podíváme v této souvislosti na možný vliv deficitu na ekonomiku z pohledu získávání zdrojů v rámci domácí ekonomiky, kde nám jako podklad může sloužit měnový přehled zveřejněný Českou národní bankou, tak tento měnový přehled říká, že mezi roky 1998 a 2002 vzrostla čistá zahraniční aktiva v české ekonomice o 383 miliard korun, domácí úvěry poklesly o 181 miliard korun, ale čistý úvěr vládě vzrostl o 271 miliard korun, přičemž zároveň klientské úvěry obchodních bank a České národní banky poklesly o 331 miliard korun.
Z uvedených čísel je, doufám, zřetelný dopad deficitu veřejných rozpočtů mezi roky 1998 a 2002 na domácí úvěry, kdy formou sacího efektu je zvyšován čistý podíl úvěru vládě na úkor klientských úvěrů obchodních bank.
***