(10.40 hodin)
(pokračuje Šeich)
Omezení v těchto kapitolách se tedy dotýkají nejen nerovnoprávného postavení České republiky, ale také snižují zásadním způsobem hodnotu vstupu, kterou lze těmito kapitolami získat. Je zřejmé už v této chvíli, že občané ČR několik let po vstupu do EU nebudou mít možnost pracovat a poskytovat své služby a své podnikatelské aktivity minimálně v několika okolních zemích členských států EU.
Tyto zásadní ústupky a zásadní nevýhody pro české živnostníky, řemeslníky a občany, kteří by chtěli vycestovat za prací, tyto zásadní nevýhody a diskriminační ustanovení byly vyjednány za zdánlivé kompromisy. Těmito kompromisy má být omezení možnosti nákupu půdy a nemovitostí občanů Evropské unie v ČR. Tvrdím, že tento kompromis je velmi nevyvážený, a navíc se nabízí zásadní otázka, jestli omezení nákupu nemovitostí a pozemků ze strany občanů EU v České republice je více diskriminační vůči občanům Evropské unie, anebo zda je více diskriminační vůči českým občanům, kterým je zakázáno legálně nabytý majetek zhodnocovat. Zakázat vlastníkům zhodnocovat svůj majetek a prodávat své vlastní pozemky a své vlastní nemovitosti má být výhodou. Pak takovouto výhodu zejména z pozice těchto vlastníků opravdu nevidím.
Významným neúspěchem těchto jednání byly také otázky vnitrostátní nákladní přepravy, takzvané kabotáže, kde se domnívám, že ustanovení v těchto dohodách budou mít velmi významný negativní dopad na české dopravce. Budou znamenat nejen snížení příjmů a zisku těchto dopravců, ale budou znamenat také významné náklady českých firem podnikajících v zemích EU, které budou tímto způsobem nuceny najímat si firmy a služby ze zemí EU a nebudou mít možnost za prvé snížit vlastní náklady, za druhé budou mít povinnost podporovat dopravce ze zemí EU a budou nuceni, pokud nějaké zboží v těchto zemích vyprodukují a budou je chtít převézt, najmout si služby dopravců z těchto jiných zemí.
Jednoduše řečeno, nedomníváme se jako ODS, že by bylo možné v reálném čase na reálném místě úplně zvrátit všechny procesy vyjednávání. Osobně se domnívám, že rozhodně byla vystřílena řada významných patron a řada významných kompromisů, které často ani kompromisy nebyly, hned na začátku jednání. Česká republika učinila všechna zásadní kompromisní ustanovení ze své strany na začátku jednání a v závěrečných fázích jednání, kdy šlo o to hlavní, tedy o peníze, žádné trumfy v rukávu neměla, a byla tedy postavena do pozice běžte, nechte být, přijměte, nebo odejděte. To je pozice, kdy samozřejmě nemohlo v této chvíli dojít k zásadním zvratům v pozičním jednání České republiky, nicméně problémem a zásadní chybou je vyjednávání v tom smyslu, že tyto trumfy v rukávu České republiky ve chvíli, kdy šlo v závěru o peníze, již nebyly k dispozici a kompromisy České republiky byly učiněny v počátečních fázích jednání.
Pointou přece je, že získáváme nejméně peněz ze všech kandidátských států. Efekt Portugalska, Španělska a Řecka již nemůže být zopakován. Diskuse na toto téma je pasé, jelikož nedostáváme ani v řádech srovnatelné množství prostředků, které byly těmto zemím v době jejich vstupu přiděleny. Můžeme tyto země už v této chvíli pouze následovat v negativním příkladu, a to v nedočerpání peněz vázaných na konkrétní projekty.
Jestliže sleduji velmi rozpačitý proces přípravy tzv. národního rozvojového plánu, který je základním dokumentem pro čerpání finančních prostředků ze zdrojů EU, myslím, že tento proces probíhá spíše nahodile, nekoordinovaně, a již několikrát byl odložen termín dokončení a zpracování národního rozvojového plánu, tak se spíše domnívám, že může dojít k situaci, kdy Česká republika z těchto na projekty vázaných prostředků nedostane vůbec nic a nevyčerpá vůbec žádné prostředky.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Slovo má pan poslanec Jaroslav Zvěřina, poté pan poslanec Miroslav Ouzký a poté pan poslanec Hynek Fajmon.
