(14.30 hodin)
(pokračuje C. Svoboda)
V celém procesu vyjednávání se snažíme velmi intenzivně koordinovat naše postupy s kandidátskými zeměmi, i když je zřejmé, že v poslední fázi je soustředěnost každé kandidátské země na sebe samu. Využili jsme a využíváme všech prostředků, které Česká republika k tomuto jednání má.
Jsem rád, že do celého procesu se zapojilo velmi mnoho ústavních činitelů včetně prezidenta republiky, předsedy vlády a dalších ústavních činitelů. Velmi oceňujeme vystupování naší parlamentní delegace v Evropském parlamentu. Svým vystoupením jistě přispěla a bude přispívat k upevnění pozice České republiky v Evropské unii.
V každém případě chci sdělit, že proces, který je před námi, je proces, jehož cílem je, abychom měli plnohodnotné členství v Evropské unii, nikoliv proces, který znamená, že jeden má porazit druhého.
Při této příležitosti také oceňuji to, co udělalo Dánsko během svého předsednictví. Vezměme v úvahu, že tato země připravila návrh opatření, takzvaný balíček, a že tato země se dostala okamžitě pod velký politický tlak. Na jedné straně je Dánsku vytýkáno ze strany členských zemí, a to především některých velkých zemí, že překročilo mandát, že slíbilo kandidátským zemím více, než je možné slíbit. A na druhé straně za dánského předsednictví chodí každá, opakuji každá kandidátská země a sděluje, že právě ona je na tom nejhůře v porovnání se všemi a že žádá ještě více.
Právě proto, že se podařilo v minulosti celému vyjednávacímu týmu dosáhnout velmi solidních výsledků, které dávají dostatečný důvod pro to, aby Česká republika byla plnoprávným členem Evropské unie, máme i naději, že toto jednání v Kodani bude završeno tak, že nakonec soud občanů České republiky bude pozitivní, že z toho, co je možné, se získalo maximum.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců KDU-ČSL.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Zahajuji v tuto chvíli všeobecnou rozpravu, do které v tuto chvíli mám čtyři přihlášky, a to v pořadí pan kolega Václav Klaus, Jan Zahradil, David Šeich a předseda zahraničního výboru pan kolega Laštůvka. První jmenovaný má slovo.
Poslanec Václav Klaus: Vážená sněmovno, dovolte mi, abych položil dvě otázky ministru zahraničí. Nemám pocit, že je třeba se pouštět do sáhodlouhých diskusí o Evropské unii, o přínosech či nepřínosech členství. Je nás mnoho v tomto sále a v této zemi, kteří vědí, že nevstupujeme do charitativní organizace, a kteří nevstupují do Evropské unie proto, aby dostávali nějaké peníze.
Nicméně otázka peněz se dostala do popředí debat posledních dnů. Chtěl bych obrátit pozornost ministra zahraničí k této věci. On nás zásoboval celou řadou naprosto nekompatibilních a nesečitatelných čísel, takže žádný - ani génius - z nás si nemohl z těchto čísel spočítat celkový efekt nebo celkový náklad.
Já bych to navrhoval zásadním způsobem zjednodušit.
Naše média jsou v těchto dnech, včera a dnes, plná jednoduché tabulky, kde se říká, kolik získá jeden obyvatel té které země, budoucí členské země, dnes kandidátské země, za období 2004 až 2006. Jeden člověk - ne miliardy eur, miliardy korun, aby to bylo prosté a srozumitelné, kolik bude na jednoho obyvatele.
Má první otázka na ministra zahraničí zní: Jsou tabulky, například Mladá fronta Dnes včera, Hospodářské noviny dnes, správné, nebo nesprávné? Lžou autoři těchto textů - pan Mocek v Mladé frontě Dnes včera - nebo naopak říkají pravdu a pravdu nám neříká ministr zahraničních věcí? Prosím o jednoduchou odpověď. Česká republika na hlavu 69,5 eura, Slovinsko 107,5 eura, Maďarsko 134, Slovensko 164 eur na hlavu atd.
Myslím, že na tuto otázku může ministr zahraničí, bude-li chtít říci občanům této země jasné slovo, jasně odpovědět, zda tato čísla jsou lživá, nebo nejsou lživá, a já ho o to velmi prosím.
Otázka číslo dvě. Kdyby náhodou byla pravda, že tato čísla jsou pravdivá a že Česká republika dostává polovičku toho co Maďarsko, které je s námi srovnáváno, a o polovičku méně než Slovinsko, které bývá ekonomicky hodnoceno - nevím kým - výrazně nad námi, táži se tedy v tomto případě ministra zahraničí, aby nám jasně odpověděl, proč došlo k tomu, že tato platba na obyvatele je v ČR daleko nejnižší ze všech kandidátských zemí, které budou eventuálně vyzvány ke vstupu na tomto kodaňském summitu. Opět snadná, triviální otázka. Prosím pana ministra zahraničí, aby nám řekl: Je to proto, že Evropská unie uznává, že Česká republika je daleko nejvyspělejší, daleko nejbohatší zemí z této kandidátské desítky? Pak já zatleskám, ale pak prosím, aby to Evropská unie řekla velmi nahlas a velmi zřetelně. A pak už mám jenom druhé vysvětlení - že tomu tak není, a pak někdo vyjednával špatně.
Prosím ministra zahraničí, aby na tyto mé prosté, triviální otázky odpověděl. Děkuji za pozornost. (Potlesk části sněmovny.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Slovo uděluji druhému přihlášenému kolegovi, kterým je Jan Zahradil. Připraví se pan kolega Šeich.
Poslanec Jan Zahradil: Děkuji vám, pane předsedající. Dámy a pánové, bylo to zhruba od roku 1998, kdy jsme začali slýchat, že teprve ta vláda nebo ty vlády, které přišly po roce 1998, začaly reálně vyjednávat s Evropskou unií, začaly se vůbec s evropskými orgány bavit, začaly s nimi komunikovat, dosáhly výrazných úspěchů při vyjednávání a sjednávání vstupu České republiky do Evropské unie. A tyto úspěchy jsou nyní korunovány tím, že Česká republika byla zařazena do oné skupiny kandidátských zemí, které budou, pokud bude vysloven souhlas na kodaňském summitu, přijaty do Evropské unie v roce 2004.
Bylo to také zhruba po roce 1998, kdy jsme začali slýchat, že jedním z hlavních důvodů, nikoli hlavním, ale jedním z hlavních důvodů, proč bychom měli do Evropské unie vstoupit, je tzv. princip solidarity, na kterém je Evropská unie založena a který spočívá v přerozdělování určitého množství finančních prostředků ve prospěch slabších, méně vyvinutých, méně produktivních členských zemí Evropské unie, než je průměr těchto zemí.
A bylo to také v té době, tedy v posledních čtyřech nebo pěti letech, kdy jsme slýchali, že po vstupu České republiky do Evropské unie bude Česká republika v naprosto stejném postavení, v jakém bývali noví členové v jakékoli předchozí vlně rozšíření, to znamená, že k nám budou přitékat z různých fondů - ať už se jmenují strukturální nebo kohezní - částky v rozsahu několika procent hrubého domácího produktu ročně.
***