(16.00 hodin)
(pokračuje Ransdorf)
Nebylo napadeno Lucembursko, které například nemá nadzvukové stíhačky. Ale byla napadena země, která dává letos na obranu 355 mld. dolarů, zatímco všechny evropské země, které patří k alianci, dohromady dávají 160 mld. dolarů. Byly napadeny Spojené státy, které dávají na obranu víc než v tom žebříčku zbrojení následujících jedenáct států sečtených dohromady. Je tedy otázka efektivity investic do této oblasti.
Když pan ministerský předseda řekl, že se změnila situace, že to je ten důvod, tak já nebudu tvrdit, že vláda mění názory jako košile. Ostatně ve vládě je hodně lidí, kteří obdivují Winstona Churchilla. A když Winstonovi Churchillovi kdysi řekli, že mění své názory jako košile, on replikoval tím, že se jeho názory harmonicky mění v procesu svázaném s vývojem událostí. Myslím si, že vláda má právo změnit svůj názor, ale samozřejmě po demokratickém dialogu s veřejností, po konzultaci s Parlamentem, dá se říci po určitém posouzení, které má svá pravidla.
Pokud jde o Afghánistán, myslím si, že to je veliký problém a ukáže se to jako veliký problém. Neměli bychom podléhat nějakým výbuchům nadšení po několika měsících od zdárně provedené alianční akce, především amerických a britských jednotek. Obávám se ale, jestliže argumentoval pan ministerský předseda Vladimír Špidla svou zkušeností z jednodenní návštěvy Afghánistánu, aby nebyl v podobné situaci jako jiný Vladimír, a to Vladimír Iljič Lenin, když na cestě do Ruska mluvil s jedním jediným dělníkem a podle toho usoudil, jaká je nálada dělnické třídy v Rusku. (Oživení v sále.)
Myslím si, že této chyby by se neměl dopouštět, protože v současné době při nasazení množství prostředků současná vláda, která je v Kábulu, kontroluje pouze pět procent afghánského území. Víte, jak je to území členité, jak jsou složité vztahy mezi jednotlivými národnostmi a komunitami, mezi jednotlivými kmenovými strukturami. Já si myslím, že je lépe počkat na další vývoj událostí a nepodléhat zjednodušujícím tvrzením. (Potlesk části sálu.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Ransdorfovi. Rád bych, abychom mluvili k věci. Předmětem interpelace je rozmístění raketového systému na území České republiky a nebavíme se o našich vojácích v Afghánistánu. To je pro všechny další, kteří budou vystupovat.
Dalším přihlášeným do rozpravy je kolega Václav Exner. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Václav Exner: Pane místopředsedo, členové vlády, dámy a pánové. Ve vystoupení pana ministerského předsedy při odpovědích na položené mu otázky přece jenom vidím některé problémy.
Je pravda, že vláda se změnila, ale vláda zatím nerozhodla a nezměnila se usnesení vlády a pravidla, která v této oblasti dosud platila. Já jenom připomenu, že pokud jde o rozmístění některých zbraní, potom při vstupu České republiky do Organizace Severoatlantické smlouvy bylo přijato jednostranné prohlášení jak ze strany této organizace, tak ze strany vlády ČR o tom, že některé druhy zbraní nebudou na území naší republiky rozmisťovány.
Musím také říci, že souhlasím s tím, že teprve po podrobném posouzení může dojít k přijetí závazku, který by nabídnut. Ale neumím si představit, že po konzultaci ministerského předsedy s ministrem obrany a místopředsedou vlády a ministrem zahraničních věcí by mohla být situace, že tito činitelé nejsou rozhodnuti přijmout tento závazek, který nabídli, a že by potom mohli učinit rozhodnutí, které by bylo v rozporu s jimi učiněnou a prokonzultovanou nabídkou. Myslím si, že by se v této oblasti měla vážit slova, a ne snažit se vykrucovat. Buď se prostě postavím za to, že jsem pro to, aby takový systém byl v ČR rozmístěn, pak jsem to také nabídl, budu to prosazovat. Anebo takové nabídky nečinit, a pak nebudu muset nic vysvětlovat.
