(9.40 hodin)
(pokračuje C. Svoboda)
Tady jsme ještě v Evropské unii, myslím v celé unii, nedosáhli plné liberalizace. Jediný problém se týká vnitrostátní nákladní silniční dopravy. Když už se mluví o dopravě, musí se zmínit i to pozitivní, ale ne říci, že se doprava týká toliko jednoho problému, a to je vnitrostátní nákladní přepravy, tzv. kabotáže. To je pravda, tady je pětileté přechodné období ze strany Evropské unie, ale zároveň je tady šance bilaterálně vyjednávat lepší pozici s jednotlivými členskými zeměmi Evropské unie a pro nás to znamená především dosažení dohody s Německem. O toto se česká zahraniční politika velmi intenzivně snaží a bylo dohodnuto, že vznikne společná česko-německá analýza nákladů dopravců v obou zemích, abychom mohli dokončit naši diskusi o konkrétních kvótách v kabotáži. Nepochybné je, a to můžeme dnes občanům České republiky slíbit, že dojde k plné liberalizaci kabotáže ode dne vstupu České republiky do Evropské unie. Bavíme se o období před vstupem. Ani tady nikdo nemůže konstatovat, že bychom vstupem do Evropské unie se dostali do nějaké méně hodnotné pozice, protože k liberalizaci dojde ke dni vstupu.
Druhé téma, které se velmi přetřásá, je otázka českého zemědělství. Jistě vystoupí v diskusi ministr zemědělství, ale já chci obecně zdůraznit, že se podařilo udržet a posílit konkurenceschopnost českého zemědělství, a to proto, že jsme k věci přistupovali velmi komplexně, že jsme vzali v úvahu všechny podmínky ochrany českého trhu, včetně veterinárních a fytosanitárních standardů, jejich zavádění a dodržování, a že jsme usilovali o posílení podpory českého zemědělství. A byl to úspěch České republiky, tedy náš úspěch, když jsme vyjednali dorovnání výše přímých plateb dokonce v poslední den jednání v Kodani a podařilo se zajistit navýšení tohoto dorovnání, tzv. top-up, v roce 2004 na 55 %, a pak postupně se tato míra dorovnání zvyšuje po pěti procentech. U bramborového škrobu jsme vyjednali možnost dorovnání do 100 % přímé podpory v Evropské unii.
Zemědělství bylo uchopeno velmi komplexně a v rámci rozdělení prostředků rozvoje venkova se nám podařilo dodatečně získat další 3 mld. Kč, takže celkově do českého zemědělství přijde z tohoto zdroje 14,4 mld. Kč. V porovnání se současností se jedná zhruba o dvojnásobnou sumu. Je to výrazná pomoc, které se českému zemědělství dostane. A navíc - možná o tom bude mluvit ministr zemědělství - se počítá i s možností využití zdrojů, které máme my. Zkrátka jde nám především o to, aby české zemědělství, jak jsem řekl, mohlo dále sílit v konkurenceschopnosti a aby především přežilo důstojně a plnohodnotně první náraz vstupu do Evropské unie v prvních letech.
Avšak k zemědělství zřejmě promluví více pan ministr, takže já se dále zemědělstvím nebudu zabývat a řeknu ještě něco k finanční a rozpočtové kapitole, protože to bylo panem poslancem Vojířem zmíněno.
Především by bylo dobré, kdyby i z úst opozičních poslanců zazněla situace tak, jak ve skutečnosti je. Připomínám, že rozpočet Evropské unie se tvoří z příspěvků jednotlivých členských států a tyto příspěvky jsou relativně malé. Je to 1,27 % HDP. Tyto prostředky se přerozdělují podle různých kritérií. Bere se v úvahu vyrovnání ekonomické výkonnosti, podpora zemědělství, podpora regionů, ochrana vnějších hranic Evropské unie apod. Potom je i onen známý stav, že vyspělé a průmyslové Německo dokonce přispívá na vyspělou, ale více zemědělsky orientovanou Francii a že dochází samozřejmě k tomu, že se musí hledat kritéria k tomu, aby se vyrovnávaly standardy a aby skutečně Evropská unie mohla být založena na oněch svobodách volného pohybu osob, služeb a kapitálu, to znamená, aby podmínky byly srovnatelné.
Česká republika bohužel - nebo bohudík - patří k zemím - já myslím bohudík - které jsou vyspělé, patří k nejbohatším kandidátským zemím. Jsme zemí, kde zemědělství nehraje tak důležitou roli jako v některých jiných kandidátských zemích. Z tohoto důvodu je třeba vzít i logiku úvahy Evropské unie, když uvažovala o míře finančního přerozdělení prostředků v rámci celého procesu rozšíření o kandidátské země, protože bere v úvahu všechny faktory. Čerpání peněz z rozpočtu Evropské unie je proces dlouhodobý a je to proces, který je založen mimo jiné na naší způsobilosti řádně vypracovat projekty, řádně projekty předložit. Ty projekty musí být také řádně schváleny a na ně se potom čerpají prostředky. Tyto projekty nám zajistí, že dostaneme peníze někdy výhledově, někdy v budoucnu.
Proto všechny ty články, které čtu v novinách, o dělení peněz na hlavu, neberou v úvahu tento faktor - faktor, že ta čísla jsou do jisté míry virtuální, neboť je to pouze do jisté míry kvalifikovaná úvaha, kolik prostředků bude schopna ta či ona země absorbovat z prostředků Evropské unie. Proto by mě spíše zajímalo, kdybych byl v opozici, jak se připravujeme na tento faktor, zda půjdeme cestou Portugalska a Řecka, kterému se nepodařilo získat tolik prostředků jako např. Irsku, kterému se podařilo velmi sofistikovanou a kvalitní přípravou získat nejvíce možných prostředků z Evropské unie i pro vlastní růst. Bude tedy záležet také na nás, abychom pořád nemluvili o tom, zda Evropská unie je k nám hodná, nebo není k nám hodná, zda se o nás dobře, či špatně stará, ale musíme se ptát, jak budeme připraveni na absorbování těchto prostředků, jak jsme a budeme připraveni my sami.
***