(15.20 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Jako předseda tohoto výboru a jako zpravodaj vládního návrhu zákona o státním rozpočtu doporučuji Poslanecké sněmovně, aby se zachovala podle tohoto usnesení rozpočtového výboru.
Tím končím svou zpravodajskou zprávu, a svůj komentář k vládnímu návrhu zákona o státním rozpočtu si dovolím vyjádřit v rozpravě. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Ráda bych vás informovala, že ve chvíli, kdy otevírám obecnou rozpravu, což je právě nyní, mám 10 písemných přihlášek do této rozpravy. Jako první se přihlásil pan poslanec Martin Kocourek, kterého prosím, aby se ujal slova. Po něm bude hovořit pan poslanec Martin Říman.
Poslanec Martin Kocourek: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane premiére, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych přednesl svůj příspěvek k tomuto vládnímu návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 2004. Protože máme říjen, tak mi dovolte, aby tento svůj rozpočtový příspěvek trochu napínavě nazval "devět zastavení října". Tento říjnový návrh státního rozpočtu na rok 2004 je totiž pouze základním nástrojem finanční politiky státu v roce 2004, a proto je nezbytné jej posuzovat také v širších souvislostech a kontextu. Jinými slovy, je nutné se zejména ptát, kdo nám rozpočet předkládá, co vlastně tento rozpočet pro nás znamená a co nám tento rozpočet v budoucnosti přinese. Tyto otázky vlastně představují věci, o kterých zde chci mluvit a které chci pojmenovat zmíněnými devíti zastaveními, neboli devíti říjnově rozpočtovými tezemi.
Nejdříve tedy k otázce první - kdo nám vlastně rozpočet předkládá. Samozřejmě, předkládá nám jej současná koaliční vláda, a tu bych si dovolil charakterizovat následujícími tezemi.
Teze první. Tato vláda je neodpovědná, je totiž rekordně zadlužovací. Jestliže totiž za prvních pět let samostatné České republiky, to je mezi roky 1993 a 1997, vzrostl státní dluh o 13,8 miliardy Kč na celkem 172,2 miliardy Kč, tak během dalších pěti let, tj. mezi lety 1998 a 2002, vzrostl tento státní dluh České republiky o dalších 223,7 (mld.) Kč na celkem 395,9 (mld.) Kč. Podle podkladů této samotné vlády víme, že za další čtyři roky, mezi lety 2003 a 2006, státní dluh vzroste o dalších 431 miliard Kč na konečných 827,7 miliard Kč v roce 2006.
Pro ujasnění - lapidárně řečeno - to, jak zadlužil premiér Klaus za období celých pěti let Českou republiku, stihl premiér Zeman za tři měsíce a devět dní, ale premiér Špidla je rekordman, neboť vytváří státní dluh tempem 300 milionů Kč za každý den vlády. A tak pětileté dluhy premiéra Klause premiér Špidla stihne - respektive již stihl - překonat za jeden měsíc a šestnáct dní a čtyřleté dluhy premiéra Zemana stihne pan premiér Špidla překonat za jeden rok, deset měsíců a jedenáct dní. Tolik statistika.
Doufám, že nyní je zcela jasné, co z porovnání zmíněné dynamiky vládních period státního dluhu plyne, tj. z porovnání čísel 13,8 proti 223,7, resp. proti 431 miliardám Kč. Jinými slovy, každá čtyřčlenná rodina bude do roku 2006 zatížena dalším dluhem ve výši 169 000 Kč na celkem 325 000 Kč. Jen na úrocích z tohoto přírůstku státního dluhu zaplatí zmíněná čtyřčlenná rodina za čtyři roky 53 000 Kč a na dluhové službě zaplatíme my všichni celkem 136,5 miliardy Kč, což jsou v podstatě tři rozpočty ministerstva školství. Deficity a náklady z nich plynoucí se stávají zcela jasným břemenem pro naše občany a stále reálnější hrozbou.
Teze druhá. Tato vláda je nekompetentní. Tato vláda totiž v oblasti veřejných financí nemá příliš jasno. Narážím tím na názorové proměny současného premiéra a jeho ministra financí v rozpočtové oblasti v čase. Počátkem roku 2000 se totiž Vladimír Špidla, tehdy jako první vicepremiér, a Bohuslav Sobotka, tehdy jako sněmovní rozpočtový expert v ČSSD, přihlásili k závazku vlády, že státní rozpočet na rok 2003 bude vládou navržen jako vyrovnaný a zároveň že deficit soustavy veřejných rozpočtů bude v roce 2003 splňovat maastrichtské kritérium, to je 3 % hrubého domácího produktu, avšak již v polovině roku 2002 se Vladimír Špidla, už jako premiér, a Bohuslav Sobotka, již jako ministr financí, k tomuto svému závazku nehlásili, a naopak v rámci svého programového prohlášení vlády prosadili dlouhodobé záporné odchýlení se od maastrichtského kritéria, a to tak, že v roce 2006 by měly deficity veřejných rozpočtů činit 4,9 % až 5,4 % HDP. Již za pět měsíců, v prosinci 2002, ministr financí mění názor a navrhuje variantní snížení cíle z tohoto programového prohlášení vlády na hodnotu 3,7 % HDP deficitu veřejných rozpočtů v roce 2006. Avšak za dalších sedm měsíců, v červenci 2003, vláda premiéra Špidly schvaluje zase jiný cílový deficit veřejných rozpočtů v roce 2006, a to ve výši 4 % HDP.
Tato neustálá změna cílových hodnot deficitu cílových rozpočtů v roce 2006 podle mého názoru jednoznačně svědčí o dlouhodobé neujasněnosti pohledu na situaci veřejných rozpočtů ze strany těchto klíčových členů vlády. (Potlesk z pravé strany sálu.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Promiňte, pane poslanče. Využívám tohoto potlesku, který přerušil vaše vystoupení, k tomu - protože jsem to nechtěla udělat předtím - abych vyzvala všechny kolegyně a kolegy, aby věnovali pozornost vystoupením jednotlivých poslanců v této obecné rozpravě. Myslím, že je to k našemu užitku, vyslechneme-li si všechny argumenty, které kdo v této rozpravě má, a chce jimi do debaty přispět. Důrazně vás o to žádám.
Poslanec Martin Kocourek: Děkuji. Jinými slovy, tato neujasněnost je pro mne důkazem, že ministr financí ani premiér nemají v oblasti stavu a vývoje soustavy veřejných rozpočtů dlouhodobě jasný názor, a proto jejich názory považuji za nekompetentní. (Potlesk zprava).
Teze třetí. Vláda je v oblasti rozpočtové neschopná, protože porušuje i svůj vlastní rozpočtový zákon či jí schválenou koncepci. Ze sešitu C Dokumentace ke státnímu rozpočtu na rok 2004, z tabulky č. 1 na straně 14 a 15 totiž jasně vyplývá, že nebudou dodrženy parametry jak vládní koalicí schváleného rozpočtu na rok 2003, tak ani vládní koalicí jeho dodatečně upravené parametry. Vláda tak překročí sněmovnou celkové upravené schválené výdaje o 2,6 miliardy Kč a celkový upravený deficit o 1,4 miliardy Kč.
***