(9.20 hodin)
(pokračuje Špidla)
Jakkoli prohlášení nepodřizuje závěry melkského procesu jurisdikci Evropského soudního dvora, nemění to samozřejmě nic na odhodlání obou stran své povinnosti splnit.
Dámy a pánové, dovolte mi ještě, abych se dotkl některých obecnějších otázek, které jsou spojeny s Evropskou unií a které podle mého názoru jsou určující. Někdy mě do jisté míry zaráží, jak málo se hovoří o jménech Schumann, Monet, Gasperi, čili o lidech, kteří byli na začátku projektu Evropské unie, a o myšlenkách, které na začátku tohoto projektu jsou. Dovolte mi, abych v tomto případě parafrázoval nebo citoval Masarykův výrok, že státy se udržují těmi myšlenkami, na kterých vznikly. I Evropská unie se udržuje těmi myšlenkami, na kterých vznikla, a tyto myšlenky jsou dobré a v okamžiku, kdy vznikly a byly realizovány, měly politickou velikost nesrovnatelnou s jinými projekty.
O co, velmi jednoduše, šlo? Už po skončení první světové války si všichni říkali: to se přece nesmí opakovat. A opakovalo se to za velmi krátkou dobu v podobách ještě daleko horších a nepředstavitelnějších než mezi lety 1914 a 1918. To základní rozhodnutí, které vytvořili otcové zakladatelé a matky zakladatelky Evropské unie, bylo následující: v Evropě se nebude ohrazovat jeden proti druhému, nebude vytvářet rovnováhu moci a odstrašení, ale Evropa se integruje. A integruje se tak, že se otevře Německu za předpokladu, že se otevře Německo Evropě, a stejně tak se otevřou jednotlivé státy mezi sebou. Dalším prvkem tohoto projektu bylo, že je třeba, aby vznikla i integrovaná ekonomika, která bude rovnoměrně rozdělovat přínosy i ztráty. Ekonomika, která v tomto směru je nástrojem té základní ideje, to je integrace, jejímž jediným cílem a obsahem je mír. To je totiž ona idea a myšlenka, která byla vložena do vzniku EU.
Musím říci, že je to obdivuhodné, jakou sílu naši předkové v sobě našli po katastrofě, kterou měli za sebou, odložit nacionální omezenosti, odložit klasické pojetí tzv. reálpolitiky a vydat se do světa, který byl nebezpečný, nový a kde úspěch zdaleka nebyl zaručen. Jsem přesvědčen, že kdyby se touto cestou nevydali, nedokázala by se Evropa tak rychle obnovit a zvednout z důsledků válečných hrůz, a jsem přesvědčen o tom, že by v našem politickém okolí zůstávalo příliš mnoho sudů střelného prachu, které by dříve či později skončily explozí a konfliktem.
Ano, vážení poslanci a vážené poslankyně, to je základ evropského projektu, to je důvod, proč se ho účastníme. A dalším důvodem, pro který se tohoto projektu účastníme, je naše sebevědomí. Jsem přesvědčen, že Česká republika je státem, který má co nabídnout, že máme svou sílu, abychom mohli mít v Evropě vliv podílet se na formování jejích hodnot a jejího zaměření.
Dámy a pánové, základním úspěchem jednání v Kodani bylo to, že jsme uzavřeli vstupní jednání. Základním úspěchem bylo to, že jsme je uzavřeli za obhajitelných podmínek, a jistou prémií tohoto jednání bylo, že se nám podařilo v závěrečných fázích naši pozici vylepšit hmatatelně, nikoli samozřejmě zásadně.
Dovolte mi, abych na závěr svého projevu poděkoval týmu, který se účastnil kodaňského jednání, protože to byl tým, který byl mimořádně kompaktní a byl mi mimořádnou podporou. Mohu jasně této sněmovně sdělit, že neexistoval okamžik, který bychom nějakým způsobem nepředvídali, že neexistovala situace, na kterou jsme neměli promyšlený postup a jednotlivá řešení. I to vedlo k úspěchu, který jsme na jednání docílili.
Děkuji vám. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji předsedovi vlády.
Než zahájím všeobecnou rozpravu, oznamuji, že pan poslanec Antonín Macháček má náhradní kartu č. 14, pan poslanec Miloš Melčák má náhradní kartu č. 13, pan poslanec Zdeněk Koudelka má náhradní kartu č. 12 a pan poslanec Jiří Pospíšil má náhradní kartu č. 15.
Zahajuji všeobecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil pan poslanec Oldřich Vojíř. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Poté vystoupí místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí pan Cyril Svoboda.
Poslanec Oldřich Vojíř: Vážená paní předsedající, pane premiére, členové vlády, dámy a pánové, už podruhé projednáváme v podstatě zprávu vlády o pozici a vyjednávání o přistoupení České republiky k Evropské unii. Prvně tomu bylo spíš ve formě ústní, kdy si parlament vyžádal informace před závěrečným jednáním, před závěrečným summitem v Kodani, a nyní je nám předložena písemná zpráva, která popisuje stav, který už je po jednání.
Já jsem si tu zprávu přečetl a mám pocit, že není zase úplně korektní, není úplná. Já bych tu zprávu viděl v pozici, kdy by se měly v této zprávě vyčíslit všechny argumenty, všechny číselné hodnoty, které nás bude stát vstup do EU. Kam tím mířím? Mířím tím do oblasti, kdy je evidentní - a už jsem to říkal při svém minulém vystoupení - že Česká republika bude muset platit určité prostředky do společného rozpočtu EU a bude mít možnost - a to znovu podtrhuji - možnost čerpat určité finanční prostředky zpět z evropských fondů. Z toho je evidentní, že to, co by nám, použiji výraz normálně náleželo, by bylo méně, než bychom měli odvádět do Evropské unie, a tak se udělal jakýsi převodový můstek a nalezl se jakýsi vyrovnávací fond, který bude po omezenou dobu, dobu tří let, sloužit k tomu, aby rozdíl mezi prostředky, které Česká republika musí odvádět, a prostředky, které může získat, byl alespoň vyrovnaný podle toho, jak se budeme schopni připravit na projekty, které mohou být financovány. Ukazuje se, alespoň dle mých informací, které jsem získal, že ne všechny země byly schopny v Evropě vyčerpat všechny prostředky z fondů, které jim byly případně přičleněny, a ukazuje se, že byly schopny je čerpat zhruba na úrovni 70 - 75 % přiděleného objemu.
Minule jsem také hovořil o tom, že se nepodařilo vyjednat dobré podmínky z hlediska hospodářství, především pro autodopravce, především pro oblast volného pohybu pracovní síly. Dokonce jsem hovořil o tom, že si státy EU podržely možnost uvalit cla tam, kde by měly pocit, že dochází k pozici konkurenční.
***