A pokud jde o Afghánistán, tak nebudu dbát úplně přesně pobídky místopředsedy Poslanecké sněmovny. (Hlas: To byste měl, pane kolego.) Protože k tomu se vyjádřil i předseda vlády. A budu konstatovat, že konference, která proběhla u Bonnu v německém Petersburgu, charakterizovala situaci podle Lidových novin následovně: na západě Afghánistánu se válčí, vláda není schopna ovládnout celou zemi a lukrativní je výroba drog. Taková je situace v Afghánistánu.
Mluví se o tom, že slíbená pomoc ve výši 4,5 mld. dolarů proudí do země pomalu. To je jenom jiný výraz pro to, že ve slíbené výši do země neproudí. Kábul tvrdí, že potřebuje nejméně 23 mld. dolarů. Tyto částky jsou myslím v současné době mimo možnosti, beru-li v úvahu ochotu poskytovat takovou pomoc, zemí, které by je teoreticky mohly poskytnout. Navíc do konfliktu na západě Afghánistánu v neděli zasáhli Američané, Spojené státy americké, když prostřednictvím B52 bombardovaly tzv. oblast bojů.
Myslím si, pane ministerský předsedo, že se mohu jenom připojit k názoru poslance Miloslava Ransdorfa, že situace v Afghánistánu není tak růžová, jak se vám zdála. Mohla se vám zdát příznivá, když v Kábulu působí kolem pěti tisíc zahraničních vojáků, a v tomto směru - protože Kábul má podstatně méně obyvatel než Praha - to možná vypadalo stejně jako při ochraně summitu NATO. Pak byla bezpečnostní situace zajištěna.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane kolego. Změřil jsem vám čas, protože jsem otázku Afghánistánu vzal jako technickou připomínku, jinak bych skutečně nikomu delší čas než dvě minuty nenechal.
Do rozpravy nemám žádnou další přihlášku. Ptám se tedy pana předkladatele, resp. interpelujícího pana poslance Grebeníčka, jestli má nějaký návrh na usnesení. Prosím.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Chci předeslat, že jdeme opravdu do finále, čili jenom velmi krátce několik poznámek k vystoupení pana premiéra a navrhnu usnesení. To bude vše.
Pan premiér naznačil, že jsem se snažil na půdě parlamentu prezentovat politiku KSČM, pokud se týká zahraničních a bezpečnostních aspektů. Ale já jsem jenom vycházel z jednání summitu Severoatlantické aliance v Praze. Přiznám se, že mě zaujaly různé ohlasy. Například když se tvrdí - ne, to už není vojenská a politická organizace skutečně rovnoprávných členů, ale cizinecká legie Spojených států amerických. Takto se někteří publicisté, politologové vyjadřují. Jiní mluví o tom, že odumřelému NATO přiřkly Spojené státy americké jedinou politickou roli - prosazovat americké zájmy ve světě.
To je jenom reakce na to, co pan premiér ne zcela přesně tady charakterizoval. Jde o širší, mnohem složitější problém, který opravdu přesahuje rámec Komunistické strany Čech a Moravy.
Já jsem byl také v arabském světě. Já jsem Irák navštívil. Ale je to naprosto čisté. Možná si vzpomenete, byla to mise, v jejímž čele byl generál Vacek. Byli jsme po návratu do vlasti přijati prezidentem Havlem, a ocenil naši práci v tomto regionu. Ale chci vás ubezpečit, že v arabském světě, zejména v Iráku, rozhodně současný premiér Spojených států amerických není pro mě máhdí, tedy podle islámských náboženských představ očekávaný spasitel. To v žádném případě. Rovněž musím připomenout, že Irák během sankcí ztratil 1,6 mil. obyvatel. Každý měsíc tam umírá zbytečně 6 až 7 tisíc dětí.
***