(14.50 hodin)
(pokračuje Zahradil)
Tento vzkaz si překládám do velmi jednoduché a srozumitelné řeči asi takto: Už po nás nic nechtějte, protože vám nic nedáme, a pokud budete zlobit a budete po nás stále ještě něco chtít, tak se vám může stát, že vás nevezmeme v roce 2004, ale až v roce 2007.
Dámy a pánové, mně by ani tento přístup možná nevadil, protože si dovedu představit, že se za ním skrývají reálné politické a ekonomické zájmy. Ale co mi vadí nesmírně, že jsme byli, že jsme a že pravděpodobně ještě v příštím roce velmi masivně budeme přesvědčováni o tom, že tomu tak není, že je tomu právě naopak, že tady žádné politické a ekonomické zájmy konkrétních států EU vůči České republice a jiným kandidátským zemím nejsou, že je to vlastně všechno velké bratrstvo solidarity a vzájemné pomoci a že ten, kdo se snad začne bavit o nějakých zájmech, nebo dokonce o střetu těchto zájmů, je zcela logicky a samozřejmě Antievropan nebo pokud možno izolacionista a xenofob.
Dámy a pánové, já jsem přesvědčen, že odmítnutí vstupu České republiky do Evropské unie za těchto podmínek by samozřejmě nic nevyřešilo. Evropská unie je natolik mohutným politickým a ekonomickým komplexem, že nás bude ovlivňovat politicky a ekonomicky i v případě, že bychom zůstali mimo. A pokud je tomu tak, tak to já stále raději volím variantu být uvnitř, protože být uvnitř znamená moci alespoň něco, byť v minimálním rozsahu, ovlivnit. Ale byl bych velmi rád, abychom se o těchto věcech konečně začali bavit otevřeně a upřímně, aby česká vláda konečně řekla zcela jasně a zřetelně, že tady de facto o žádné skutečné vyjednávání nešlo, ale že šlo o přijímání předem určených a předem nadiktovaných podmínek vstupu, na kterých v podstatě nebylo možno téměř nic změnit nebo bylo možno změnit jen velice málo, a aby zcela samozřejmě také řekla, že naše možnost ovlivnit tyto záležitosti po vstupu do EU sice bude, ale bude naprosto minimální a bez vytváření zájmových koalic a bez hledání spojenců uvnitř EU bude doslova nulová.
Já jsem, dámy a pánové, přesvědčen, že půl roku před konáním referenda o Evropské unii a našem vstupu do Evropské unie je zapotřebí, abychom si konečně začali nalévat čistého vína, abychom začali nazývat věci pravými jmény a aby tato vláda konečně přiznala barvu, protože jsem přesvědčen, že pokud bude pokračovat současná eurofederalistická propaganda, na kterou má být ve státním rozpočtu pamatováno 200 mil. Kč, tak její výsledek bude jediný. Při tradiční skepsi české veřejnosti k jakémukoli umělému přesvědčování shora, k jakémukoli lakování skutečnosti na růžovo a k jakýmkoli pokusům o ošálení veřejnosti, tak vzhledem k těmto letitým historickým zkušenostem české veřejnosti se velmi obávám, že pokud vláda včas neprozře a nezačne říkat pravdu, pak se dočká velmi hořkého překvapení a rozčarování při červnovém referendu. A to překvapení bude takové, že navzdory masivní propagandě z vládních zdrojů veřejnost České republiky řekne takovému vstupu do EU ne.
Já si takový vývoj nepřeji, a proto vaším prostřednictvím žádám vládu, aby se velmi rychle vzpamatovala, a žádám všechny její členy, aby začali podávat veřejnosti naprosto jednoznačné, průhledné a srozumitelné informace o podmínkách našeho vstupu, o tom, proč bylo nebo nebylo možné dojednat právě to a něco jiného, a abychom si přestali nalhávat něco, co ve skutečnosti není pravda.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Věřte nebo nevěřte, úplně jsem opomněl určit zpravodaje po vystoupení pana kolegy Václava Klause, takže myslím, že byste se mohl zhostit tohoto úkolu jako druhý vystupující. (Reakce ze sálu.) Řekl jsem věřte nebo nevěřte.
