(10.50 hodin)
(pokračuje Zvěřina)
A já jsem zaznamenal některé výroky, které v tomto směru byly na pováženou. Považuji také za skandální, když se pan ministr zemědělství v takové situaci prostě nedostaví na takové jednání výboru pro evropskou integraci a nevysvětlí poslancům výboru pro evropskou integraci své politické postoje k takovéto pro nás nové situaci.
Musím říci, že pro členské země Evropské unie nespokojení zemědělci na ulicích jsou téměř denním chlebem. A my bychom ty nespokojené, agresivní zemědělce měli spíše tlumit, než v nich tu nespokojenost podněcovat. Vzpomeňte si na rezoluci, kterou tady navrhovali někteří vládní poslanci o tom, jak tady zemědělce šikanujeme a pronásledujeme nebo jak jsme to dělali dříve. Já myslím, že to je naprosté zahrávání si přímo s ohněm.
Postoj pana ministra financí k této celé záležitosti je spíše postojem mrtvého brouka. Přitom jeho resort je ten, který je správcem evropských peněz a bude rozhodovat o tom, jak je budeme moci uplatnit.
Řekl bych tedy, že v té evropské komunikaci potřebujeme více konkrétních faktů. Myslím, že někdy se přirovnával vstup do Evropské unie k sňatku z rozumu. Ten sňatek musíte ale uzavřít na základě konkrétní manželské smlouvy, která musí být založena na faktech, a nikoliv na nějakých přehnaných emocionálních výlevech a na přehnaném eurooptimismu. Ta fakta by se měla týkat finančních podmínek, ale také třeba těch ochranných klauzulí, o kterých jsme se dozvěděli poměrně nedávno a které budou znamenat, přece jenom, že my kromě těch přechodných období, na která se často vzpomíná, budeme mít ještě další přechodná období, o jejichž povaze tento poslanecký sbor zatím, troufám si říci, nemá vůbec žádnou konkrétní představu. Byl bych rád, kdybychom byli s těmito věcmi lépe a detailněji seznamováni.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Slovo má pan poslanec Miroslav Ouzký. Připraví se pan poslanec Hynek Fajmon a poté pan poslanec Michal Doktor. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miroslav Ouzký: Děkuji vám, paní předsedající. Vážená vládo, dámy a pánové, probíhající debata mně připomíná debatu o tom, zda je nějaká sklenice z poloviny prázdná, nebo z poloviny plná.
Já vím, nejvíce toho tady slyšíme o penězích, které se podařilo vyjednat. A byť vím, že peníze jsou vždy až na prvním místě, přece jen bych rád odvedl vaši pozornost někam dále od faktů, které nám zde předkládal pan ministr zahraničí, a to již minule, kdy jsme se dozvěděli, že uhájil možnost pro Českou republiku doslazovat mošty, či dnes, kdy jsme se dozvěděli, že jistá omezení v nákladní dopravě budou kompenzována liberalismem v dopravě námořní. To mi skutečně přijde velmi legrační a velmi zábavné a připomíná mi to doby reálného socialismu, kdy se zdražení toaletního papíru kompenzovalo zlevněním lokomotiv.
Já bych přece jen obrátil vaši pozornost k tomu, na čem Evropská unie vznikala, a to jsou základní svobody. A byť už zde byly zmíněny, mezi základní svobody… (Poznámka mimo mikrofon z řady vlády.) Nikoliv uhlí a ocel, jak říká pan místopředseda vlády. Mezi základní svobody patřil volný pohyb osob a pracovní síly. A my se dozvídáme z novin, že se podařilo vyjednat volný pohyb osob a volný pohyb pracovní síly. Zase mi to ale připomíná z dob minulých Rádio Jerevan. Ona je to totiž pravda, ale jenom zčásti.
Dozvěděli jsme se, že český inženýr bude moci žádat o práci například v Paříži nebo v Dublinu, ale jaksi se zamlčuje, že to může již nyní a bez jakýchkoliv problémů. Naopak, český inženýr, zvláště v oblasti výpočetní techniky, je velice žádanou pracovní silou. A už se zamlčuje to, že nezaměstnaný dělník ze severních Čech nebude moci vyjíždět za prací po vstupu do Evropské unie do Německa či Rakouska v příhraničních oblastech tak, jak - přiznejme si - je očekáváno a jak bylo slibováno.