Poslanec Jaroslav Zvěřina: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych úvodem konstatoval, že lze souhlasit s tím, že do Evropské unie nevstupujeme proto, abychom tam zbohatli na evropských fondech. Lze ovšem současně souhlasit s tím, že Evropskou unii nám mnozí - a nejen naši, ale i evropští politici - často prodávali právě s tímto zdůvodněním. Všichni si na ně pamatujeme a všichni bychom mohli citovat výroky nejrůznějších expertů na toto téma.
Byla to ODS a její předseda Václav Klaus, kdo v této zemi roky trpělivě lidem vysvětlovali, že představa, že nějakým způsobem spása a dobro přichází z Bruselu, je velmi relativní, že nemůžeme očekávat spásu z Bruselu, pokud si nepomůžeme sami. Myslím, že v tomto směru je situace pořád stejná. Evropská unie není žádnou říší absolutního dobra a není také žádným charitativním spolkem. My přece víme, do jaké organizace vstupujeme.
Já tu nechci kritizovat EU, já chci kritizovat vládu za to, že svým diletantismem, svým špatným argumentováním a svými skutky, které nejsou vždycky na výši doby, prostě komplikuje náš vstup do EU. To je celý problém.
Byla tady zmínka o dvourychlostní Evropě. Dámy a pánové, dvourychlostí Evropa není o různých právech národů a států, dvourychlostní Evropa je skutečností v situaci, kdy k 15 členům EU vstoupí 10 nových členů, kdy někteří členové jsou členy Evropské měnové unie, jiní dosud ne, kdy někteří jsou v Severoatlantické alianci, jiní dosud ne nebo vůbec ne, a je to prostě o diverzitě toho prostoru a o tom, jak se bude dařit integrace, o které se neustále mluví. Myslím, že nemá pravdu pan ministr zahraničí, když tvrdí, že evropský Konvent přinese spásu. Jednání evropského Konventu spíš připomíná stínový box než nějakou skutečnou evoluci nových pořádků. Evropský Konvent přece nemusí sám o sobě znamenat prognózu dalšího vývoje EU. Diskuse o institucionálních reformách se v této organizaci vedou celá desetiletí. To není vůbec nic ani tematicky, ani metodicky nového.
Co se týče ekonomické bilance našeho přistoupení, my přece víme celé měsíce, že to nebude žádná sláva.
Paní předsedající, rád bych vaším prostřednictvím požádal pana ministra zahraničí, aby mě nerušil při projevu.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Pan ministr zahraničí nebude rušit. Dívám se na něj, neprotestuje. Děkuji.
Poslanec Jaroslav Zvěřina: Chtěl jsem mluvit o tom ekonomickém bilancování našeho přistoupení. Víme přece celé měsíce, že to nebude žádná sláva. Ekonomická prognóza Evropské komise byla řádně publikována, ale mám za to, že to vláda prostě nevyargumentovala. Když vláda nedá čísla na stůl, nemůže se divit, že čísla publikují masmédia a že ta masmédia určují způsob, jakým to je publikováno. V tomto smyslu i ta předložená zpráva, kterou jsme včera dostali, přece neobsahuje nic konkrétního, nic, od čeho bychom mohli svou argumentaci pro nebo proti odpíchnout. To je vysloveně odbytý referát, protože ta situace přece vznikla na základě publikace jakýchsi, jak vláda tvrdí, zavádějících čísel v masmédiích. My nemáme žádná lepší čísla. Je to myslím pro nás všechny jako poslance, kteří mají rozhodovat a mají posuzovat situaci, tristní.
Koneckonců i skutky vládních činitelů nejsou vždycky na úrovni doby. Mám obavu o komunikační vládní strategii, protože je často velmi nekonkrétní. Musím říci, že i vystoupení pana ministra zahraničí na půdě výboru pro evropskou integraci mě nepřesvědčilo o tom, že by vládní koncepce té komunikace byla nějak zásadně pozitivní. Postoje pana ministra zemědělství v době, kdy nám tady běhali nespokojení zemědělci po Praze, jsem považoval za velice zvláštní, protože zodpovědný ministr vlády přece nemůže podněcovat nespokojenost u zemědělců.
***