Dovolte, abych vás seznámil s pořadím dalších vystupujících, než udělím slovo dalšímu z kolegů. Nyní vystoupí pan poslanec Šeich, poté pan kolega Laštůvka, po něm pan kolega Fajmon, po něm pan poslanec Říman a zatím poslední přihlášený je kolega Ransdorf. Slovo má pan poslanec David Šeich.
Poslanec David Šeich: Vážený pane předsedající, vážená části vlády - protože vláda, která deklaruje jako jednu ze svých zásadních priorit vstup do EU, je u tohoto bodu přítomna jen z malé části - vážené kolegyně, vážení kolegové, dovídáme se z novin děsivé zprávy. Zdůrazňuji - z novinových zpráv se dovídáme o stavu vyjednávání mezi Českou republikou a EU v bezprostřední době před zásadním kodaňským summitem, kdy je možné proces vyjednávání zvrátit už jen velmi omezeně. Přitom jde o zásadní informace nejen pro členy zákonodárného sboru, ale i pro každého občana České republiky.
Jde o informace o tom, že vstup do EU končí pro Českou republiku stále větším minusem, a to i přes opakované ujištění nejvyšších představitelů Evropské unie, že vstup do EU bude pro Českou republiku jednoznačným přínosem.
Dovídáme se také, že Česká republika obdrží z rozpočtu Evropské unie nejméně prostředků ze všech kandidátských zemí, a to pouhých necelých 70 eur na hlavu ročně. To je dokonce méně než bohatší státy, jako je Slovinsko, a je to pouze 19 % příspěvku, který obdrží jiný kandidátský stát, a to Litva. Myslím, že příspěvek ve výši 19 % příspěvku jiného člena stejné rodiny kandidátských států je opravdu skandální výsledek těchto procesů. Evropská unie také v této chvíli nabízí kandidátským zemím pouze částku, která je nižší o 2 mld. eur dokonce proti částce, kterou sama EU navrhovala jako finanční rámec pro rozšíření.
Také bych v této chvíli chtěl učinit poznámku k přípravě národního rozvojového plánu, který má být nástrojem čerpání prostředků, které nejsou automaticky distribuovány Evropskou unií. Myslím, že proces přípravy národního rozvojového plánu, když to sledujeme, v nás může budit vážné obavy o tom, zda vůbec deklarovaný rámec podpory může být reálně naplněn a jestli to nebudou spíše virtuální čísla, jak o tom hovořil pan ministr zahraničí.
V této chvíli je příliš pozdě spekulovat o tom, jakou chybou bylo učinit všechny zásadní kompromisy za Českou republiku již v počátcích vyjednávání v podobě kompromisu omezení volného pohybu osob a volného pohybu služeb v zemích EU, přestože zásadní kapitoly vyjednávání byly na pořadu až v závěru vyjednávacích procesů. Nezbývají v této chvíli tedy žádné trumfy v rukávu, nezbývají žádné pozice, z kterých by ČR mohla ustupovat, a je v pozici brát, či nebrat. Poslední hrozba v podobě hrozby nevstoupení do EU je z pozice kandidátské země spíše směšným gestem.
Je jistě úkolem českých politiků minimalizovat náklady vstupu pro české daňové poplatníky. Je proto překvapivé, že pan ministr zahraničí neinformoval Poslaneckou sněmovnu ani občany o tak závažných skutečnostech ve vyjednávání mezi Českou republikou a Evropskou unií. Ještě dne 26. 9. 2002 zahraniční výbor Poslanecké sněmovny, který projednával zvláštní bod "Aktuální stav jednání o přistoupení České republiky k Evropské unii" za přítomnosti pana ministra zahraničí a pana státního tajemníka Teličky, se zabýval podklady, kde ani v písemné, ani v ústní podobě nebyla podána tak závažná čísla ani komparace s ostatními kandidátskými státy, která by jistě vzbudila již v té chvíli velké znepokojení nás jako reprezentantů českých voličů.
***