Dále nám je předkládáno, že budeme moci odložit pas a zapomenout na nějaké - jak jsem četl v novinách - nedůstojné, pro nás nedůstojné, kontroly na hraničních přechodech. Ale to je také pravda pouze zčásti, protože se tak nestane po vstupu do Evropské unie. A proto mi dovolte pouze jednoduché oznámení občanovi: po vstupu do Evropské unie si nezapomeňte pas doma při cestě do Německa a zapomeňte na to, že si tam pojedete hledat práci.
Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Slovo má pan poslanec Hynek Fajmon. Připraví se pan poslanec Michal Doktor a potom pan poslanec Pavel Svoboda.
Poslanec Hynek Fajmon: Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, chtěl bych učinit několik stručných poznámek k výsledkům summitu Evropské unie v Kodani a ke zprávě pana premiéra.
Poznámka první se týká toho, proč už dávno nejsme členem Evropské unie. Zde je třeba říci, že je to jedno z posledních dědictví komunismu. Ano, členy Evropské unie nejsme především díky politice Komunistické strany Československa, která naši zemi po druhé světové válce odvedla z hlavního proudu evropské politiky do komunistické izolace. Odmítnutí Marshallova plánu, který byl na počátku obnovy evropských demokracií, a následný puč v roce 1948 nás přivedly do izolace. Proto jsme se v padesátých letech nemohli účastnit diskusí a činů, které byly na počátku evropské integrace. Tato fatální izolace naší země skončila až v roce 1989 a byla symbolicky ukončena heslem Zpátky do Evropy.
Chtěl bych také vyvrátit jeden evropský mýtus, který ve svých projevech opakoval jak pan premiér, tak ministr zahraničních věcí. Ten mýtus zní takto: bez evropské integrace nemůže být mír. Pan premiér dokonce řekl, že před zahájením evropského projektu byla Evropa odporným místem.
Jsem přesvědčen o tom, že tyto myšlenky jsou falešné. Vycházejí z premisy, že národní státy mají jakousi inherentní tendenci k válčení, kterou je nutné svázat evropskými pravidly. Není divu, že tuto koncepci obhajují především němečtí politikové, protože zbavuje odpovědnosti za rozpoutání první a druhé světové války. Říkají toto: nebyla evropská integrace a nacionalismus logicky vedl k válkám. Já toto vysvětlení nesdílím. Nesouhlasím s Helmutem Kohlem v tom, že Evropská unie je otázkou války a míru, protože to v důsledku znamená, že pokud nebude evropská integrace podle německých představ, bude se opět válčit. To je nepřijatelné. Mír není podmíněn žádnou integrací, a natož potom integrací evropskou. V Asii, v Americe, v Africe a v Austrálii žádná integrace není, a mír zde je. Ano, jsou zde lokální konflikty, ale ty jsou i v Evropě, a to jak uvnitř Evropské unie v Severním Irsku, tak na Balkáně - mimo Evropskou unii. Mír je zkrátka v Evropě i jinde podmíněn jinými faktory než integrací.
Poznámka druhá se týká toho, proč to trvalo od roku 1989 tak dlouho, než jsme dostali pozvánku ke vstupu do Evropské unie. Připomenu zde, že od roku 1989 uplynulo již 13 let, a připomenout musím také sliby, které byly vyřčeny, ale zůstaly nesplněny. V roce 1997 navštívil Prahu francouzský prezident Chirac a slíbil zde, že Česká republika, Maďarsko a Polsko vstoupí do Evropské unie v roce 2000. Za pár dní skončí rok 2002 - a členy dosud nejsme. Pravdu tak nakonec bude mít již zesnulý prezident Mitterrand, který v roce 1990 prorokoval, že přijetí bývalých komunistických zemí do Evropské unie bude trvat 15 až 20 let. Pokud vstoupíme do Evropské unie v roce 2004, bude to přesně 15 let od pádu železné opony.
Ptejme se, proč měl pravdu Mitterrand, a nikoliv Chirac. Domnívám se, že je to z důvodů ekonomických a politických. Evropská unie se zkrátka rozšířit rychleji nechtěla. To nebyla naše chyba, bylo to vědomé rozhodnutí politiků Evropské unie.
***