(9.30 hodin)
(pokračuje Vojíř)
Schovává se to pod oblast, kde by stát inheroval - myslím tím především třeba v oblasti ocelářství, českého ocelářství.
To znamená, že toto jsou podmínky, které dle mého názoru mohly být vyjednány mnohem a mnohem lépe.
Dovolte mi zmínit se ale ještě o jedné oblasti, o které jsem minule nehovořil. Mně se zdá, že to je další velmi špatně nastavená oblast. Jedná se o české stavebnictví. Jsem přesvědčen o tom, že české stavebnictví de facto spěje ke krachu, protože jako takové bude zpoplatněno, zdaněno, vyšší sazbou, než je pět procent. Evropská unie hovoří o sazbě 15 procent. Pan premiér při odpovědi na jednu z interpelací této sněmovně říkal, že dokonce bude 22procentní. To znamená, že české stavebnictví počínaje příštím či přespříštím rokem prostě bude velmi složitě konkurenčně schopné.
Myslím si, že to, že se podařilo - a to je otázka v uvozovkách, jestli podařilo - vytvořit období do roku 2007, kdy jenom byty budou ve stavebnictví zdaněny pěti procenty, je strašně málo.
A dovolte mi tady říci jistou parafrázi. Nyní v televizi probíhá reklama na nákup levného bydlení. Myslím si, že je velmi trefná. Myslím si, že platí: využijme prostředky na levné bydlení, neboť se rychle blíží konec dobrých časů a konec levného bydlení.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji, pane poslanče. Pane poslanče, jistě víte, co vás čeká. Jste první, který vystoupil v rozpravě. Já si dovoluji vás požádat o to, zda byste se neujal role zpravodaje. - Nebráníte se, takže zaujměte prosím místo u stolku zpravodajů.
Ještě předtím, než dám slovo panu místopředsedovi vlády, chci oznámit, že pan poslanec Michal Doktor má náhradní kartu číslo 10 a paní místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová má náhradní kartu číslo 4.
Slovo má místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí pan Cyril Svoboda. Připraví se pan poslanec Jan Zahradil, poté pan poslanec Miloslav Ransdorf.
Místopředseda vlády a ministr zahraničí ČR Cyril Svoboda: Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, kolegyně a kolegové, 13. prosinec roku 2002 se zapíše do dějin - nebo už je zapsán do dějin - České republiky. Byť to bylo třináctého, doufám, že to bylo datum šťastné, když se podařilo uzavřít jednání a definitivně rozhodnout o tom, že Česká republika vstoupí do Evropské unie z hlediska Evropské unie. Z hlediska Evropské unie se jasně v Kodani řeklo "ano". A já jsem hluboce přesvědčen, že tento proces je z hlediska členských států Evropské unie již uzavřen, protože bude pouze jedna přístupová smlouva pro všech deset kandidátských zemí a bude to v jednotlivých členských státech položeno na principu ber, nebo neber. A pokud by v ratifikačním procesu některý z parlamentů členských států Evropské unie řekl "ne", tak říká "ne" celému rozšiřovacímu procesu, což se jeví jako málo pravděpodobné, byť, samozřejmě, lidská fantazie není tak dokonalá, aby dokázala vymyslet všechno to, co dokáží potom politici ve svých aktivitách.
Takže s výhradou, že se může stát něco katastrofického, což nepředpokládáme, je z hlediska Evropské unie rozhodnuto.
Zda vstoupíme, nebo nevstoupíme do Evropské unie, je už dnes jen a jen na nás, na občanech České republiky, protože my o této otázce rozhodneme v referendu. Proto bych byl rád, abychom se od samého počátku komunikace na toto téma nesoustředili na jednu nebo dvě otázky, abychom měli odvahu nevzít jenom jedno kritérium, navíc kritérium, které je zavádějící. Ke konci svého vystoupení se k tomu dostanu. Chci, abychom viděli ten problém v celé jeho šíři.
Vyjednávání začalo v roce 1998. Je uzavřeno 31 kapitol a řada námitek, které dnes zaznívají veřejně i v této sněmovně, jsou námitky, které nezaznívaly před půl rokem, před tři čtvrtě rokem, před rokem, před dvěma lety. V dobách, kdy jednotlivé kapitoly byly uzavírány, tady nezněl silný hlas nespokojenosti s uzavřením té či oné kapitoly. A proto jsme pro připomenutí všem poslankyním a poslancům dali v písemné podobě závěry, které byly uzavřeny v jednotlivých kapitolách.
Z tohoto důvodu mě poněkud překvapuje vystoupení pana kolegy Vojíře, když mluví o některých přechodných obdobích a nezmíní například velmi úspěšná přechodná období ve prospěch České republiky - ať už v oblasti daní, nebo v jiných oblastech.
Máte to v písemném textu a myslím si, že nemá smysl obtěžovat sněmovnu tím, že budeme tato jednotlivá přechodná období znovu číst. Bude-li to ale zapotřebí, pak je znovu přečteme.
To, co je důležité, to, co je demokratické a korektní, je mluvit o věcech, které byly vyjednány také ve prospěch České republiky, protože bylo přijato všeobecně přijatelné řešení. Závěr vyjednávání v Kodani nemá vítěze nebo poraženého. Má ale něco, co nás kvalifikuje ještě víc - všeobecně přijatelnou shodu, shodu, která nám zajistí plnoprávné členství v Evropské unii a která nám umožní, abychom mohli plnohodnotně a s veškerou silou, kterou máme, prosazovat další rozvoj Evropské unie. A o tom jistě povedeme brzy debatu. To je naše působení v Konventu a příprava na mezivládní konferenci. Na to bychom se měli určitě soustředit.
Nicméně jsme v závěru nebo po závěru vyjednávání a předmětem pozornosti jsou ony závěrečné kapitoly, které byly vyjednávány. Já tedy pro potřebu - možná - osvěty ještě zmíním ty závěrečné kapitoly, uvedu, co se v nich vyjednalo a jak je to prospěšné i pro naši republiku.
Začnu kapitolou Instituce. Víme, jaká se tady vedla debata o suverenitě a identitě, o tom, jestli můžeme a zda můžeme plnohodnotně zastupovat naše zájmy. A výsledek jednání je ten, že budeme mít 24 poslankyň a poslanců v Evropském parlamentu, že budeme mít jednoho komisaře a že v Radě Evropské unie budeme mít 12 hlasů. To samo o sobě nemusí být tak zajímavé jako potvrzení, že to je stejné zastoupení, jaké má Maďarsko, Řecko, Portugalsko či Belgie. Tedy srovnatelné země - srovnatelné zastoupení. Žádná diskriminace, ale zastoupení, které odpovídá naší síle, počtu obyvatel a naší velikosti. Takže - tady se o žádnou diskriminaci nejedná a jednat nemůže.
Byla tady zmíněna panem kolegou Vojířem otázka dopravy. Měl by tedy korektně říci, že v Evropské unii byla konstatována vysoká míra připravenosti České republiky, a to, že máme přístup plně liberální v oblasti mezinárodní silniční dopravy, letecké dopravy, námořní a vnitrozemské vodní dopravy a postupně i železniční dopravy.
***